Na obnově bývalých lázní Kyselka pracují jedni z posledních pasířů v Česku

Kupoli Ottova pavilonu tvoří základní kostra ze zdiva a kovových nýtovaných žeber. Na nich leží dřevěné prvky podle dobových dokumentů. Na dřevěnou konstrukci umisťuje měděné opláštění a ozdoby jedenasedmdesátiletý Miroslav Chlup, jeden z posledních pasířů v Česku. Některé detaily jsou přitom sotva centimetrové.

„Je to vlastně taková obrovská osmistranná váza. Má čtyři strany užší a čtyři strany širší. A teď je na mně, abych to celé oplechoval. A každý plát je jiný. Kromě středových, ty jsou rovnoběžné. Ale tady ty krajové, na všech osmi stranách, je každý originál,“ popsal svou práci na kupoli pro ČTK.

Miroslav Chlup se zabývá nejen pasířstvím, zalíbení našel i v pokládce břidlicových střech. Ovládá i další nezbytná řemesla, což se v Kyselce na Karlovarsku náramně hodí. Činil se už při obnově vily Vilemína, Jindřichova dvora nebo věže bývalé Mattoniho vily. A práce zde má ještě na pár let dopředu.

Ještě obtížnější než dát dohromady peníze je totiž sehnat na obnovu kdysi honosných lázní potřebné řemeslníky, kteří by ovládali staré pasířské techniky - řemeslo, při němž se ručně zpracovávají neželezné kovy do užitkových a dekorativních předmětů. Obor se dávno nevyučuje a tak se často učí jeden od druhého, přesto pasířů rychle ubývá.

„V Česku jich je už jen pár. Nám se podařilo získat dva umělecké pasíře a klempíře, kteří to tady ještě umí a snažíme se je udržet. Zatím se nám to daří,“ říká Miroslav Perout, ředitel obecně prospěšné společnosti Lázně Kyselka.

Ještě před 20 lety hrozila bývalým lázním Kyselka totální devastace a zánik. Budovy se rozpadaly, co se dalo zpeněžit, to zmizelo, a kdysi výstavní budovy se rychle proměňovaly ve smutné trosky. Když v roce 2013 vznikla obecně prospěšná společnost Lázně Kyselka a nemovitosti získala do vlastnictví, začala postupná obnova.

Cílem je udělat z Kyselky zajímavý turistický cíl. Do stavu, kdy se budou moci lázeňské budovy začít znovu využívat, je sice ještě daleko, ale podařilo se už zachránit řadu cenných památek a hlavně zamezit dalšímu zhoršování stavu objektů.

Jednou z takových památek je právě Ottův pavilon. Stavba z roku 1898 o svou ozdobnou věž prakticky přišla. Původní měděnou pasířskou práci, která budovu oplášťovala, postupně zloději rozkradli a do budovy začalo zatékat. Obnova je finančně náročná, spolek Lázně Kyselka sice získal od ministerstva kultury 1,1 milionu korun, částka však pokrývá pouze třetinu nákladů. Proto společnost podala žádost o navýšení příspěvku.

Rozsáhlé stavební a restaurátorské práce se kromě Ottova pavilonu letos koncentrují také na Mattoniho vilu. Ve významné novorenesanční stavbě a kulturní památce vybudovali řemeslníci provizorní dřevěné přestřešení. Materiálem je dřevo, které se po budoucí demontáži bude moci opět využít jako dřevěné prvky hrázdění, třeba na restaurování a obnovu Švýcarského dvora.

„Abychom recyklovali materiál. V dobách dřívějších to stavitelé také tak dělali,“ vysvětlil Perout.

V příštím roce by mělo dojít na oplechování hlavní báně, na Mattoniho vilu totiž letos ministerstvo kultury prostředky neschválilo. Společnost Lázně Kyselka proto při její obnově čerpá prostředky především z každoročního pětimilionového daru od společnosti Mattoni 1873. Do rekonstrukcí a využití budov v Kyselce investovala od roku 2011 přes 133 milionů korun. V jejím majetku je šestice historických objektů. Zbytek areálu kdysi tak honosných lázní Kyselka je ale zakonzervovaný, na jeho celkovou obnovu nejsou peníze.