Prvorepublikový luxus pro střední třídu. Projděte se s námi funkcionalistickým Skleněným palácem

„Skleněný palác je obytný dům Zemské banky, instituce, která financovala vznik tohoto domu. Je velmi zajímavou ukázkou funkcionalistické architektury a současně luxusním bytovým domem,“ představuje ho Michal Šedivý z Open House.

I když podobných činžáků nabízejících ve své době vyšší standard najdeme po Praze víc, tento je podle Šedivého výjimečný svým architektonickým řešením, citlivým k prostoru i cennými interiéry s původními prvky viditelnými dodnes.

Trojkřídlý dům s převyšujícím středním traktem je jednou z dominant náměstí Svobody v Bubenči a patří ke zdejším nejlepším ukázkám „bílé“ funkcionalistické bytové architektury.

Navrhl ho tehdy teprve 29letý Richard Ferdinand Podzemný, levicový architekt původem ze Vsetínska, po roce 1948 velmi protežovaný tvůrce, který se do pražské historie zapsal nejvíce stavbou bazénu v Podolí.

Komfortní byty, nejčastěji s dispozicemi 2+1, nabízela Zemská banka k nastěhování primárně svým zaměstnancům a také dalším dobře situovaným občanům. Dnes je pronajímá Praha 6 a některé jsou stále volné. Kdo tedy má zájem bydlet v domě, kde se z části natáčela třeba známá komedie Tři přání (1958), jeho přání se může splnit.

Stavbu nese na svou dobu moderní železobetonová konstrukce, na fasádě pak dominuje samozřejmě sklo a světlé keramické dlaždice. Přízemí bylo vyhrazeno pro obchody, patra pak pro bydlení a suterén pro pomocné provozy.

Zajímavý byl hlavně důraz na společně užívané prostory, naplňující levicovou myšlenku kolektivního bydlení, avšak v luxusním domě, který je od 50. let památkově chráněn. Pojďme si jej tedy projít.

Vstup do Skleněného paláce tvoří hala dekorovaná uměleckými díly. Po stranách jsou mramorové desky s keramickými reliéfy, zobrazující ženy jako čtyři roční období, od autora Jana Laudy. Nad dveřmi je pak leptané sklo s vyobrazením zvířat od Jana Baucha.

Mezi sloupy před mléčným sklem výtahové šachty zase odpočívá bílé sousoší Ženy s chlapečkem, patrně od Bedřicha Stefana. Jeho manželkou byla Anna Wichterlová, sestra objevitele kontaktních čoček.

V přízemí „paláce“ se dále nachází obřadní síň, informační kancelář městské části a výstavní, obchodní a restaurační prostory.

Procházíme dozadu do dvora a na chodbě míjíme místa pro tehdejší telefonní budky či kočárky. Ze společné pobytové zahrady se obytný dům jeví jako pětice věží. Součástí dvora býval tenisový kurt, dnes patrný jen v náznacích. Staré časy připomíná i východ z protiletadlového krytu či zbytek venkovní reklamy na fasádě propagující boty Baťa z doby pravděpodobně před více než 90 lety.

„Pod našima nohama je ta hlavní část, kde se nacházejí podzemní garáže, je doplněná řadou luxferových pásů, ty prosvětlují právě prostor pod samotným dvorem,“ ukazuje Šedivý na světlé pruhy v trávě.

Chodbou nás dál vede do suterénu, dříve s místnostmi prádelny, sušárny a mandlovny na žehlení a vyhlazování prádla, zajišťované mnohdy služebnictvem. „Takové zázemí představovalo velký komfort, který nebýval obvyklý,“ ujišťuje nás.

Prostorné podzemní garáže zabarvené do světle zelené pojaly zhruba 25 garážových kójí s vraty na petlici. „A to velkorysých, i dnes pojmou skutečně velký automobil,“ vypichuje náš průvodce. Na 61 bytů by šlo dnešní optikou o malý počet parkovacích míst, v první půlce 20. století však byly automobily stále finančně obtížně dostupné a tedy spíše vzácné.

Garážovat tu tak mohli i lidé ze sousedství, a to přetrvalo dodnes. A ještě na jedny dveře nás Šedivý v podzemí upozorňuje a otevírá k nahlédnutí - za nimi je již zmiňovaný protiletadlový kryt.

„Ten vznikl už v době, kdy byl budován celý dům, ne před 2. světovou válkou, můžeme to vnímat jako prozřetelné řešení,“ vysvětluje a prochází s námi kruhový prostor plný pavučin, kde obyvatelé v případě nebezpečí vyčkávali v řádu maximálně hodin.

Ze suterénu směřujeme kolem prosklené lodžie do pátého patra centrální části Skleněného paláce - jak ho, mimochodem, nenazval jeho autor, ale až později veřejnost. Komu se nahoru nechtělo pěšky po schodech, mohl využít výtah.

I u nově nainstalovaného výtahu zůstala původní přihrádka pro vhození mince a klíčová dírka; místní měli klíč, ostatní si jízdu zaplatili. „Předpokládám, že když přišel příručí, to byli nejčastěji mladí kluci, neměli peněz nazbyt, ale jiné návštěvy minci vhodily, aby se svezly,“ myslí si průvodce.

„My jsme teď v jednom z největších bytů, 4+1, nacházíme se v obývacím pokoji, který je orientovaný přímo do náměstí, má krásnou lodžii a skleněnou stěnu, která se dá rozevírat a umožňuje spojit obývací pokoj a pracovnu, která má svoji zimní zahradu,“ představuje prosvětlené prostory.

Patří k nim i dvě ložnice, sociální zařízení a kuchyně se sousedním pokojíkem pro služku - pohledem 21. století neslýchaně malý prostor, tehdy ale nadstandard, ba navíc s umyvadlem, které sloužící jinde po ruce nemívali.

„Všechny byty, i ty menší, měly některé prvky společné - jednak stropní vytápění, takzvané bedničkové, ale také skříňové stěny, jsou řešeny velmi prakticky, byly takovým americkým prvkem,“ přibližuje průvodce a otevírá zapuštěnou skříň nerušící prostor chodby. V téhle se ještě zachovala síťka na odkládání klobouků - dříve nezbytné součásti oděvu.

„Hned vedle vstupu do bytu se nachází malá dvířka a za těmi bývaly takové boxy, do jednoho z nich mohli třeba příručí dávat lahve s mlékem, s nákupem,“ ukazuje na další „vychytávku“ z 30. let. Do boxu byl přístup rovněž zevnitř bytu, obyvatelé se tak s poslíčkem nemuseli vůbec potkat, pokud nechtěli. Řešení, které by jistě někteří lidé ocenili také dnes.

A na závěr nás čeká výstup na střechu, mezi sedlovými nečekaně plochou, kde je prostor využit beze zbytku - jako rekreační terasa. Sluneční lázně se sprchami, s ostrůvky zeleně, pingpongovým stolem či dokonce barem, kde zdejší elita trávila volný čas, jsou ty tam.

„Bohužel, obyvatelé domu se sem v současnosti nedostanou, protože zábradlí nesplňuje moderní normy a pro současné požadavky je příliš nízké,“ vysvětluje Šedivý důvod prázdných ploch kolem nás.

Krásné výhledy na hlavní město ale zůstávají - od chrámu svatého Víta a petřínskou rozhlednu přes památník na Vítkově a žižkovskou věž po trojský skleník Fata Morgana a vinici svaté Kláry.