V padesáti si pořídili útulný bungalov. Vysněný dům zvládli postavit za cenu bytu

Jitka: Bydleli jsme spolu v bytě. Jednalo se o 4+1, takže v něm byl dostatek prostoru. Ale stále jsme měli sousedy, a navíc se pod námi časem otevřela hospoda, která nás rušila. Kromě bytu jsme měli ještě zahrádku, vzdálenou asi kilometr, ale časem jsme si řekli, že by bylo fajn mít ji rovnou u domu.

Vašek: Představa domu se mi líbila, ale nechtěl jsem jít do hypotéky a nebyl jsem ani dvakrát nadšený z myšlenky stěhování. Řekl jsem, že se stěhovat nebudu. Na to mi manželka odpověděla, že budu, jen to ještě nevím (smích).

Jitka: Taky tvrdil, že bude stavět dům maximálně do padesáti let. Naštěstí jsme to do jeho narozenin stihli.

Jitka: Rozhodující zlom nastal během pandemie. Ceny nemovitostí šly rychle nahoru a náš byt najednou získal hodnotu, která by nám umožnila pořídit dům. Malou hypotéku jsme si vzali pouze na pozemek a terénní úpravy.

Vašek: Prodali jsme byt, garáž a zahrádku a získali jsme tak dostatek prostředků na pořízení domu. A to byl ten rozhodující moment. Že cena domu byla stejná jako cena bytu.

Jitka: Začali jsme se dívat po nejrůznějších hotových domech, ale vždycky nám na nich něco vadilo – dispozice, cena nebo velikost pozemku. Nechtěli jsme nic předělávat ani rekonstruovat starý dům, protože by to nikdy nebylo úplně podle našich představ a trvalo by to dlouho.

Vašek: Nakonec jsme si řekli, že si raději postavíme vlastní dům. Já jsem manželce dopředu oznámil, že udělám, co bude potřeba, ale po úřadech běhat nebudu, takže to bylo na ní. Během karantény nemohla coby kadeřnice pracovat, proto se vyřizování mohla naplno věnovat.

Jitka: Ano, syn už je dospělý a bydlí sám. Když ale přijede na návštěvu, pohodlně se sem vejdeme. Lidé se často diví, že máme tak velký dům jen pro dva, ale my jsme byli na velký prostor zvyklí už z bytu.

Vašek: Věděli jsme, že je dřevostavba rychlá, a navíc se vyrábí suchou cestou – panely se vyrobí na dílně a pak se dovezou na místo. U cihlového domu bychom museli shánět dobré řemeslníky a zařídit, aby na sebe práce navazovaly, což mi přijde skoro nemožné. Dnes je vzácnost natrefit na někoho dobrého. U dřevostavby to máte od A do Z od jedné firmy na klíč. S tímto rozhodnutím jsme velmi spokojení – bohatě stačilo, že jsme si sami dokončovali práce kolem domu.

Jitka: Známý mi říkal: „Základová deska bude betonová, když vyhoříš, smeteš dům na lopatku a začneš znovu.“ Pak nás ale firma vyvedla z omylu. Říkali, že dům určitě jen tak lehce neshoří.

Vašek: Jedním z hlavních důvodů bylo, že firma Vario Vila sídlí v Uničově, tedy blízko našeho stavebního pozemku. Říkali jsme si, že si nemůžou dovolit odfláknout práci, když staví „doma“.

Jitka: Manžel pracuje naproti této stavební firmě, tak jsme si tam sjednali schůzku a už to jelo.

Vašek: Ano, byli jsme někde u Šumperka. Jeden dům byl těsně před dokončením, druhý byl zase na počátku, takže jsme viděli obě fáze. Dokonce i průřez stěny, což nám pomohlo si udělat lepší představu.

Jitka: Byli jsme opravdu nadšení a těm, co už měli skoro dostavěno, jsme tak trochu záviděli.

