Článek
Na přelomu devatenáctého a dvacátého století přestává být stavba vily výsadou bohatých podnikatelů. Mohli si ji už dovolit i lidé ze středních vrstev české společnosti.
V Kutné Hoře si tak vilu pořizuje i ředitel obecné školy v Komenského ulici Alois Horáček. Stavebníkův pokus prosadit na malém městě nový styl secese nebo moderny se setkával s mnoha překážkami, které bránily výstavbě novátorské vily.
Dobový snímek dokládá původní podobu vily.
Alois Horáček nepochybně patřil k váženým osobnostem Kutné Hory, a to nejen jako učitel a ředitel, ale i jako topograf Kutnohorska, mineralog, průkopník těsnopisu, a především jako dlouholetý starosta místního Sokola.
Vystavoval na odiv svoje vlastenectví. Touha šířit všude ve svém okolí osvětu a lásku k domovině, pro vzdělance Horáčkovy generace obzvlášť charakteristickou, se v případě kutnohorského učitele spojovala s jiným rysem tehdejší vzdělanecké elity, s pokrokářstvím.
Z vily jsou krásné výhledy do okolí.
Pásy průčelí pod hlavními římsami i jiná místa na vnějších stěnách Horáčkova domu chtěl architekt Bohuslav Moravec vyzdobit hodně bohatou rostlinnou ornamentikou v novém secesním duchu.
Rada města Kutné Hory ale Horáčkovy sympatie k moderně nesdílela. Vyjádřila se, že Moravcův projekt „nehodí se pro poměry kutnohorské“, a nakonec mu doporučila, ať svůj nový dům postaví „v české renesanci“. Horáček a jeho architekt Moravec tomu po odporu vyšli vstříc částečným omezením rostlinné ornamentiky.
Za pozornost stojí elegantní dekorace.
Obě patra Horáčkovy vily mají stejný dvoutraktový půdorys se čtyřmi pokoji a kuchyní, ze které se vstupovalo do spíže, vanové koupelny a do pokojíku služky. Patra propojuje dvouramenné schodiště zčásti vložené do nárožní věže.
Obytný komfort domu umocňovala malá zahrada s architektonicky ztvárněnou ohradní zdí. Po různých peripetiích od čtyřicátých do osmdesátých let dvacátého století získali vilu v restituci potomci Aloise Horáčka a za pomoci města ji vzorně zrestaurovali.
