Článek
Nejeden majitel studny si myslí, že jednou vybudovaná studna bude sloužit navždy a voda v ní bude nezávadná. To ale v žádném případě neplatí. I ve skalnatém podloží stačí jediná puklina k tomu, aby se znečištění dostalo stovky metrů daleko.
Proto bychom studni měli věnovat pravidelnou péči, i když pro studny sloužící k zásobování domácností ji žádný zákon ani jiný předpis neukládá. Průběžná kontrola a opravy vyjdou rozhodně levněji než náprava havarijního stavu způsobeného zanedbanou údržbou.
Co a jak často kontrolovat
- Optimální je dvakrát do roka, vždy před zimou a po ní, provést celkovou prohlídku studny. Prověříme především vodotěsnost krytu. Kryt by měl být uzamčený a bránit nejen vniknutí vody, ale i různých živočichů.
- Zkontrolujeme také, zda povrchová úprava okolí nedovoluje prosakování povrchové vody.
- 2-4krát do roka se doporučuje provést kontrolu a údržbu technického zařízení studny.
- Jednou za několik let, obvykle 5-8, je nutné studnu vyčerpat a vyčistit neboli sanovat, případně lze současně s tím také provést kontrolu vydatnosti studny. Sami však čištění můžeme dělat pouze u šachtových (kopaných) studní.
- Vhodnější variantou je určitě nechat si studnu vyčistit studnařskou firmou.
Co ovlivňuje kvalitu vody
- Alespoň jednou do roka bychom si také měli nechat zkontrolovat kvalitu vody, přestože ani tohle nám žádný zákon pro domovní studny nenařizuje. Voda totiž může vypadat i chutnat skvěle, a přesto může být závadná. Přítomnost mikroorganismů a většiny chemických látek totiž člověk svými smysly nepozná.
- Nejčastější příčinou chemické kontaminace vody bývají u nás dusičnany. Jak se do vody dostanou? Nejčastěji úniky odpadních vod ze žump, septiků a hnojišť. Zdrojem může být také nadměrné nebo nesprávné používání hnojiv.
- Vodu mohou znečistit rovněž nejrůznější toxické látky vyrobené člověkem, jako jsou pesticidy, rozpouštědla a mnohé další podle činností provozovaných v blízkém i vzdálenějším okolí studny.
- Nežádoucí ale mohou být i látky přírodního původu, které se mohou do vody dostat z geologického podloží. Např. železo a mangan poznáme podle zbarvení keramiky nebo prádla. Vápník a hořčík zase podle usazenin na stěnách varných nádob. Ty se obvykle nevyskytují ve zdravotně závadném množství.
- Jiné přírodní látky, např. arzen, fluoridy nebo radon, však člověk vůbec nepozná. A to ani když jsou ve vodě obsaženy ve skutečně nebezpečném množství. Rozbor bychom si měli nechat udělat vždy, když dojde k viditelné nebo chuťově poznatelné změně kvality vody.
Jak probíhá rozbor vody
U domovních studní se provádí tzv. orientační rozbor vody, který zahrnuje deset až dvacet „hlavních“ ukazatelů a stojí obvykle do 1000 Kč. Jde o sledování ukazatelů s velkou vypovídající hodnotou nebo o ukazatele nejčastěji překračované. Co rozbor vody obsahuje? Minimální rozsah pravidelného rozboru zahrnuje mikrobiologické ukazatele, dusičnany, dusitany, amonné ionty a chemickou spotřebu kyslíku. U nových nebo dlouhou dobu nepoužívaných studní by měl být rozsah větší.
O podmínkách rozboru, o tom, jak vzorek správně odebrat apod., se předem informujeme v místní hygienické nebo vodohospodářské laboratoři. Tam nám také pomohou s vyhodnocením výsledků a poradí, jaká základní opatření máme provést. Podrobnější informace najdete např. v příručce Studna jako zdroj pitné vody, kterou vydal zdarma Státní zdravotní ústav v Praze. Lze ji také nalézt na internetu: www.szu.cz/voda/.