Vašek: To byla dlouhá cesta. Objeli jsme desítky pozemků, ale nikde to nebylo ono – buď to vyžadovalo moc práce nebo byly pozemky nedostupné, moc velké, nebo naopak malé. Navíc v našem okolí je to s výběrem katastrofa – pozemky drží developeři a všechno se vleče.

Jitka: Nakonec jsme narazili na menšího developera, který už tady něco stavěl. Měl hotovou hrubou stavbu, ale dispozičně nám nevyhovovala. Tak jsem se ho pořád ptala, jestli nemá ještě nějaký pozemek. Asi rok a půl jsem ho uháněla – dnes se tomu směje a říká, že mi něco prodal hlavně proto, abych mu už dala pokoj. No, a tak jsme se dostali sem.

Vašek: Pán, který nám prodal pozemek, má navíc firmu, která se specializuje na hrubé stavby. Postavil nám základovou desku i veškeré zděné terénní úpravy, například dlažbu před domem. Když bylo třeba něco rychle vyřešit, vždycky nám vyšel vstříc. Výhodou bylo samozřejmě i to, že je místní.

Jitka: Ano, část pozemku spadala do záplavové oblasti, takže jsme museli žádat o vyjmutí ze zemědělského půdního fondu a celou plochu navíc ještě o metr zvednout. Raději jsme přidali dva schody, než abychom měli doma žabky (smích).

Jitka: Ten dům je opravdu dost zvednutý, takže ne.

Vašek: Je to možná trochu na hraně, ale delší dobu už tady nic nebylo. Dost lidí nás od koupě tohoto pozemku odrazovalo. Ale co já si pamatuju, přímo v tomto místě moc vody nikdy nebylo, a pokud ano, držela se spíše na poli. Hlavní konstrukce domu je navíc ošetřena proti vodě.

Vašek: Ne, všechno jsme si zařizovali sami. Největší problém jsme měli s dodavatelem elektřiny. Bydleli jsme tady asi měsíc bez proudu, protože byt jsme už prodali a museli jsme se nastěhovat.

Jitka: Bylo to celkem romantické – fungovali jsme na prodlužovacích kabelech, vařili na plynovém grilu, vodu ohřívali v kýblech. Naštěstí jsme měli plynovou bombu a poblíž rodinu, kde jsme se mohli osprchovat.

Jitka: Vodu máme z řadu a odpad řešíme jímkou.

Vašek: Máme i retenční nádrž, do které vedou všechny okapy. Touto vodou zaléváme a plníme i bazén. Je to velká úspora vody a nikde nám nic zbytečně neteče po zahradě. Máme pořád dost vody, i když je horko a neprší.

Jitka: Spolupracovali jsme na něm s projektantem, kterého nám doporučila stavební firma. Byl z Brna, takže některé věci jsme si rozdělili – on zařídil technickou část, já zase chodila osobně na úřady. Šlo to celkem rychle. Vyřídit celé stavební povolení trvalo zhruba od března do srpna. Hodně pomohlo i to, že na našem stavebním úřadě pracují vstřícní lidé, kteří nedělali problémy, ale naopak se snažili pomoci.

Jitka: Ano. Nechtěli jsme schody – hlavně s výhledem do budoucna. Výhoda toho, když stavíte kolem čtyřicítky, je ta, že si člověk uvědomuje mnoho věcí, které by ho v mládí ani nenapadly. Pokud je pozemek dostatečně velký, bungalov plně postačuje, není třeba stavět dvě patra.

Vašek: Obojí má své výhody. Bungalov má sice větší půdorys, ale v patrovém domě zase zabere místo schodiště. Pro nás bylo rozhodující pohodlí.

Jitka: Ano, vybrali jsme si typový dům, který se shodou okolností jmenuje taky Jitka. Ale nebylo to schválně, skutečně se nám líbil nejvíc. Byl hodně podobně řešený jako náš předchozí byt.

Vašek: Oproti původní typové variantě jsme si v domě udělali pár drobných změn. Posouvali jsme příčky, a tím jsme získali prostor pro technické zázemí. To sice v původním plánu bylo, ale maličké, a chodba byla naopak zbytečně velká. Také jsme přidávali a zvětšovali okna, protože jsme chtěli v domě opravdu hodně světla.

