Jak si zařídit potok na zahradě

Hlavním předpokladem pro tekoucí vodu je samozřejmě výškový rozdíl neboli spád na pozemku. Ten může být přirozený, ale problémem není ani umělá modelace terénu. Potoku však můžete dát i podobu „líného“ potoka, kdy stačí velmi malý spád, který najdeme téměř na každé zahradě. Ale málo platné, pokud to má být opravdu atraktivní, je nejlepší větší sklon a tím i rychlost vody.

Při stavbě umělého potoka si rychle uvědomíte, že to, co se vám líbí v přírodě, je velmi těžké zopakovat na zahradě. Mám na mysli typické chování vody, kdy přeskakuje kameny, víří, točí se a šumí. Přírodní potok teče zdarma 24 hodin denně, na zahradě ho musí pohánět čerpadlo.

Pokud si myslíte, že stačí vytvořit šikmé koryto, dát do něj folii, nasypat kačírek a pustit vodu, tak budete výsledkem docela zklamáni. Voda se bude z velké části ztrácet v kačírku, a až vypnete čerpadlo, zbude vám prázdné koryto.

Z těchto důvodů doporučuji stavět potůčky jako systém na sebe navazujících peřejí a lagun. Vyřeší se tím několik nedostatků šikmých koryt. Především zůstává voda v takovém potoku i po vypnutí čerpadla a je na ni stále krásný pohled, i když je klidná.

Pokud ovšem voda proudí, právě na peřejích ukáže, co opravdu umí - běží, padá, víří, šumí a vůbec kouzlí světelné a zvukové efekty. Kromě toho se intenzivně okysličuje a čistí.

V neposlední řadě blahodárně ovlivňuje mikroklima zahrady tím, že ji v létě zvlhčuje a ochlazuje.

Konstrukce potůčku je docela náročná záležitost. Při výkopu koryta se vyplácí všechno přehánět. Musíme si uvědomit, že další stavbou se bude koryto už jen zužovat a ztrácet hloubku. Chceme-li mít na konci šířku vody cca 50 cm, musí být základ minimálně dvojnásobně široký.

Z praktických důvodů je nejlepší, když je příčný profil koryta obdélníkový, tj. ploché dno a svislé stěny. Rovněž v podélném směru bude spád jen mírný, kdy po určité vzdálenosti (odvislé od spádu terénu) vytvoříme schod a pod ním pokračujeme opět další „terasou“ potoka. Hranu schodu je třeba zpevnit kamenem nebo lépe betonovým základem.

Takto vytvarované koryto vysteleme folií a na hraně, kde má být peřej, připevníme vhodně tvarovaný kámen. Aby voda nepodtékala pod kamenem a ten dobře držel na folii, jsou dnes k dostání speciální tmely a montážní pěny, které přilepí a utěsní téměř každý materiál - folii, kameny, sklo, ocel, cihly, beton, dřevo, plasty.

Podél stěn vyskládáme kameny, které budou tvořit břehy, a dotvoříme kačírkem. Dno nakonec zasypeme malou vrstvou kačírku. Pro vytvoření přirozeného dojmu je třeba potok zatáčet, měnit styl uložení kamenů, tvořit zátočiny a měnit šířku koryta, aby voda měla různou rychlost. Zde se fantazii meze nekladou.

Ačkoliv je potůček chápán spíše jen jako doplněk jezírka, má-li být opravdu kvalitní, je jeho stavba často komplikovanější a náročnější než samotného jezírka. Kromě toho zabírá na zahradě dosti místa. Proto si vybudování potoka dobře rozmyslete.

Na druhé straně je to akcent, který vnese do zahrady úplně novou dimenzi. I když bude ve větší vzdálenosti od domu, vždy se na něj půjdete rádi podívat. Velmi příjemně zaměstná vaše smysly a „vyčistí“ vaši hlavu.