Levný pozemek u Brna nikdo nechtěl. Manželé na něm zvládli postavit patrový dům s velkým sklepem

Ľubomíra: Pocházíme každý z jiného koutu ještě bývalé Československé republiky, já jsem ze Slovenska a manžel ze severu Čech. Oba jsme šli studovat do Brna a tam jsme se také poznali. Pak přišly děti a my si řekli, že si postavíme domek.

Petr: Bydleli jsme v bytě v Černých Polích a říkali jsme si, že by to chtělo více prostoru, ač ten byt měl všechno – byl po rekonstrukci a měl i velkou zahradu. S druhým dítětem už to ale chtělo více prostoru a Lubka chtěla zahradu, kde bychom mohli děti vypustit a taky se tam trochu realizovat. To bylo před čtyřmi lety.

Ľubomíra: Jsme celkem společenští a v bytě už jsme moc nemohli hostit návštěvy a kamarády.

Petr: I na to přespání pro rodiny to bylo celkem na hraně kapacity bytu. Proto jsme se rozhodli, že zkusíme štěstí za Brnem.

Petr: Oba máme hrozně rádi dřevo a nemáme rádi izolanty v podobě polystyrenů, takže jsme si řekli, že dřevostavba (s difúzně otevřenou skladbou) je správná cesta. Hodně jsme se zajímali, chodili jsme na návštěvy, měli jsme i možnost několikrát přespat v dřevostavbách a několik kamarádů kolem nás se taky pustilo do stavby dřevostavby, takže jsme se navzájem inspirovali.

Ľubomíra: Taky rychlost výstavby je fajn, protože stavět dům s malými dětmi je náročné. Řekli jsme si, že chceme věnovat čas hlavně dětem, a ne práci na domě.

Ľubomíra: Pár lidí by se našlo, ale ne moc.

Petr: Rodiče, kteří jsou projektanti, dělají dopravní stavby se dřevem, cihlou i betonem, ti byli jasně pro, ale lidi, kteří o tom moc nevěděli, kladli otázku, proč dřevo, proč ne cihla nebo pórobeton. Vyzdvihovali jsme, že dřevo je přírodní materiál, bude se snáz likvidovat nebo přestavovat, až tady jednou nebudeme. Ale bezkonkurenční je opravdu ta rychlost výstavby.

Ľubomíra: A taky nebylo během výstavby moc odpadu. Oproti sousedům, kteří pořád staví a měli tuny odpadu, tady je ho minimum.

Petr: Je fakt, že mě opravdu fascinovalo, že si firma po sobě pořád uklízela. Suchá výstavba znamená minimum odpadu.

Petr: Na podzim 2020 jsme se dozvěděli, že pozemek je k mání v rámci aukce, kterou obec pořádala. Po nabytí pozemku jsme tentýž měsíc oslovili architekta, který navrhoval dům i mým rodičům. Ten celkem rychle načrtnul studii, kterou jsme hned na jaře 2021 odeslali 12 firmám a s nimi jsme celkem intenzivně komunikovali asi tři měsíce. Z těch 12 vyšly tři firmy a z těch tří nakonec ta jedna, která nám dům postavila. V květnu 2021 jsme podepsali smlouvu o projektové dokumentaci k domu. Firma na tom začala pracovat, na Vánoce 2021 nám přišlo stavební povolení a 1. 3. 2022 jsme poprvé kopli.

Ľubomíra: Nechtěli jsme začínat se stavbou v zimě, tak jsme počkali do jara.

Petr: Začalo se v březnu 2022 a na začátku října 2022 bylo vše hotovo (na klíč). Nastěhovali jsme se po Vánocích, aby děti s novým rokem nastoupily do nové mateřské školy.

Ľubomíra: To bylo spíš z naší iniciativy, tady se dalo bydlet už dříve. Samotná stavba trvala asi půl roku.

Ľubomíra: Ano, nabízelo se tu 12 pozemků.

Petr: Pozemek jsme hledali asi rok, projeli jsme několik obcí směrem na sever, protože máme rádi kopce a hornatý terén. Projížděli jsme webové stránky obcí a některé z nich se tu a tam zmínily o tom, že nabízejí k odkupu pozemky.

Petr: Ano. Byl to rohový pozemek, nepravidelného trojúhelníkového tvaru, který byl navíc z části svažitý, a takový chce málokdo. Pozemek je široký 25 metrů a 8 metrů od kraje byl svah a nálety. Třetina pozemku tak vůbec nebyla vidět. Nebudu lhát, až když přišel geodet na zaměření pozemku, jsem si uvědomil, jaký typ parcely jsme si vlastně koupili. Když jsem viděl tu realitu, tak jsem se zhrozil. A můj táta stavař přišel a byl nadšený. On tu viděl potenciál pro podsklepení domu. Od parkovacího stání směrem dolů máme sklep velký 40 m2 (kopíruje původní svah).

