Krása a elegance přírodního i umělého kamene v interiéru

Kvalitu a vlastnosti přírodního kamene oceníme především u kuchyňských desek. Díky minimální tepelné roztažnosti je rovněž vhodný k obložení krbu. Umělý kámen bývá zase tvarově a barevně variabilnější. Čím se ještě liší přírodní a umělé materiály?

Pro každý přírodní kámen platí: co kus, to originál svou barvou i kresbou. Výrobci povrch kamene upravují podle jeho druhu do luxusního vysokého lesku, ale i do matu. Nadčasovými úpravami jsou patina, opalování a kartáčování.

Mramor, žula, travertin, vápenec, pískovec se používají pro pracovní desky, obklady krbových kamen, ostění, ale i na podlahy. Způsob využití přírodního kamene by měl korespondovat s jeho vlastnostmi a tvrdostí. Podle Mohsovy stupnice tvrdosti má mramor tvrdost mezi 3–4, žula 6 až 7. Na hojně zatěžovanou pracovní desku je lepší zvolit kámen tvrdší, tedy žulu.

Kamenná pracovní deska může někomu připadat chladivá, ale lze ji temperovat speciální rohoží instalovanou pod pracovní desku. Přírodní kámen si rozumí také s podlahovými topnými systémy, takže teplo nohou je zaručeno.

Kámen odolává extrémně vysokým teplotám, snáší teploty nad 1000 °C, neměl by však být následně prudce zchlazován.

Chceme-li jemně vyhlížející unikátní podlahu, ale i svislé plochy např. do chodby, koupelny, kuchyně nebo do zimní zahrady, vybíráme z tzv. kamenných koberců. Tvoří je celistvá vrstva drobných i větších kamínků spojených pryskyřicí v plátech.

Mezi kamínky jsou např. říční valouny, mramorové oblázky. Koberec je bezespárový, nepropustný.

Pro umělý – kompozitní – kámen je typická výjimečná tvrdost, nenasákavost, odolnost vůči poškrábání, vysokým teplotám, bakteriím, chemikáliím, skvrnám. Tvarovou variabilitu oceňují designéři, uživatelé potom na omak hřejivější povrch ve srovnání s přírodním kamenem.

Umělý kámen je z přírodních minerálů, pigmentů a akrylového polymeru, např. z písku nebo nadrcené směsi kameniva spojené pojivem (pryskyřice, cement) a smíchané s dalšími přísadami jako pigmenty, sklo.

Díky výrobním technologiím se svým vzhledem úspěšně přibližuje přírodnímu kameni.

Vyrábí se pod různými obchodními názvy – Corian, Hanex, SolidStone, HiMacs, Staron. Složení materiálu se od sebe příliš neliší, rozdílný může být podíl minerálů, kvalita akrylového polymeru, nabízená barevná škála.

Konglomerovaný – technický – kámen, např. Technistone, je složením podobný přírodnímu kameni. Obsahuje kolem 90 % přírodního materiálu. Vyrábí se smícháním potřebných ingrediencí, které oproti přírodnímu kameni minimalizují nasákavost a zvyšují pružnost desek. Akumuluje do sebe teplotu okolního prostředí, což je výhodné u dlažby v kombinaci s podlahovým topením.

Lehčené kamenné obklady – kamenný obkladový aglomerát – se díky nízké váze používají na stěnové konstrukce, třeba i ze sádrokartonu, ve tvarech štípaných skalních úlomků, lámané skály. Obklady je vhodné spárovat.

Povrchy přírodního, umělého kamene i kamenné koberce běžně čistíme suchou cestou, vysáváme, zametáme.

Lesklé povrchy přírodního kamene oživíme lešticí pastou s obsahem přírodních vosků. Syntetické vosky lze přidat do vody, kterou povrchy čistíme. Prach a běžné nečistoty odstraníme vlhkým mopem. Mírnou nasákavost přírodního kamene posilujeme impregnací podle doporučení výrobce.

Pomůžeme takto zejména žule, která sákne tekutiny včetně oleje podstatně více než mramor. Ten je zase na rozdíl od žuly citlivější na kyselé tekutiny a agresivnější čištění, proto již ve výrobě prochází trvalou impregnací. Přesto je lepší, když mramor čistíme šetrně pH neutrálními čisticími prostředky.

Případné poškození umělého kamene se dá snadno opravit. Škrábance a drobné vrypy odstraníme broušením a přeleštěním.