Připravte podpěry pro popínavé rostliny včas. Fazole i hrách vám poděkují bohatou úrodou

Popínavé rostliny mají jediný cíl, a to růst vzhůru za světlem. Pokud ale nemají po čem šplhat, začnou se plazit po zemi. Výhonky se pak snadno lámou, listy zůstávají dlouho mokré a rostliny častěji napadají plísně nebo hniloba. U hrachu a fazolí navíc hrozí, že lusky ležící na vlhké půdě začnou zahnívat ještě před sklizní.

Správně postavená konstrukce rostlinám pomáhá nejen zdravotně, ale i prakticky. Vzduch kolem nich lépe proudí, slunce se dostane ke všem listům a sklizeň je mnohem pohodlnější. Navíc zahrada s upravenými zelenými stěnami působí elegantně a uspořádaně.

Mnoho zahrádkářů nedá dopustit na obyčejné dřevěné tyče. Jsou levné, rychlé na instalaci a fungují spolehlivě. Nejčastěji se používají bambusové hole nebo pevné latě zapíchnuté do země kolem rostlin. U fazolí se osvědčuje takzvaná „V“ konstrukce, tedy dvě tyčky opřené o sebe a nahoře svázané provázkem. Taková opora je stabilní a rostliny po ní snadno šplhají.

Ještě oblíbenější bývá konstrukce ve tvaru indiánského týpí. Několik dlouhých tyčí se nahoře spojí a vytvoří kužel, kolem kterého se vysévají fazole. Výsledek je nejen praktický, ale zároveň i dekorativní. Děti takové zelené domečky doslova milují.

Na menších zahradách nebo na vyvýšených záhonech dobře fungují sítě a napnuté provázky. Stačí mezi dva bytelnější kůly upevnit zahradní síťovinu a hrách či fazole se po ní rychle rozrostou. Výhodou je úspora místa, rostliny rostou do výšky a nezabírají tolik prostoru na záhoně.

Podobně fungují i provázky pevně natažené mezi horní a spodní tyčí. Tento systém se často používá ve sklenících nebo u okurek. Důležité ale je, aby byly provázky natažené opravdu pevně. Když se rostliny po dešti nasáknou vodou, jejich váha výrazně vzroste.

Kdo chce zahradu ladit více přírodně, může využít větve z prořezávky stromů. Silnější pruty zapíchnuté do země vytvoří rustikální konstrukci, která na venkovské zahradě působí přirozeněji než plastové sítě. Ideální jsou například rovné větve lísky nebo břízy.

Přírodní materiály navíc často dobře splývají s okolím a rostliny po nich snadno šplhají. Jen je potřeba počítat s tím, že neošetřené větve časem přirozeně degradují a po několika sezonách bude nutné podpěry vyměnit.

Jednou z nejčastějších chyb bývá podcenění pevnosti konstrukce. Na začátku sezony vypadají drobné sazenice nenápadně, ale během léta dokážou vytvořit hustou masu zeleně a těžkých lusků. Silný vítr pak může slabou oporu snadno vyvrátit.

Tyče by proto měly být zapuštěné dostatečně hluboko do půdy, ideálně alespoň třicet centimetrů. U vyšších konstrukcí pomůže zpevnění příčnými latěmi nebo dalšími opěrnými prvky. Právě ty často rozhodnou o tom, zda podpěra přečká letní bouřku bez úhony.