Okolí bazénu volte bezpečné a přirozené

Trendem posledních let jsou hlavně designově atraktivní dlaždice, desky a prkna se vzhledem dřeva či středomořského kamene. Snadnou pokládkou vynikají série dlaždic s tzv. klick systémem, které aplikujeme na již nevyhovující povrch, aniž by se musel odstraňovat.

„Zaklapávací dlaždice umí položit i ten největší nešika, nevyžaduje to žádné dodatečné terénní úpravy a ani nářadí,“ říká David Benda, odborník z oddělení zahrady v projektových marketech Hornbach.

Dřevo k přírodě patří, navíc je dobře opracovatelné. Příprava podkladu není zdaleka tak náročná jako u kamene či dlažby.

„Stačí terén nahrubo srovnat, vysypat drenáží, nejčastěji štěrkem, a vyrobit rošt, na který se kladou jednotlivé komponenty,“ radí David Benda. Dřevo vyžaduje každoroční nátěr či olejovou impregnaci, přesto si původní podobu zachová jen pár let.

„I přes veškerou péči stárne, šedne, začnou se na něm dělat třísky, které jsou prokletím pro bosé nohy. Chemikálie používané v bazénu na něm navíc zanechávají skvrny a mapy, jež nezamaskuje ani sebelepší údržba a konzervační nátěry,“ podotýká.

Rozšířenou náhradou za dřeviny jsou kompozitní WPC dlaždice a prkna s různým podílem dřeva a plastu, vzdorující vlhkosti, tvarově stabilní, současně s vysokou životností. Tzv. dřevoplast nepodléhá UV záření nebo znečištěnému prostředí a je zcela recyklovatelný. K jeho očistě stačí kartáč na tyči, vysokotlaká vapka, k běžnému úklidu hadice s vodou.

Je příjemný pro chůzi na boso, nevytváří se na něm třísky a díky vnější úpravě je dokonale protiskluzový. Pokládáme ho zpravidla na rošt, k němuž se připevňuje kovovými zámečky.

Luxusnější záležitostí je přírodní kámen, unikátní je např. travertin. Ať už ale vybereme jakýkoli druh přírodního kamene, ze spár kolem něj se po několika letech může začít uvolňovat písek, který si nanosíme do bazénu.

Cenově zajímavou variantou jsou umělý kámen a dlaždice z keramiky/kameniny určené pro exteriér. Imitují přírodní kameny i dřevo, potěší nízkou montážní výškou kolem 2 cm a deklarují houževnatost proti kyselinám a louhům.

Bohatý výběr tvarů, barev a povrchů nabízejí výrobky s extrémní životností, a to z betonu. Vyžadují vodorovný podklad a instalaci do betonového lůžka či aspoň zpevnění suchou směsí.

Keramické materiály pro bazény najdeme ve specializovaných sériích, např. Rako Pool, ale i mezi produkty určenými terasám a balkonům. Jejich zesílená tloušťka (aspoň 2 cm) a vlastní hmotnost je předurčuje k pokládce přímo do trávníku na štěrk i na plastové terče bez použití lepidel a spárovacích hmot.

Z přírodních opracovaných kamínků rozličné barvy lepených napevno k podkladu speciálním pojivem, např. pryskyřicí, se vyrábějí dlaždice i koberce. Kamínkové koberce propouštějí vodu podobně jako umělý trávník.

Umělý travní koberec prostor nejen esteticky zkrášlí, ale navodí pocit pobytu v přírodě s nulovou potřebou údržby. Odolá povětrnostním podmínkám, zaručuje rychlý odtok vody. K bazénu volíme typ s delším vlasem, který poskytuje pohodlný došlap po vylezení z vody.

„Umělým trávníkům nevadí vedro, mráz, voda, vlhkost, sníh ani slunce. Jediné, na co by si lidé měli dát pozor, jsou zamrzající louže,“ popisuje Marek Černý z internetového obchodu Můj koberec. U adekvátně vyspádovaných ploch však tvorba ledu nehrozí.

Důležitým aspektem při rozhodování může být rovněž cena, která se zvyšuje s věrohodností koberce jako živého travního porostu.

Levnější varianty vydrží při správném zacházení zhruba pět let. Ty kvalitnější slouží mnohem déle, a to díky vyšší gramáži a hustotě vlasu.

Umělý trávník občas vysajeme, shrabeme napadané listí či použijeme vysokotlaký čistič na odstranění hlubších nečistot.