Článek
Cibulnaté jarničky mají mocnou sílu a v chloubu zahrady promění i trávník nuzných poměrů. Ať na něm klidně houby malují čarodějné kruhy, bobtná mech nebo rejdí mravenci, od nás se chce jediné: vysadit cibulky do správné hloubky.
Připravit, pozor, sázíme
Koberec květů můžeme prostřít na rovince i tam, kde se terén divoce vlní. Začneme důkladným pokosením. Nože sekačky nastavíme na nejnižší stupeň, aby něžným květinkám záhy po vyrašení nezacláněly břity dlouhých listů a čmeláci, včely a motýli si je snadno našli.
Je-li půda pěkně kyprá, nestojí výsadbě nic v cestě. Pro každou cibuli vyhloubíme lopatkou dolík, přičemž dodržujeme doporučenou hloubku pro určitý druh. Ta se obvykle rovná trojnásobku výšky cibule. Třeba u modřence je to 6 cm, u narcisu až 18 cm.
Pro výsadbu drobných cibulek můžeme použít speciální sázecí kolík. Pro ty větší sázeč, který vyjme hrstku půdy a po stisknutí páky ji zase uvolní k zasypání. Naše záda a klouby ocení verzi s dlouhou násadou a nášlapným dílem, zvlášť pokud jsme cibulí nakoupili fůru.
Něžné otisky doby ledové
Předloha z přírody
Jak dosáhnout toho, aby květinový motiv na trávníku vypadal stejně nonšalantně jako v přírodě? Povede se nám to, když plné hrsti cibulí vyhodíme do vzduchu a zasadíme tam, kam dopadly. Jarní podívaná bude tím překvapivější a úchvatnější. Než vznikne koberec nejvzácnější hodnoty, uplynou i dvě tři desetiletí. Cibulkám trvá, než v trávníku zdomácní a zmnoží se brutem či semeny. Nebo ideálně obojím. Můžeme přelstít čas? Ano. Místo desítek vysazujeme po stovkách. Jeden druh ve stejné barvě, a když pel-mel, pak dbáme na časovou souhru.
Jaké druhy nezklamou?
Krokusy (Crocus) ve zplaňování excelují. O jejich zdatnosti se přesvědčíme na loukách v Lačnově na Valašsku. Cibulnatý poslíček jara tam z tisíců barevných pohárků servíruje dobrou náladu i včelí sladkosti, sotva vytuší teplejší sluneční paprsky. Pozvat do trávníku můžeme jediný kultivar, třeba vesele proužkovaný Pickwick, nebo celou rodinnou sešlost složenou z krokusu jarního (C. vernus), tmavokvětého (C. tommasinianus), Sieberova (C. sieberi) a zlatého (C. chrysanthus).
Červenolisté dlužichy dodají záhonům dynamiku
Šampióny v dobývání travnatých ploch na slunci či v toulavém stínu jsou puškinie (Puschkinia scilloides) a ladoňky – sibiřská (Scilla siberica) i zářící (S. luciliae). K rozmnožování jim kromě cibulek slouží semínka s olejnatým přívěskem, který chutná mravencům. Ti si semena odnášejí a tím je šíří po okolí. Mazané, navíc krásně modré a bělomodré jarničky vypadají ještě úchvatněji, když jim nad hlavami září střapce petrklíčů.
Jako doma se mezi trávou cítí narcisy. Klasiky ve žluté a bílé doplňují moderní odrůdy s květy v lososím odstínu. Nejlépe se jim daří na slunci v hlinitopísčité půdě, z níž vyrážejí ve stále bohatších trsech. Stejně jako pro ostatní cibuloviny i pro narcisy platí, že se po odkvětu neodstraňují listy dřív, než vrátí živiny cibulím a uschnou. Počítáme tedy s tím, že trávník bude po dobu asi pěti týdnů vypadat lehce ošuměle.
Do pažitu se s oblibou stěhují také modřence (Muscari) s hrozny kvítků vonících po ovoci a kuriózní řebčíky (Fritillaria meleagris) s bílými nebo ostružinově červenými zvonečky, které si díky kostičkovanému vzorování nespleteme s žádnou jinou cibulovinou. Ač se ukazují jen na pár týdnů, jsou to houževnaté trvalky. Každý rok se vracejí a zabírají větší plochu. Potřebují vlhčí půdu a dostatek slunečního svitu.
Proměnlivá tvář hortenzie Limelight
