Příprava skleníku po zimě je klíčová, jen tak předejdete plísním

Základem přípravy skleníku na sezónu je důkladný úklid. Zbytky loňských rostlin, kořenů a opadaného listí jsou tím nejlepším útočištěm pro choroby a škůdce, kteří čekají na první teplejší dny. I tenoučká vrstva hlíny na konstrukci skleníku nebo jeho policích může skrývat spory plísní.

Vyklizený skleník se najednou nadechne a ukáže, kolik světla může vlastně dovnitř proniknout. Světlo je přitom jedna z nejúčinnějších přirozených dezinfekcí, kterou máme k dispozici.

Jakmile je prostor prázdný, přichází na řadu mytí a dezinfekce konstrukce. Skla, polykarbonát i rámy si pamatují celou loňskou sezónu. Usadil se na nich pyl, prach, zbytky hnojiv i mikroorganismy.

A znovu: umytím výrazně zlepšíte světelné podmínky, což se na jaře projeví rychlejším růstem sazenic.

Dezinfekce pak pomůže přerušit koloběh chorob, které se ve skleníku rády opakují rok co rok. Vaším cílem samozřejmě není vytvořit sterilní prostředí jako v nemocnici, ale snížit riziko infekcí na minimum, aby mladé rostliny měly šanci začít růst bez zbytečné zátěže.

Velkou pozornost věnujte vlhkosti. Kombinace chladu, kondenzace a špatného větrání vytváří ideální podmínky pro vznik plísní. Kapky vody na skle nejsou pouze estetickým problémem, jsou především signálem, že vzduch ve skleníku stojí.

Proto se pusťte do důkladné kontroly větracích oken, pantů a dalších mechanismů, které podporují proudění vzduchu. Okna se musí bez problémů otevírat, jinak se skleník na jaře rychle promění v uzavřený vlhký svět, kde se budou choroby cítit jako doma.

V těchto teplých dnech není důvod, proč nezačít větrat a pustit dovnitř čerstvý vzduch. Větrat přitom můžete, i když se ještě ochladí. Pouze změníte taktiku - větráte krátce, ale pravidelně.

Pokud se vám do nějakého důkladnějšího úklidu a případných oprav moc nechce, mějte na paměti, že čistý skleník, sucho a čerstvý vzduch, který má kam proudit, jsou při pěstování účinnější než jakýkoli postřik aplikovaný ve chvíli, kdy už je problém jasně viditelný.

Pokud objevíte ve skleníku vlhkost, snažte se zjistit, odkud se bere. Netěsnosti, praskliny nebo místa, kam zatéká, můžete teď opravit bez stresu a spěchu. Až budou ve skleníku rostlinky, půjde to mnohem hůř.

Poté, co jste ověřili stav a opravili všechny závady na konstrukci skleníku, je čas začít věnovat pozornost půdě v jeho záhonech. Jestliže ji necháváte přes zimu odkrytou, může být zhutněná a nedostatečně provzdušněná.

Pomozte jí tím, že ji lehce nakypříte a doplníte vyzrálým kompostem nebo jinou organickou hmotou.

Vyhraďte si čas i na plánování. Právě teď už můžete začít vysévat první otužilce, jako jsou ředkvičky, saláty, špenát i první bylinky. A tak si už rovnou při úklidu skleníku promýšlejte, co kde poroste, kolik místa bude potřeba a kde hrozí přehřívání nebo naopak chlad.

V malém skleníku je každý centimetr cenný a špatné rozvržení se rychle projeví v podobě problémů s vlhkostí a světlem. Ve velkém skleníku zase bývá snadné podcenit vzdálenosti a proudění vzduchu. Teď je příležitost všechno promyslet do detailu. Určitě to není zbytečná ztráta času. I dobrým rozvržením pěstebních ploch snížíte šanci na vznik plísní a zvýšíte naopak pravděpodobnost, že mladé rostlinky budou od počátku silnější - a rovněž budou v následujících měsících více plodit.

Co je však nejdůležitější, čím více potíží teď odstraníte, tím méně jich budete muset řešit během sezóny.