Článek
Jedna z nejznámějších staveb porevoluční Prahy letos slaví třicet let. Tančící dům na Rašínově nábřeží, který se stal ikonou české metropole, připomíná své jubileum novou výstavou nazvanou Tančící dům: příběh ikonické budovy.
Expozice nabízí pohled do zákulisí vzniku stavby i jejího dalšího života. Návštěvníci uvidí dosud nezveřejněné archivní materiály, původní vybavení interiéru z 90. let od architektky Evy Jiřičné, model budovy i technické prostory, kam se běžně veřejnost nedostane.
Budova vznikla na místě domu zničeného při bombardování Prahy 14. února 1945. Pozemek na Jiráskově náměstí pak zůstal desítky let prázdný. Po roce 1989 se právě tento prostor stal symbolem možnosti přinést do centra města novou architekturu. V bezprostředním sousedství žil prezident Václav Havel, který projekt podporoval a s architektem Vladem Milunićem debatoval o budoucím využití místa.
Málokdo dnes ví, že Tančící dům původně neměl mít podobu, kterou zná celý svět. První návrhy architekta Vlada Miluniće byly střídmější a více respektovaly klasickou uliční zástavbu. Až spolupráce s architektem Frankem Gehrym dala projektu odvážnější a dynamičtější podobu dvou věží připomínajících taneční pár.
Právě tato neobvyklá architektura ale v 90. letech rozdělovala veřejnost. Zatímco jedni v domě viděli symbol svobody a nové éry po pádu komunismu, druzí kritizovali výrazný zásah do historického centra Prahy. Tančící dům se stal předmětem vášnivých debat a jednou z nejdiskutovanějších staveb své doby.
Dnes je situace opačná. Z někdejší kontroverze se stala vyhledávaná dominanta města a jedna z nejnavštěvovanějších moderních budov v Česku. Tančící dům pravidelně míří do zahraničních průvodců a pro mnoho turistů je nejdůležitější zastávkou při návštěvě Prahy.
