Mají dvojdům a sedm sousedů. Tři roky trápení s úřadem ukončilo až pohotové jednání firmy

Bydleli jsme v malém bytě v Libereckém kraji, a i když jsme ještě neměli dceru, byl pro nás tento prostor poměrně malý. Věděli jsme, že pro ni do budoucna budeme chtít zahradu a víc prostoru. V té době chtěla v domě bydlet i Katka, moje sestřenice, a tak jsem se s ní domluvila, že si postavíme dvojdomek.

Ano, chtěly jsme bydlet blíž k městu. Hledaly jsme tedy stavební parcelu, ale nakonec jsme se rozhodly postavit dvojdům na zahradě, která byla za domem rodičů a umožňovala výstavbu. U příjezdové cesty stojí právě jejich starší dům a tím, že je tato parcela velká, jsme si řekly, že by bylo fajn využít té možnosti. Rodiče s tím souhlasili, a tak jsme se všichni mohli pustit do plánování. Bylo to z finančních důvodů, mohly jsme si dovolit buď pozemek, nebo dům.

Hlavně proto, že je to rychlé, a myslím si, že to i finančně vycházelo lépe. Přijde mi, že ten systém má jen samé výhody. V té době pro nás byla ale stěžejní rychlost výstavby, protože jsme chtěly bydlet co nejdříve. Udělaly jsme si průzkum, navštívily nějaké dřevostavby, kde v podstatě nepoznáte rozdíl oproti zděnému domu. Šly jsme do toho společně a dobře jsme udělaly.

Ano, dispoziční návrh jsme si s Katkou vymyslely samy a následně jsme si domluvily projektanta, který nám to zakreslil. Jedná se tedy o individuální projekt, není to typový dům. Jen jsme ho musely posléze přizpůsobit územnímu plánu.

Bylo zapotřebí, aby měl dům sedlovou střechu a dvě plnohodnotná nadzemní podlaží. Chtěly jsme původně menší dům, ale protože místní územní plán povoluje pouze vyšší stavby, tak máme dům větší, ale nevadí to. Kdyby tady byl bungalov, asi by se sem dobře nevešel.

Ano, ale trvalo to velmi dlouho. Všechna nezbytná povolení před žádostí o stavební povolení jsme začaly řešit v červnu 2021. V září 2022 jsme zažádaly o stavební povolení a tehdy začal proces na stavebním úřadě.

Od začátku do konce, tedy od prvního momentu na územním plánování až po kolaudaci, to vychází asi na čtyři roky. Samotná výstavba trvala devět měsíců, takže více než tři roky trval úřední proces.

Od stavebníka se očekává, že předloží kompletní projekt se všemi detaily úplně na začátku, ještě předtím, než se dozví, jestli může stavět. Je tedy třeba kontaktovat projektanta a již mít domluvenou stavební firmu, aby bylo jisté, že se při stavbě dodrží všechny podmínky a regulativy.

Poté jakákoliv, i minimální změna v projektu (včetně těch, které jste nemohli ovlivnit – například změna v zákoně atp.) znamená měsíce prověřování na stavebním úřadě, nehledě na oficiální lhůty. Vždy je to „mimořádný případ“, a proto je to údajně oprávněné. Po dlouhé čekací době pošlou oznámení, ve kterém si vyžádají další dokumenty. Dokumenty dodáte a znovu čekáte měsíce na vyjádření a tak se to stále opakuje.

Standardní doklady, které stavební úřad zpravidla vyžaduje, zahrnovaly: souhlasy s umístěním stavby (souhlas silničního úřadu, územního plánování), souhrnné vyjádření životního prostředí, vynětí ze ZPF, souhlas KHS, radonový průzkum, distribuční smlouvu s dodavatelem elektřiny, SČVK.

Dále jsme potřebovaly souhlasy správců sítí a dalších orgánů (dodavatel elektřiny, vyjádření ICT, internetové služby, distributor plynu, vyjádření poskytovatele telekomunikačních služeb, policie).

V neposlední řadě jsme potřebovaly projektovou dokumentaci, souhlas odboru pro územní plánování, PENB, vodohospodářský projekt, hydrogeologický průzkum, výškopis, polohopis a další dokumenty specifické pro náš projekt. Navíc vyžadovali studii stínění.

Ano, studii stínění domu většinou lidé nemusí mít, ale my jsme byly výjimka. Máme kolem sebe více sousedů – studii jsme dodávaly proto, aby bylo jasné, jaký stín bude dům vrhat. Velmi mi s tím pomohl ředitel stavební firmy, pan Lochmann – byla to opravdu nestandardní situace a já jsem moc ráda, že mi ji pomohl vyřešit.

Myslím si, že s tímto nebyl žádný problém. Spíš na úřadě sledovali názvosloví – jestli je to rodinný dům o dvou bytových jednotkách, nebo jestli je to dvojdům. Takže šlo o to, aby terminologie byla v projektu uvedena správně. Měly jsme jeden projekt na oba domy. Dispozičně jsou zrcadlově.

Máme v okolí šest sousedů. Plus dům našich rodičů.

Jeden malý spor vznikl, ale nakonec to bylo v pohodě. Šlo o posunutí dvojdomu dál od hranice pozemku (asi o dva metry) do našeho prostoru. Sousedům jsme vyhověly. Bohužel proces na stavebním úřadě se tím vším opět prodloužil až do zimy, proto jsme již nemohly ten rok začít stavět.

