Wartburg 311 slaví 70 let, patřil k nejelegantnějším vozům východního bloku

Podobně jako jeho menší bratříček, i „warťas“ za sebou zanechával oblaka dýmu, charakteristická pro dvoutaktní motory, ale také on majitelům poskytoval spolehlivé služby. První vůz východoněmecké automobilky pojmenované podle hradu ležícího nad městem Eisenach, nesoucí označení 311, se začal sériově vyrábět v lednu 1956.

Původ vozu je přitom možné vystopovat až do doby před druhou světovou válkou, kdy firma DKW vyvíjela moderně řešený malý vůz, který se měl stát odpovědí na malé moderní německé vozy, jako předválečný VW Brouk. Tehdy byl ovšem známý pod označením KdF Wagen.

Výrobu DKW tehdy zastavila druhá světová válka, později se však společnost k návrhu vrátila. Ovšem zatímco v západním Německu byl vůz vyráběn pod označením DKW F89, ve východoněmeckém Eisenachu se vyráběl v rámci koncernu Industrieverband Fahrzeugbau pod označením IFA F9.

Z malé dvoudveřové ify převzal první wartburg kromě pohonné jednotky, dvoutaktního tříválce o objemu 900 cm3 a výkonu 27 kW, i řešení s přední poháněnou nápravou a odpružení. Výsledný Wartburg 311, zprvu vyvíjený techniky eisenašské továrny v tajnosti, patří dodnes k nejelegantnějším vozům východní provenience.

Automobil s oblými tvary se vyráběl v řadě karosářských variací. Základem byl čtyřdveřový sedan, existoval ale i v provedení kombi, kupé nebo kabriolet. Třistajedenáctka dnes patří mezi sběrateli k ceněným kusům, zachovalé se v Německu prodávají v přepočtu za půl milionu korun i dráž.

Devět let po představení modelu 311 přišel do výroby mezityp, známý pod označením 312, který v karoserii stávajícího modelu ukrýval podvozek teprve chystaného typu 353. Všech provedení tohoto vozu se vyrobilo na 300 000 kusů.

Následný Wartburg 353 byl veřejnosti představen deset let po modelu 311, na lipském veletrhu v roce 1966. Nejspíš nikdo přitom v té době netušil, že jen s dílčími úpravami bude z výrobních pásů sjíždět celé čtvrtstoletí.

Karoserie nového typu ztratila téměř vše z elegance předchůdce, její tvary ze všeho nejvíc připomínaly několik vzájemně pospojovaných krabic. Zůstal ale velký vnitřní prostor, nabízený v karosářských provedeních sedan, kombi a později byl vyvinut i pick-up.

Bohužel se ale zachoval i nemilosrdně zastarávající dvoutaktní motor. Konstruktéři v NDR sice přišli s několika návrhy na novou pohonnou jednotku (včetně rotačního motoru Wankel), případně na celý nový vůz, jenže projekty postupně troskotaly.