Článek
Materiály spojené s brutalistním stylem se těší v poslední době stále většímu zájmu a beton je bezpochyby jedním z nich. S betonem tento styl zachází téměř jako se sochařským dílem a nechává vyniknout jeho kvalitu.
V případě žebětínských domků se architekti rozhodli využít vlastností tepelněizolačního liaporbetonu, jehož porézní struktura jednoznačně dominuje obytnému prostoru.
Dispozice obou kaskádovitě řešených přízemních objektů vzniklých mezi lety 2006 a 2008 je dána atypicky úzkým tvarem parcely umístěné v mírně svažitém terénu. Pozemek je vymezený rodinnými domy v těsném sousedství.
Interiéru zcela vévodí beton coby hlavní materiál.
Architektonické řešení i měřítko obou staveb, které jsou částečně zapuštěny do terénu, vychází ze snahy o minimalizaci zastínění přilehlých rodinných domů.
Přístup do obou budov je zajištěn chodníkem po levé straně a zůstává v duchu jejich soukromé funkce skrytý před zraky kolemjdoucích. Parkovací stání a navazující garáže tak neruší pohled na stavby.
Stavby připomínají pevnosti
Pevnostní charakter obou sídel pak podtrhuje třeba to, že stavby nemají střešní krytinu, ani okna otevřená do ulice. Společné obytné prostory jsou osvětleny skrze navazující atria a pokoje jsou prosvětleny velkými posuvnými okny ústícími do úzkých zatravněných ploch uzavřených betonovou zídkou.
Chodba současně tvoří páteř celé dispozice, na kterou je navěšena řada obytných pokojů s příslušenstvím a technická místnost při hlavním vstupu.
K celkovému vyznění interiérů přispívá monolitický charakter litých betonových stěn a podlah s voskovanou povrchovou úpravou.
Koupelna je zařízena v minimalistickém stylu.
Z předsíně se nabízí pohled do venkovního atria uzavřeného betonovou zídkou, které je s obytným prostorem propojeno prosklenou posuvnou stěnou.
Dva dětské pokoje, navzájem oddělitelné stěnou z matovaného skla, a ložnice jsou přístupné z úzké chodby spojující zádveří s otevřenou kuchyní, která je součástí hlavního obytného prostoru a jejíž funkce zůstává poněkud skryta díky uplatnění vestavěného nábytku a minimalisticky řešeného kuchyňského ostrůvku.
Úložné prostory zastupují (kromě technické místnosti vedle vstupu) z větší části vestavěné skříně ze světlého dřeva. Na kuchyňský pult navazuje jídelní stůl tvořený betonovým výběžkem obdélníkového tvaru bez podpor.
Princip zabudovaných betonových segmentů jako prvku nahrazujícího nábytek je mimo kuchyň uplatněný i v koupelně a atriu.
Zdroj: Slavné brněnské vily, Jana Kořínková, Markéta Žáčková
