Článek
Čelný influencer viktoriánské éry se do sídla na břehu ledovcového jezera Coniston Water v Cumbrii nastěhoval v roce 1872 a strávil zde posledních dvacet osm let života.
Dnes tu návštěvníky vítá muzeum zasvěcené jeho dílu. Po přečtení neuvěřitelné spousty písmenek, která vtiskl do svých textů, a zhlédnutí autorských kreseb či sbírky minerálů můžete vyrazit v jeho šlépějích po stezičkách šněrujících velkorysý pozemek.
Procházet se historií a vdechovat přitom syrový vzduch vanoucí od vody je prostě rozkoš! Ať si klidně mrzne, nebo padají trakaře! Podle Ruskina neexistuje ošklivé počasí, jsou jen různé druhy hezkého počasí.
Něžné čarování paní zimy
Na konci světa
Autor, kterého proslavila kniha z roku 1843 o moderních malířích, prosazoval myšlenku, že malířství by mělo vycházet z perfektní znalosti přírody. Obdivoval ji v ryzí podobě, nevyumělkovanou, bez příkras. Miloval hory.
Není divu, že ho fascinovala nedotčená příroda zdejší krajiny. Že si právě tady vybral co nejstrmější pozemek, zalesněný, s výhledem na grandiózní panorama hor rozplývající se na jezerní hladině jako akvarelový obrázek jen kousek od domu. Frmol všedních dní sem nezaléhá ani ozvěnou. „Tak takhle nějak se žije na konci světa,“ říkáte si v duchu, když jediné, co slyšíte, je meluzína v korunách stromů a datlí morseovka.
Ve stylu au naturel
Historický dům opásaný dlážděnými vyhlídkami je asi tím jediným, co upomíná na člověčí rukopis. Hoví si jako maják na útesu zbrázděném teráskami propojenými kamenným schodištěm. Kypí v nich bílý vřes, pramení mech, tryskají gejzíry kapradí. V záplavě křoví lze zatím jen tušit jarní explozi květů meruzalek, šeříků a pěnišníků.
Od domu utíkají všemi směry pěšiny zúžené na pouhé zaječí stezky. Vystlané jsou hedvábným mechem a září okolo nich sněženky. Vedou k vrcholům skalek zrůžovělých bramboříky, do lesních hloubek, na travnaté plató s vyhlídkou do daleka nebo ke koloniím trvalek, divokých, přirozeně rozmnožených, sotva respektujících hranici z trouchnivých klád.
Anarchie, která panuje mezi vrbinami, árony, čechravami, třezalkou, zběhovcem, náprstníky, zvonky a kdoví čím vším ještě, vyjadřuje Ruskinovu zásadu nezahánět nedokonalost a zahradničit v souzvuku s přírodou.
Svět plný dojmů a života
Říká se, že Brantwood nebyl pro Ruskina ani tak místem oddechu jako spíš učebnicí přírody. Ve svém lesnatém království nechal vyhloubit tůně a chodil k nim pozorovat mloky. Ti se v křišťálových hlubinách množí dodnes. Svět pohyblivých stínů pod křivolakými větvemi dubů, buků a habrů je plný dojmů a života.
Vzduch voní růžovým lýkovcem a loňským listím, po kterém se rozlézá běloba sněženek a čemeřic. Ve vlhkém kompostu z listovky a bukvic jsou šťastné jako bledule u potoka. Kouzlo přirozenosti odtud nevyprchalo ani po výsadbě okrasných červenolistých javorů. Jejich koruny se brzy olistí už postotřicátéčtvrté a zastíní pěšinku navigující kroky k východu.
Také se vám už stýská po létě? Podívejte se na pestrobarevnou záplavu květin na zahradě této dámy
