Článek
V šanghajské čtvrti Čang-jüan vyrostla ve 20. a 30. letech minulého století úzce sevřená zástavba patrových domů. Dohromady tvoří tři bloky oddělené dvojicí úzkých uliček. Všechny mají velmi podobný vzhled, neboť byly postavené v místním velice výrazném architektonickém stylu známém jako š’-kchu-men.
V něm se mísí prvky západní a tradiční čínské architektury. Charakteristickým rysem těchto dvou- až třípodlažních městských domů je přední dvorek chráněný vysokou cihlovou zdí. Dovnitř vede cesta skrz stylizovanou kamennou bránu. Odtud také pochází název celého slohu, jenž v českém překladu zní kamenná brána.
Trojice bloků patří už po několik desetiletí k nejzachovalejším ukázkám tohoto specifického architektonického stylu, a tak, když byla schválena výstavba velkého podzemního komplexu s celkovou plochou 53 000 m2, bylo zároveň s tím nutné vymyslet, jak stavět a neohrozit tyto domy.
Důvod, proč nebylo možné podzemní projekt realizovat běžnými postupy, shrnuje web Interesting Engineering: „Tento úkol, propagovaný jako největší čínský stěhovací projekt svého druhu, co se týče velikosti, hmotnosti a složitosti, si vyžádal nové řešení kvůli stísněnému uspořádání Čang-jüanu. Oblast je poseta úzkými uličkami a hustě zastavěnými starými budovami, takže tradiční stavební nástroje nebyly použitelné.“
Volba padla na řešení spočívající v „podříznutí“ trojice bloků domů a jejím přenesení o několik desítek metrů dále na připravenou plochu. Stavba v podzemí proběhla a byla dovedena až do fáze, kdy na ni bylo možné bezpečně navrátit vyříznutý kus městské části tvořený domy o celkové hmotnosti 7500 tun a zabírající plochu 4030 m2.
Jak ukazují záběry, které přinesla agentura CCTV+, to, co ve zrychleném videu vypadá jako plynulý přesun „kusu města“, bylo ve skutečnosti prací 432 malých robotů, z nichž každý připomíná jednu malou nohu. Ty bylo třeba všechny naprogramovat a naprosto precizně sesynchronizovat tak, aby nesené domy během přesunu nepopraskaly.
Průměrná rychlost pohybu tak odpovídala nezbytné opatrnosti – roboty nesený objekt se pohyboval tempem 10 metrů za den, tedy desetkrát pomaleji než běžný šnek. (Pro hračičky a milovníky čísel: hlemýžď zahradní, pohybující se rychlostí 7 cm/min, urazí stejnou vzdálenost zhruba za 2 hodiny a 23 minut.)
Na úplný závěr ještě doplňme, že mezi započetím prací na přesunu bloků a zveřejněním videa uplynulo 18 dní.
