Článek
Pokud máte někdy pocit, že toaleta je místnost, o níž se pokud možno vůbec nemluví a slouží jen k vyřízení nezbytného, asi nebudete chtít věřit tomu, jaký nápad realizovali manželé z Thajska. Svou domácí toaletu totiž v rámci rekonstrukce zařídili i jako rodinné muzeum hraček a dalších drahocenností, k nimž se vážou jejich vzpomínky a vzpomínky jejich dětí.
Zdi místnosti o čtyřech čtverečních metrech tak pokrývají police, na nichž trůní figurky, plyšáci a suvenýry s postavičkami, které znají děti (a dost možná i rodiče) po celém světě – Hello Kitty, Mickey Mouse, Snoopy, Doraemon nebo Stitch. Nechybí ale ani hračky, které Monchai miloval jako malý kluk, a relikvie rodinného života: první milostný dopis, který napsal své ženě, nebo ručně psané narozeninové vzkazy od dětí.
„Lidé se mě často ptají, proč to všechno není někde v obýváku nebo ve vitríně. Ale toaleta je moje útočiště – tiché, soukromé místo, kde si můžu sednout a ztratit se ve vzpomínkách,“ říká Monchai v reportáži agentury Newsflare. „Čím víc se dívám na věci, které používaly moje děti, tím šťastnější se cítím.“
Milovník porcelánu jako obchodník neuspěl, a tak jím obkládá svůj dům. Vzniklo bizarní umělecké dílo
A právě tím se „Šťastná toaleta“, jak manželé svůj projekt nazvali, liší od běžných domácích sbírek. Výstava totiž není určená k ohromování návštěv. Je sbírkou, jejímž jediným a nejdůležitějším účelem je činit radost majitelům. Proto nemá nějakou uměleckou nebo snad ekonomickou hodnotu. Jde pouze a jedině o emoce.
Představuje v jistém smyslu časovou schránku jedné rodiny, v níž jsou shromážděné „poklady“ drahé v určitých životních obdobích jejím jednotlivým členům.
Manželé vtipně upravili i kohoutek u umyvadla.
Místo úlevy a potěchy
Manželku to zpočátku zaskočilo
Manee se zpočátku domnívala, že půjde o běžnou renovaci: „Když (Monchai) začal nosit dovnitř stavební materiál, trochu mě to zaskočilo. Ale pak jsem pochopila, co to pro něj znamená – a začala jsem mu pomáhat. Vlastně mě to celé začalo bavit.“
A i když se sbírka nevešla celá – velká část zůstává uložená v krabicích – toaleta funguje jako hřejivý výsek toho nejdůležitějšího. Připomínka toho, že i v nejmenší místnosti domu se může odehrávat něco velkého: návrat k sobě, k rodině, ke vzpomínkám.
„Pro někoho je to možná dětinské,“ usmívá se Manee. „Ale pro nás je to způsob, jak nezapomenout na to, co je v životě opravdu důležité.“