Stavět jsme začaly v roce 2024. V březnu se realizovala základová deska a v listopadu už byl dům kompletně hotový. Tenhle krok proběhl bez potíží – téměř jako kouzlo. Na podzim jsme dělaly přípojky a revize. V lednu 2025 jsme dokončily všechny potřebné revize a začal proces kolaudace na stavebním úřadě.

Poptala jsem několik firem a nejsympatičtější mi připadala „naše“ společnost. Narazila jsem na ně na internetu, hledaly jsme lokální firmu s dobrými referencemi. Působili na mě jako čestní, spolehliví a otevření lidé a ten návrh, který nám poskytli, přesně odpovídal tomu, co jsme potřebovaly, takže vlastně nebylo proč hledat jinou firmu. Navštívily jsme i několik vzorových domů, viděly jsme „život v dřevostavbě“ a přišlo nám to srovnatelné se zděným domem.

Dům si připravili ve výrobní hale a pak ho složili jeřábem na zahradě. Byly jsme přímo u toho, byla to celkem podívaná. Je tu docela úzký vjezd, takže jsme musely odstranit plot, aby se sem ten jeřáb vešel a stejně tak i nákladní auto. Hrubá stavba byla hotová během pár dní kompletně i se střechou, včetně oken a dveří. To bylo neuvěřitelné.

Ano, včetně základové desky nám dům stavěla firma. Jediné, co jsme si dělaly svépomocí, byly přípojky a instalace fotovoltaických panelů. Čeho se člověk nejvíce bojí, což byla původně v našem případě samotná stavba, tak to proběhlo naprosto hladce, včetně dodržení všech termínů. Zdržení bylo jen z naší strany, a to kvůli úřadům. A do budoucna ještě plánujeme nějaké zahradní úpravy a realizaci příjezdové cesty.

Každá máme svou jímku na dešťovou vodu, zaléváme tím zahradu, v domě ji nevyužíváme.

Na střeše máme fotovoltaickou elektrárnu (24 panelů – každá 12), takže máme všechno v domě na elektřinu. Máme podlahové vytápění s elektrickými topnými kabely a v neposlední řadě i nucené větrání s rekuperací.

Máme tady převodník a celkem dvě velké baterie, přičemž všechno vidíme přehledně v aplikaci. Dodavateli elektřiny pak posíláme uložené přebytky, a pokud nesvítí slunce, za nějaký poplatek si tu energii můžeme vzít zase zpátky.

V zimě si bereme, na začátku letošního roku bylo hodně zataženo. Ale zhruba od března nebo dubna už si vyrábíme elektřinu samy.

Určitě ano. V domě máme všechno na elektřinu, takže vyrobenou energii efektivně využijeme. Třeba v květnu jsme vyrobily 690 kWh. Kdybych brala v potaz běžnou sazbu 6–8 Kč/kWh, tak měsíčně ušetříme 4000–5000 Kč. V případě celkové návratnosti si nejsem jistá.

(Poznámka redakce – návratnost investice si můžeme snadno vypočítat, výsledek však nebude zcela přesný. Pokud bychom uvažovali, že se dnešní ceny energií pohybují okolo 6–8 Kč/kWh a roční výroba je zhruba 6000–7500 kWh, majitelka může ušetřit 40 000 až 60 000 Kč ročně. S čerpanou dotací (např. 200 000–250 000 Kč) vychází návratnost investice na cca 6–9 let, bez dotace 10–13 let.)

Dům vytápíme elektrickým topením, elektřinu využíváme i v případě vaření a TUV – baterie mají 11,6 kW a výkon fotovoltaiky je 6 kWp.

Měnič, baterie a jištění se vejdou na 1–2 m2. Vše máme umístěné pod schodištěm v technické místnosti. Jen v předsíni máme rekuperační jednotku, ale tu se nám podařilo schovat.

V zimě tu bylo příjemně, všechno je dobře utěsněné, chlad jsme vůbec nepocítily. A v létě teprve uvidíme.

My jsme si množství fotovoltaických panelů dimenzovaly tak, aby to na energetický štítek stačilo. Je to nízkoenergetický dům, tepelné čerpadlo už by bylo zbytečné a náklady by se nevrátily.

Napadá mě jen stěna mezi dvojdomem – je tam požárně dělicí stěna. Důvodem bylo dodržení předpisů, ale zároveň je to i protihlukové, takže se vůbec neslyšíme.

S Katkou se vůbec neslyšíme a ani neprojde do domu hluk zvenku. Shora dolů slyším třeba dceru jen v případě, že jsou otevřené dveře.

Společně jsme prošli dům, vše bylo v pořádku, předali nám dokumentaci ke kolaudaci.

Rozhodně jednání se stavebním úřadem. A stres z toho, jestli vůbec budeme stavět, kdy budeme stavět, a to nekonečné protahování. Samotná stavba už pak byla „za odměnu“.

Možná domluvit si někoho, kdo zařídí inženýring. Spousta informací se nedá nikde sehnat, člověk všechno zjišťuje za pochodu, ani na stavebním úřadu vám nedají informace o tom, co všechno je potřeba, spíš se tam počítá s tím, že všechno máte vědět. A pak už je jen důležité mít štěstí na stavební firmu, což my jsme měly.

Autor: Kateřina Pospíšilová, www.drevostavitel.cz