Jitka: Ne, na ukládání věcí máme zahradní domek a na auta garážové stání. Jsme s tím spokojení.

Vašek: Až doroste živý plot a stromky, budou auta navíc chráněna před větrem a dalšími vlivy.

Vašek: Ano, regulativy tady byly – například ohledně sklonu střechy. Ale protože jsme poslední dům v řadě a za námi už žádná výstavba nebude, měli jsme volnější ruku.

Jitka: Dům jsme zvenku nechali prakticky stejný, jako byl v katalogu firmy. Nechtěli jsme moderní bílou a černou, jak je to teď běžné. Líbila se nám ta jejich žlutá fasáda. Navíc jsme si přidali pár vychytávek.

Jitka: Třeba umyvadlo s teplou i studenou vodou na terase. To je luxusní například při grilování, člověk nemusí běhat dovnitř. Nebo vývod na televizi na terasu – to se všichni divili, prý to po nich ještě nikdo nechtěl. Ale když je hezky, snídáme, obědváme i večeříme venku a to se televize hodí.

Vašek: Máme taky zásuvky na rozích domu – hodí se, když chcete třeba vysát auto a podobně. Před garážovým stáním máme čidla na světlo a ve stání je zavedená elektřina. To je hodně praktické.

Jitka: V březnu 2021 jsme oslovili firmu, v srpnu jsme získali stavební povolení. Od září do října nám stavěli základovou desku a v lednu 2022 začali se stavbou domu. 1. července 2022 jsme se stěhovali. V domě žijeme tři roky.

Vašek: Překvapili nás, že opravdu začali se stavbou hned v lednu – i když bylo škaredě. Hrozně pršelo. Říkal jsem si, že v tom počasí panely ani nedovezou. Předtím ale bylo ještě potřeba zpevnit příjezdovou cestu, aby se po ní dostal jeřáb.

Jitka: Tři dny před Štědrým dnem jsem volala pánovi, od kterého máme pozemek, a on to zařídil. Všude už bylo zavřeno, ale podařilo se sehnat štěrk. Byly to nervy, ale stihli to.

Vašek: Neměli. Firmě jsme naprosto věřili. Tím spíš, že je místní. Říkal jsem si, že si nedovolí nic „odfláknout“.

Jitka: Stavební dozor byl manžel, stavbu chodil kontrolovat téměř každý den, aby věděl, co se tam děje a co je třeba zařídit.

Vašek: Líbilo se mi, že firma umožňuje klientům vymýšlet změny i během stavby a vše jsou schopni operativně řešit. Navíc vám dají klíče od domu už v okamžiku, kdy je hotová konstrukce, a můžete se tam chodit dívat. To nenabízí každá firma.

Jitka: Ano, byli jsme s firmou stále v kontaktu. Já jsem typ, co se neustále na všechno ptá. Zajímalo mě, jak věci fungují, proč jsou tak navržené, a oni mi to vždy ochotně vysvětlili.

Jitka: Ano, dokonce ještě o týden dřív, než jsme oficiálně podepsali papíry. Firma nám opravdu vyšla vstříc ve všech směrech.

Jitka: Jediný problém byly vstupní dveře – šly špatně zavírat, ale hned se to s firmou vyřešilo. Jinak nic zásadního.

Vašek: A taky se nepotvrdily žádné obavy, že bude dřevostavba praskat nebo pracovat. Nic takového. Všechno sedí a drží, jak má.

Vašek: Máme vazníky. Půda je zateplená foukanou izolací a částečně pochozí. Máme tam uložené různé krabice a sezonní věci.

Jitka: Já jsem člověk, který má rád pořádek, a když nám dům předávali, vylezla jsem si na žebřík na půdu a řekla jsem si, že ten binec zametu. Koukali na mě jak na blázna, protože jsem chtěla zamést a vyhodit tu izolaci, která stála tisíce (smích).

