Nejlepší bydlení na světě? V divočině jen se psem

Hakan Karahan vyrostl v turecké metropoli. O vymoženosti civilizace a život ve městě ovšem příliš nestojí. Raději tráví čas ve volné přírodě, kde, jak sám říká, nemusí za nic platit.

Přístřeší k přenocování je schopen si vybudovat sám jen z toho, co mu poskytnou okolní lesy, uvedla agentura AP. Do divočiny jej prý vyhnali lidé: „Utekl jsem před manipulativními lidmi se dvěma tvářemi a uchýlil se do volné přírody. Posledních deset let se snažím přežít s tím, co mi příroda nabízí.“

Hakan také vypočítává, kolik peněz takovýmto způsobem života ušetří. Je přesvědčený, že za den běžně člověk v Turecku utratí 30 liber za stravu (cca 887 korun) a dalších 70 liber (2079 korun) mu vychází po rozpočítání všech ostatních účtů za bydlení, elektřinu, vodu, teplo atd. „V přírodě ale za nic z toho neplatím, takže ročně ušetřím 36 500 liber (1,079 milionu korun),“ říká dobrodruh.

Jeho výpočty je ovšem třeba brát jako ilustrační, vzhledem k tomu, že nosí běžné ošacení, používá kupované nástroje a na videích na jeho sítích lze snadno rozpoznat i některé další, standardně pořízené suroviny, z nichž vaří. Také jeho odloučení od lidí nelze brát tak doslova, neboť je aktivní na sociálních sítích, kde má statisíce sledujících.

Hakanovou specialitou je především vytváření nejrůznějších typů přístřešků a přebývání v nich. Už třetím rokem je mu na jeho výpravách do přírody společnicí fenka Sila, což je americká akita. Silu Hakan v roce 2021 zachránil a od té doby jej na výpravách do divočiny doprovází.

„Můj den začíná velmi časně, vstávám s úsvitem. Žiju obvykle v blízkosti zdroje vody, koupu se pod vodopádem,“ popisuje své pobyty v přírodě Karahan. „K jídlu si často sbírám houby, neboť těch roste v oblasti, kde přebývám, spousta. Svá přístřeší vyhřívám tak, že si v nich udělám ohniště,“ pokračuje dál s tím, že s nedostatkem tepla nemá žádný problém.

Podle něj je život v divočině se psem báječný. „Nejraději má jehněčí, ale není vybíravá a v divočině jí všechno se mnou. A miluje taky houby,“ vypráví Karahan a dodává: „Ačkoli je to ochočený pes, chrání mě před různými druhy nebezpečí. Život v přírodě ji naučil postavit se všem výzvám.“

Během let trávených tímto specifickým životním stylem se dozvěděl hodně i sám o sobě a z toho plyne i jeho přesvědčení: „Každý zjistí, že když vystoupí ze své komfortní zóny, zvládne věci, které považoval za nedosažitelné.“