Ve skleníku můžete hýčkat třeba i tropickou Adélu

Skleníky jsou ovšem skvělé i na zazimování rostlin. Lze v nich pracovat po celý rok, pokud si je nadšení botanici a zahradníci vybaví osvětlením, vytápěním i zavlažováním.

Skleníky jsou dominantní a nepřehlédnutelné a najít pro ně vhodné místo nemusí být jednoduché. Vhodné jsou do zadní části zahrady, ne směrem do ulice. Jestliže je plánujete na hranici pozemku, potřebujete souhlas souseda.

Praktické jsou skleníky, jež jsou v kontaktu zadní strany stavby, tedy domu nebo garáže. Stěna funguje jako akumulátor a také je základnou pro rozvod vody a elektřiny. Tyto skleníky se označují jako pultové a svědčí jim jižně nebo jihovýchodně orientované zdi.

Skleník má samozřejmě stát v místě, kde je nejvíce slunce. Přebytek svitu lze regulovat rohožemi, žaluziemi, ale když je slunce málo, je to špatné.

Podle odborníků je nejlepší podélný skleník, orientovaný severojižním směrem. Takto je opět využito nejvíce světla, a to po celé léto. Jestliže plánujete ve skleníku zazimovat květiny, preferujte zimní osvětlení a zvolte východozápadní orientaci.

Aby se rostlinkám dobře dařilo, musíme ve skleníku větrat a poctivě vše zalévat. Vyplatí se tedy mít zavedenou vodu a elektřinu a netahat konve s vodou. Jinak určitě myslete na sud s dešťovou vodou, který postavte co nejblíže skleníku.

Čím lze skleník vybavit? Může být pojat plně technologicky: praktické je topení regulované termostatem, automatizované otvírače oken i vhodný zavlažovací systém.

Výběr ovlivňuje typ skleníku: rozhoduje, zda je izolován a jak náročné jsou rostlinky na teplotu.

Vytápět lze teplovzdušnými ohřívači, je možné i tepelné čerpadlo či solární vytápění. Záleží na finančních možnostech a také na využívání skleníku: zda bude celoročně v provozu, či nikoliv.

Každý skleník musí větrat, a určitě hodně. Střešní větráky jsou praktické, dopřejte si jich více, bezvadné jsou samozřejmě automatické otvírače. Zabrání samy a spolehlivě přehřívání skleníku, když jsme v létě na koupališti a nejsme k dispozici.

Slunce zmírní i stínovky podobné roletám, protože poskytují ochranu stěnám i střeše. Na stínění uvnitř skleníku se používají speciální tkaniny s UV stabilizací, polyuretanové stínicí sítě. Zvenčí se dá postavit zástěna z rákosu, bambusu.

Bez ní to nejde, automatické zavlažování v tomto případě oceníte. Praktická je kapková závlaha, a to i na běžném záhonu.

Základní automatickou zálivku můžete rozšířit o další kapkovače, mlžení a časové spínače. Možné je i plnoautomatické zavlažování ovládané počítačem, které přesně dávkuje množství, jež rostlinky potřebují. To se ovšem vyplatí už pro sofistikované pěstitele.

Skleník má mít v ideálním případě betonové základy. Menší kusy z polykarbonátu mohou mít základnu z hliníkových či ocelových profilů. Ale jestliže chcete mít skleník na mnoho let, beton je nutná varianta. Skleník tvoří kostra z profilů a výplňového materiálu. Profily jsou obvykle hliníkové, ocelové nebo z žárově pozinkovaného plechu.

Hliník je lehký, odolává korozi, ale nezvládne zatížení sněhem. Takže v tomto provedení jen do klimaticky nenáročného Polabí!

Praktická je ocel, protože je pevná a odolná. Žárově zinkovaný plech odolá bezpečně i silnému větru a sněhové čepici.

Profily mohou být i plastové nebo ze dřeva. Používá se červený cedr či tropické dřeviny, ale dřevo je náročnější na údržbu a také drahé.

Výplně tvoří klasicky rozptylové sklo, které má dobrou prostupnost denního světla a dobře se udržuje v čistotě, je odolné i vůči krupobití. Je silné minimálně 4 mm.

Další možností je polykarbonát s komůrkami o tloušťce 4 až 6 mm. Oproti sklu je lehčí, nerozbije se a je méně náročné na pevnost základů. Ve srovnání se sklem má však nižší propustnost světla a menší životnost.

Skvělé jsou pěstební stoly, protože usnadní práci a šetří naše záda. Pro udržení vlhkosti i teploty se na jejich dna pokládají speciální geotextilie či rohože. Pak následuje substrát vhodný zejména pro pokojové květiny, kaktusy, citrusy a bonsaje. Pod stoly můžete pěstovat žampiony.