Článek
O mladíkův život bojovala zdravotnice. Michaela Sodomková je dětskou zdravotní sestřičkou pětadvacet let. Podařilo se jí obnovit srdeční akci u mladého muže, bylo ale zřejmé, že zranění jsou velmi vážná. Cyklista zraněním podlehl.
Mladíkem, který zde 19. září zemřel, byl český biatlonista Jan Vaňha.
„Honza biatlonem žil. Začínal v Klecanech a později se přesunul do Nového Města na Moravě. Za místní klub sám závodil a po skončení kariéry pomáhal s tréninkem mladých nadějí. Podílel se také na organizaci novoměstských závodů. Během mistrovství světa patřil k těm, kteří trávili celé noci ve Vysočina Areně, aby se vůbec mohlo závodit,“ uvedl na svém webu Český svaz biatlonu.
Vaňha se zajímal o přípravu lyží. Na domácích závodech měl na starosti společnou mázu a nedávno se stal členem servisního týmu české reprezentace. Na Masarykově univerzitě v Brně měl nastoupit ke studiu trenérství.

Janu Vaňhovi bylo 19 let.
Jeho život se pokoušela zachránit Michaela Sodomková a Jiří Hrabčuk. Jeli z Ústí nad Orlicí domů do Hlinska. Už to neměli daleko, když před nimi začala v nepřehledném úseku prudce brzdit dodávka. Z ní vyskočila žena s tím, že někdo potřebuje pomoc.
V příkopu ležel velmi vážně zraněný mladík. Posádka byla paralyzovaná a bála se.
„Skočila jsem do příkopu a začala zjišťovat, co s ním je a poskytovat mu neodkladnou resuscitační péči. Kolega na místě korigoval provoz a dával pozor na řidiče dodávky, který byl ve špatném psychickém stavu,“ popsala Sodomková.
Spolujezdkyně dodávky zavolala záchranku a držela Sodomkové telefon na hlasitý odposlech, aby ta mohla komunikovat s operátorkou. Sodomková přesně věděla, co má dělat. Pracuje jako dětská zdravotní sestra na dětské JIP Havlíčkobrodské nemocnice. Nezastírá, že se také bála, hodně jí pomohla operátorka na příjmu ze záchranky.
„Dispečerka mě vážně hezky podporovala, že to, co dělám, dělám správně. Když se mi podařilo ho oživit, měla jsem tak obrovskou naději, že to bude dobré, i když jsme viděla, že má velmi vážná zranění. Ta naděje ve mně dřímala a do poslední chvíle jsme věřila, že se toho člověka podaří zachránit,“ popisuje Sodomková.

Michaela Sodomková a Jiří Hrabčuk dostali ocenění za záchranu života od hasičů.
I pro ni jako pro zdravotní profesionálku byl tento případ ojedinělým. Neměla nic, jen holé ruce, kterými dělala, co mohla. „Trochu otevřel oči, mluvila jsem na něj a utěšovala ho. Snad to pro jeho blízké bude hodně znamenat, že tam nebyl sám,“ popsala Sodomková.
Jiří Hrabčuk byl na místě druhou velkou oporou. Rychle utíkal do auta pro autolékárničku a podával požadované. Hlídal také řidiče dodávky, o něhož měl obavu, aby nezpanikařil a něco si neudělal. Bylo třeba řídit provoz, než přijela policie.
Sodomková už jednou život zachraňovala. A to shodou okolností v Multifunkčním centru v Hlinsku, kde ve čtvrtek probíhalo oceňování. Tehdy zde resuscitovala 3,5letého chlapce. Zkolaboval v zákulisí a zapadl mu jazyk, takže nedýchal. S maminkou odjížděl při vědomí a bez následků.

Cenu jim předal generální ředitel HZS ČR Vladimír Vlček a ředitel HZS Pardubického kraje Aleš Černohorský.
„Šla jsem sem mezi hasiče s pokorou, že si musíme vážit každého dne, protože nevíme, co nám osud napíše do karet. Tuto medaili přijímám s obrovskou úctou,“ řekla Sodomková.
Když těžce zraněného mladíka předávala záchranářům, měl obnovené životní funkce. Vnitřní zranění i zranění hlavy byla velká. Jiří Vaňha jim bohužel na místě podlehl. To se ale už dvojice dozvěděla z médií.
„Děsí mě, jak lidé fotí a hejtí a všichni vědí všechno nejlíp. Ale když jste tam, tak nikdo nic. Lidé přibrzdili, podívali se. Za tu dobu, než přijela policie a začala řídit dopravu, tam nezastavilo jediné auto,“ řekla Sodomková.
Nefoťte, zastavte
Dvojice nyní uvažuje, že do služebního auta, kterým často jezdí a zastavovali s ním i u dalších nehod, vybaví záchranářským batohem.
„V autolékárničce není dostatek větších roušek, Michaela musela použít trojcípý šátek. Uvažujeme, že do našeho auta dáme batoh s lepším vybavením,“ řekl Hrabčuk.
„Dostali jsme se k více nehodám, ale vždycky jsme zastavili a zeptali se, zda někdo nepotřebuje pomoc. To by měla být morální povinnost každého. Na sociálních sítích každý ví, jak se to stalo, každý je soudcem. Komentáře některých jsou zarážející neskutečně ubližují zarmoucené rodině,“ dodal Hrabčuk.