Petr: Ona byla stanovena minimální cena a aukce probíhala v tom stylu „kdo dřív přijde, ten dřív mele“, jak se říká. Cena byla obcí deklarovaná, pozemek byl zasíťovaný, připravený včetně parkovacího stání v ulici, veřejného osvětlení a povolení ke stavbě. Zájemci o pozemky v naší obci vždy napsali do obálky, který pozemek chtějí. A tím, že na náš pozemek se netlačil nikdo před námi, získali jsme ho my, ač nejsme místní.

Ľubomíra: To jsme celkem vychytali. Horší byla samotná stavba, protože dvakrát došlo ke zdražení (kvůli pandemii a válce na Ukrajině). Takže v tomto směru to bylo horší.

Petr: Tam, kde jsme ušetřili na pozemku, jsme to dohnali u stavby. Ale to je život. Byl hlavně nedostatek materiálu, nebylo železo a beton.

Petr: Ne, to vůbec, časově šlo všechno dobře. Stavební firma všechno zařídila, bylo to neskutečné. Co se týče cenového navýšení, bavíme se o jednotkách procent.

Petr: Dali jsme svolení realizační firmě, která nám během čtyř a půl měsíce povolení vyřídila. Bylo to kvůli změně z ohlášky na stavební řízení.

Ľubomíra: Jen jsme chtěli trošku pootočit dům oproti projektu. Chtěli jsme více kopírovat světové strany, aby bylo v domě co nejvíc sluníčka. To nám ale nepovolili.

Petr: S tím nakláněním a posunem se z ohlášky stalo stavební řízení, takže se to zdrželo asi o měsíc a půl. A ještě naše dřevěná modřínová fasáda dělala problémy. Nedokázali si to v rámci urbanistického konceptu představit, říkali, že by to sem nezapadalo. Stavební firma s tím trochu bojovala, ale nakonec to dokázala vyřešit. Bez těchto starostí by se stavební povolení vydalo asi za 3 týdny.

Petr: Lidská stránka. Oba jednatelé firmy byli skvělí. Jeden z nich nám ukázal svůj dům v Brně. Líbilo se mi, že měl velkou míru sebereflexe, byl to prostě normální a moc fajn člověk, a hlavně se nám věnoval.

Ľubomíra: Líbilo se nám, že nám nikdy neřekli, že by měli s něčím problém. Vždycky řekli, že to zkusí, poptají se, dají vědět. Dost firem nám rovnou řeklo: „To neumíme, to neuděláme.“

Petr: Jsou to takoví střelci. Viděli jsme jejich domy, víme, že už poslední asi 4 roky dělají velmi individuální stavby s podobným nádechem jako náš dům – otevřené krovy, obrovské prosklené stěny atd. Jsou to dva super mladí lidé, takže rozhodla ochota, lidský přístup, a hlavně respektování architektonické studie.

Petr: Úplně primárně jsme spolupracovali s architektem, takový starší pán, který miluje dřevostavby a projektoval několik občanských i rodinných staveb na severu Čech. Nejenže nám vypracoval architektonickou studii, ale vytvořil i kompletní projekt.

Ľubomíra: Stavební firma si to ale samozřejmě přepracovala podle svého. Řekli, že jim to velmi pomohlo, a samotné přepracování ani netrvalo dlouho.

Petr: Vzhledem k tomu, že to byl člověk, který měl na starosti dům mých rodičů, tak nebylo co řešit. Nám se moc líbí dům rodičů.

Petr: To samozřejmě taky. Ale přiznám se, že kombinace toho, že základovou desku dělá někdo jiný než hrubou stavbu s dokončením, mi zaváněla nějakým problémem při realizaci. I stavební dozor, který jsme tu měli po celou dobu stavby, mě k tomu nabádal. A ukázalo se to jako dobré řešení. Měli jsme vyloženě náš stavební dozor, byl na doporučení od kamarádů architektů, velmi temperamentní, až přísný dozor. Kontroloval úplně všechno.

Ľubomíra: Řekli jsme mu, ať je precizní, ale pak jsme ho museli trochu usměrnit. Všechno ale fungovalo dobře.

Petr: Za mě rychlost výstavby, přírodní materiály a líbí se mi instalační předstěna. Kabely jsou relativně přístupné, kdyby se cokoliv stalo. A vytopené je to neskutečně rychle. Tím, že máme tepelné čerpadlo, tak jsou náklady opravdu nízké, až jsem tomu nevěřil – asi jako za třípokojový byt v Brně.

Ľubomíra: Z mého pohledu dům působí teplejším dojmem než klasická zděná stavba.

Petr: Tak tím tepelným čerpadlem vzduch–voda a všude máme teplovodní podlahové topení. Jako záložní zdroj máme baterie fotovoltaiky.