Jitka: Ne, manžel je původně chtěl, ale nakonec jsme je z rozpočtu vyškrtli.

Vašek: Chtěli jsme je kvůli stínění, ale přesah střechy je navržený tak dobře, že v létě dovnitř ani nesvítí přímé slunce. Je tady dost větrno, takže by žaluzie dělaly hluk nebo by samy vyjížděly. Kolem oken navíc nemáme sousedy ani žádnou cestu, takže nám sem nikdo nevidí.

Jitka: Místo nich máme v oknech rolety den a noc.

Jitka: Jediné, co bych zpětně upravila, je zastřešení terasy, ale to jsou detaily.

Vašek: Dispozice nám vyhovuje. Není tu žádná zbytečně velká chodba ani ostatní místnosti. Velký je jen obyvák s jídelnou, kde člověk tráví nejvíc času. Pro nás je to ideální.

Jitka: Pro dva lidi určitě. Máme vestavěné skříně v ložnici i v chodbě, technické zázemí a půdu. V pracovně/posilovně by se dala přidat další, kdyby bylo potřeba. Jedna skříň je i v pokoji pro hosty.

Jitka: Hodně zkušeností jsme měli díky předešlému bytu, který jsme si zařizovali sami. Byl to vlastně takový předvoj, protože pak už víte, co jste udělali špatně a co už nechcete. V bytě jsme měli kuchyň v lesku, v životě už to nechci. Stejně jako bílý granitový dřez, to byl nápad – položíte do něj papriku, dřez je hned špinavý a jde to špatně umýt.

Vašek: Máme rádi světlé odstíny s kombinací dřeva. Chtěli jsme i větší varnou desku, aby se tam pohodlně vešly hrnce. Nemusíme neustále schovávat spotřebiče, protože je na ně dost místa. Taky jsme chtěli v kuchyni okno, to jsme do původního návrhu přidali. Okna máme zvenku hnědá a zevnitř bílá, to považuji za skvělé, protože si interiér můžete doladit, jak chcete. Zvenku zase vypadají hnědá okna mnohem lépe.

Vašek: Máme v domě čidla, která hlídají vlhkost – každé tři měsíce se odečítají hodnoty a díky tomu máme jistotu, že je všechno v pořádku.

Jitka: Líbí se mi také to, jak firma řeší rozvody vody. Ke každému místu vede samostatná hadička – nic není pospojované. Když se něco pokazí, dá se to snadno opravit. Sice to znamenalo milion hadiček v podlaze, ale za ten klid to stojí.

Vašek: Původně jsme chtěli krbová kamna, ale dost lidí nás odrazovalo – že to dělá nepořádek, a navíc máme malý prostor, takže by se bungalov přehříval. V tomhle domě stačí rozsvítit dvě svíčky a hned je tady tepleji. Nakonec jsme rádi, že jsme do kamen nešli.

Jitka: Moc možností jsme tedy neměli – plyn tu není a krb jsme nakonec zavrhli. Zůstalo nám tepelné čerpadlo vzduch–voda. Jsme s ním hodně spokojení. Topení ovládáme telefonem, když se rozhodneme přijet z dovolené o den dřív, cestou si ho zapneme. Je to fajn věc.

Vašek: Máme podlahové topení, což je velmi příjemné, v domě máme rovnoměrné teplo.

Jitka: Je to trochu slyšet, navíc máme venkovní jednotku paradoxně pod ložnicí. Vůbec nás to ale neruší. Přes den to trochu hučí, což nám nevadí, protože tam nejsme, a v noci se nespouští, takže je ticho.

Jitka: Za elektřinu platíme 2800 Kč měsíčně. Za vodu asi 300 Kč. Máme jímku, kterou si necháváme vyvážet zhruba jednou za šest týdnů. Celkově je to nízkonákladový dům.

Jitka: Ne, v době, kdy potřebujete nejvíc energie, stejně nesvítí slunce. Navíc se ty úložné baterie často kazí, což jsou další náklady. Vidím to na domě maminky.

