Článek
Architektka Olga Tříšková byla všeobecně výtvarně nadaná – studovala malbu u Oldřicha Blažíčka, který ji od studia architektury zrazoval. Za spolupráce s manželem, architektem Ladislavem Tříškou a architektem Jaroslavem Bezecným navrhla zajímavou pražskou vilu. Oproti Loosovi u schodiště na počtu oken nešetřila. Osvětlila je rozlehlým, trojdílným proskleným oknem. Rozmístění ostatních oken ale připomíná Loosovu práci s okenními otvory, plochu fasády prolamují jen dvě okna.
Stavba získala funkcionalistické rysy.
Do suterénu umístila architektka tradiční provozní prostory – kotelnu, sklep a garáž. Svažitý terén umožnil umístit do něj také byt pro domovníka. V přízemí najdeme reprezentativní prostory. Za pozornost stojí už samotný vstup do stavby. Návštěvník přicházel hluboce vysunutou otevřenou sloupovou halou, která tvoří částečně zastřešené obrostlé pergoly.
Přes vstupní halu pak přicházel do přijímacího pokoje a cestou si mohl odložit v šatně, která navazuje na skromný pokojík hospodyně. Obývací pokoj je velkolepý, mohutným oknem do zahrady a na terasu se otevírá malebný průhled ven. Na obývací pokoj navazuje ještě jídelna, která je stejně jako v případě Loosovy vily napojena přes úzkou přípravnu na kuchyni.
Ve své době byl dům velmi nápaditě a barevně řešen. Velká schodišťová hala byla obložena africkým zebranem (dřevem, které svou podobou připomíná pruhy zebry) a podstropní svítidla, která obíhala obvod všech reprezentativních prostor, mohla svítit bíle, červeně nebo modře i všemi těmito barvami najednou.
Interiéry byly díky výraznému prosklení hodně prosvětleny.
Stropy byly opatřeny štuky, veškerý nábytek byl navržen na míru, čemuž odpovídal i výběr dřevěných dýh na dveřích jednotlivých místností. Po vystoupání do prvního patra se dostaneme do hostinského pokoje a ložnice rodičů, na kterou navazuje prostorná oblékárna, kterou bylo možno projít do koupelny.
V oblékárně nechyběl prostor pro odpočinek. Dětský pokoj byl oddělen od herny dvoukřídlými širokými dveřmi. Z haly je možné také vstoupit do menší kanceláře, která byla domácí pracovnou.
Do podkroví vede jen úzké zalomené schodiště, v plánu točité. V tomto patře se nacházejí další provozní prostory: prádelna s žehlírnou, sušárna a nechyběla ani temná komora k vyvolávání fotografií, protože amatérská fotografie se v meziválečné společnosti stala oblíbeným koníčkem. Podobně umístěnou fotokomoru najdeme i v Loosově vile.
V podkroví byl také velký pokoj s hernou, kde bylo umístěno velké amatérské divadlo, které navrhovala a z velké části i vyrobila architektka pro své děti. Převážnou část plochy posledního podlaží však zabírá střešní terasa, která sloužila k odpočinku i k menším letním slavnostem.
Zdroj: Publikace Slavné pražské vily, Ladislav Zikmund-Lender