Ľubomíra: A s architektem jsme taky řešili osvit a poté jsme ho v domě i udělali – v různou roční dobu a v různou hodinu, abychom věděli, jak tady to sluníčko pracuje, aby se dům v létě nepřetápěl a v zimě abychom měli pasivní zisky. A opravdu to funguje.

Petr: Máme B, stihli jsme to jako jedni z mála. Rok nato už stavba domu bez sekundárního zdroje vytápění nemohla být realizována. Nabízeli nám klimatizaci, ale to jsme v žádném případě nechtěli. Máme v domě centrální rekuperaci.

Petr: Roční náklady na vytápění jsou asi necelých 20 000 Kč, ale teď to půjde dolů, protože už máme nainstalovanou fotovoltaiku.

Ľubomíra: Za rok jsme nakonec vyrobili asi 9 MWh, což je při naší velikosti elektrárny výborný výkon. Těžíme z orientace střechy na jižní stranu.

Petr: Od března do října platíme zhruba 700 Kč měsíčně. A ještě tím dobíjíme auto.

Petr: Tepelné čerpadlo funguje i jako ohřev vody a máme tu vnitřní jednotku nastavenou tak, že se voda i předehřívá, a tím pádem odpadá nutnost odpouštění vody a čekání na teplou.

Ľubomíra: Když víte, že se ráno mezi 6. a 7. hodinou sprchujete, nastavíte si oběhové čerpadlo tak, že tam ta horká voda bude.

Petr: Ano, oběhové čerpadlo je součástí tepelného čerpadla, tam probíhá ohřev vody. A v létě do podlahy chladí, což je super. Čerpadlo tak splňuje všechny tři podmínky, které jsme chtěli – topí, chladí a ohřívá vodu.

Petr: Na skladbě jižních stěn, které jsou o 5 cm širší, jsme si dali hodně záležet a díky fázovému posunu tepla, který je tady myslím 8 hodin, se dům začne nahřívat až v 18:00 hodin. I provětrávaná fasáda ze dřeva dost pomáhá tomu, že se dům tolik neohřívá.

Ľubomíra: I když jsou velká horka a zapadne sluníčko, můžeme rovnou otevřít okna. Ale to je i tím, že je za námi potůček a les. A je to moc příjemné.

Petr: Když bylo venku 35 °C, tady bylo 25 °C, což je hodně fajn.

Ľubomíra: Máme taky venkovní žaluzie, téměř všude. Ale na zastřešené straně domu (u terasy) vůbec nemusely být.

Petr: Nevadí, my jsme si ten „chybějící pokoj“ navrhli jinam. Víc pokojů v domě opravdu nepotřebujeme, dispozičně to vychází na 5+kk. Právě naopak se nám líbí, že máme přehled. Měli jsme trochu strach z přenosu hluku z/do patra, ale máme dobře řešenou kročejovou izolaci, povedlo se jim to hodně utlumit.

Petr: Akustika je za mě v pohodě a kročejovou izolaci máme doplněnou o vrstvu anhydritu. Ve svislých stěnách máme minerální vatu a dřevovláknité desky.

Petr: Musím říct, že ta skutečnost, kdy se začaly stavět základy a firma nám volala, že bojují s nedostatkem materiálu. V té době se stavěl velký městský okruh v Brně, Tomkovo náměstí, primárně největší odběratel veškerého materiálu bylo město. Takže jsme byli trochu v pozici oběti, která to musela vzít za vyšší cenu, protože jinak by nic nebylo. A to jsme teprve začali.

Ľubomíra: Byla tam cenová nejistota, ale způsobená vyšší mocí, nikdo nečekal, že se to stane, nemohla za to firma.

Petr: Určitě, zvětšil bych předsíň. Když přijde více lidí, už je trošku problém, že se musíme střídat, ale nic, co by se nedalo vyřešit. Jinak bych neměnil nic. My jsme s tím projektem žili tři čtvrtě roku, každý večer po uspání dětí jsme seděli nad návrhem.

Petr: Určitě. Myslím si, že každý, kdo stavěl dřevostavbu, by do toho šel znovu.

Ľubomíra: A je to vidět i na dětech, že jsou tady spokojené. Rádi cestujeme, ale teď jsme rádi i doma, někdy se nám to tu nechce opouštět. Z toho bytu jsme měli tendence jít ven, tady jsme venku pořád.

Petr: Mně hrozně pomohly návštěvy kamarádů, kteří staví. Ať už zděnou, nebo dřevěnou stavbu. Já mám hrozně špatnou představivost a pro mě je fyzická zkušenost lepší. To mi dalo nejvíc.

Ľubomíra: Já bych doporučila nepodcenit přípravu. My jsme hodně času strávili nad projektem a přijde mi to jako to nejdůležitější. A nebrat tu nejlevnější nabídku, protože tam by člověk strávil více času na různých opravách a podobně. Jít zkrátka rozumnou cestou a zkusit si představit, že tam člověk bydlí a co tam potřebuje.

Autor: Kateřina Pospíšilová, www.drevostavitel.cz