Vašek: Možná by se dala fotovoltaika využít na ohřev vody, ale to spíš u větší rodiny. A taky to podle mě kazí vzhled domu.

Vašek: Zařizovali jsme si terénní úpravy, dodělával jsem garážové stání, zahradní domek, ploty, elektřinu k bazénu i různé detaily jako květináče. S tím stáním jsem si opravdu vyhrál – dovezli surové dřevo, všechno jsem si nařezal, poptal se známých, jak na to, a pak jsem to postavil.

Jitka: Byli tu známí stavaři a říkali, že kdyby manžela vyhodili z práce, vezmou ho k sobě (smích).

Vašek: Zahradu jsme si nechali navrhnout od architektky a teď už si ji postupně udržujeme sami. Peníze, které jsme původně chtěli dát za venkovní žaluzie, jsme nakonec investovali právě do zahrady. Nelitujeme toho.

Jitka: Určitě jednání a domluva s dodavatelem elektřiny.

Vašek: A taky začátek – když jsme řešili, že pozemek je v záplavové oblasti. Jednu dobu to opravdu vypadalo, že ke stavbě ani nedojde, ale nakonec se to vyřešilo.

Jitka: Asi ne. Už na začátku jsme měli rozdělené role – manžel řekl, že nebude běhat po úřadech, a to jsme dodrželi. Ani jsme se kvůli stavbě nehádali.

Vašek: Máme podobný vkus i názory, takže jsme se shodli na materiálech i řešeních. Například podlahu jsme chtěli udělat tak, aby měla co nejméně spojů, proto máme lino. Dnešní dekory jsou tak povedené, že to skoro nerozeznáte od plovoucí podlahy.

Jitka: Nejde poznat rozdíl, maximálně na dotek. Navíc v bytě jsme měli plovoucí podlahu, a cokoli vám na ni spadne, dělá to hluk, slyší to i lidé pod vámi. Všechno se rozbije, protože je plovoučka tvrdá. Už jsme ji znovu nechtěli.

Jitka: Určitě rychlost výstavby a tepelný komfort. V zimě se dům rychle vytopí a v létě se nepřehřívá.

Vašek: Navíc stěny nejsou tak široké jako u zděných domů, takže při stejné zastavěné ploše získáte více obytného prostoru.

Jitka: Lidé často říkají, že si dřevostavby sedají, vržou nebo v nich jde všechno slyšet – ale vůbec to tak nevnímám. A to já slyším všechno, i mravence pod oknem. Manžel vždycky říká, že jsem měla být ohař (smích).

Jitka: Možná to, že musíte mít vše naplánováno dopředu. Vybrané dlaždice, umyvadla, kdejakou zásuvku… Vše musí být vybrané ještě předtím, než se začne stavět. Dá se potom něco opravit, ale základ musí být promyšlený dopředu.

Jitka: Jsme naprosto spokojeni. Jsme tady celou dobu jako na dovolené. Nechceme ani nikam jezdit. Jako kadeřnice jsem pořád mezi lidmi, takže jsem šťastná, že můžu být sama doma. Určitě bychom dřevostavbu doporučili.

Jitka: Určitě si rozmyslet velikost terasy – tráví se na ní spousta času. Výborná věc jsou čidla v podlaze – hlídají vlhkost a předejdete díky nim možným problémům. A nebát se velkých oken, světlo dělá hodně.

Vašek: Někdo by možná argumentoval tím, že velká okna znamenají velkou tepelnou ztrátu, ale dnes už to tak není. Z práce jsem si vypůjčil termokameru, celý dům jsem projel a nikde jsem nenašel žádné tepelné mosty nebo úniky tepla.

Jitka: Ano, znovu bychom šli do dřevostavby a znovu bychom oslovili stejnou firmu. Je velká výhoda mít firmu nablízku – všechno se dá rychle vyřešit a kdykoli tam můžete zajet pro radu nebo konzultaci.

Autor: Tereza Šťastná, www.drevostavitel.cz