Test Škody Superb Scout TSI: Když nechcete SUV

Na Superbu facelift, který se odhalil v loňském roce po zhruba čtyřech letech na trhu, na první pohled jen tak nepoznáte. Musíte se podívat na přední nárazník a zadní světla, anebo se s dobře vybaveným kouskem projet v noci.

Jedním z klíčových prvků faceliftu totiž jsou světlomety s technologií LED Matrix; dostal je jako první škodovka. Fungují obstojně, horní obrysová světla kamionů na dálnici zachytávají spolehlivě a jako vítaný bonus se rozsvěcuje i v nízkých rychlostech a za šera. Je trochu škoda, že zatímco vzadu má sekvenční směrovky, vpředu nikoliv.

Tato verze Scout přišla právě s faceliftem. Kromě očividného oplastování karoserie je důležitou změnou 15 mm světlé výšky navíc a lepší ochrana spodku auta. Kromě trochu kontroverzních plastů na koncích auta mu to vážně sluší, nová zadní světla prospěla vzhledu zádě; nápis Škoda namísto loga na pátých dveřích už podle mého názoru tolik ne.

Když otevřu dveře, uvítá mě trochu kolotočářské logo promítané na asfalt. Zavrtím hlavou a nasedám za volant, seřizuji sedačku - a mám z krátké palubní desky a blízkosti čelního skla dojem, že sedím v podstatně menším autě. Když si ale sednu za sebe, mám na nohy obrovskou spoustu místa. Omezuje jen trochu široká loketní opěrka.

Sedačky jsou škodovácky tvrdé, ale ty přední slušně drží tělo v zatáčkách. Vzadu v zatáčkách trochu lítám, ale všímám si, že zezadu jde snadno posouvat pravé přední sedadlo. Hodí se to tomu, kdo je vezen na pravém zadním sedadle, ovšem většinou něco takového potkáte v podstatně dražších autech.

Pseudodřevěné obložení interiéru verze Scout vypadá pěkně a dokud na něj člověk nesáhne, nezjistí, že to je plast. Líbí se mi, že je protažené až na středový tunel a pokračuje i pod přístrojovým štítem.

Ten je digitální a totožný se všemi ostatními škodovkami; bohužel to čím dál víc vypadá, že ty tam jsou doby, kdy auto za víc než milion korun mělo jiné budíky než plebejský povoz za čtyři sta tisíc. Přesto si na displej nemůžu stěžovat, neboť má můj oblíbený režim velkého otáčkoměru uprostřed, ve kterém jediném vidím dobře rychlost, a teplotě oleje nemusím věnovat zbytečně velký kus displeje.

Zajímavostí je, že většina kontrolek včetně blinkrů je na zvláštní liště mimo displej. Když ale připojíte přívěs, v displeji se objeví kontrolka blinkrů jen pro něj. Je sice jedna pro obě strany, ale je tu, takže víte, že elektrický kontakt drží a do osvětlení přívěsu jde proud, jak má.

Druhý displej v interiéru je jednou z dalších věcí, které facelift zmodernizoval. Displej je větší, ale na úkor počtu fyzických tlačítek kolem, takže pro přepínání třeba mezi rádiem a Androidem Auto musíte vždy přes hlavní menu a místo kolečka na ovládání hlasitosti tu jsou dvě virtuální tlačítka.

Systém v něm má být schopný nějak využívat internet, ale když mu ho nabídnu z hotspotu ve svém smartphonu, žádnou změnu nepozoruji. A to ani v dopravních datech, jako např. u Scaly nebo Kamiqu. Ví o omezeních či nehodách, ale hustotu provozu nezobrazuje. Takže spoléhám na prověřený Waze, zrcadlený na displej.

Nastavuji cíl a na dálnici, hlídán adaptivním tempomatem a aktivním vedením v jízdním pruhu - které mimochodem funguje dobře, ale neobyčejně často se ptá po rukách na volantu, i když volant držím - zkoumám jízdní režimy. Tenhle Superb má nejlepší verzi adaptivního podvozku, což znamená, že tlumiče můžou být pro režim Comfort opravdu měkké.

Jenže v něm je auto moc letargické, takže volím, jako obvykle v autech koncernu VW, mód Individual, kde všechno dávám do Comfortu či Normalu kromě adaptivního tempomatu a pohonného ústrojí, které nastavuji na Sport.

Superb je takhle příjemně rychlý a zrychlit dokáže opravdu prudce a zároveň se na nerovnostech houpe skoro jako velké “ameriky”, ovšem bez mých obav o nedostatek přilnavosti - té má podvozek dost. A když vezmu za plyn na výjezdu ze zatáčky, cítím, jak se zadní náprava trošku zapojuje do děje.

Tenhle režim mi až na to, že převodovka trochu dlouho drží druhou rychlost, vyhovuje i pro klidnou jízdu. Paradoxně s naloženým přívěsem, kdy jedu velmi plynule a klidně, je nejlepší podvozek co nejvíc přitvrdit, aby s ním pohyby přívěsu co nejméně mávaly.

Sportovní režim podvozku to zvládá krásně, vůz v něm hodně ztuhne, aniž by se stal uskákaným. Je trochu škoda, že si pro tyto případy nemůžu uložit dva režimy Individual.

Dvoulitrový benzínový motor pod kapotou je dobře utlumen a většinu času, pokud nedám plný plyn, o něm nevím. O čem už vím lépe, je spotřeba paliva - za nějakých pět stovek testovacích kilometrů, které jsem ujel z poloviny opravdu svižně a z druhé poloviny s přívěsem, jsem dosáhl průměru 10,2 l/100 km.

Slovo „superb” v angličtině znamená „znamenitý”, „vynikající” či „jedinečný”. Plní modrozelený Scout tyhle superlativy? Je to opravdu dobré auto pro drtivou většinu lidí. Snad až na široký rozsah nastavení tuhosti podvozku a dobré světlomety ale ničím skutečně jedinečný není.

Dovedu představit auta, za která bych místo něj dokázal dát peníze radši - za Mazdu 6 pro lepší ovládání infotainmentu, design i vzácnost na českých cestách, anebo za Opel Insignia pro téměř dokonalý pohon všech kol a head-up displej.

Konkurence ve střední třídě je velmi tvrdá, ovšem Superb i po faceliftu patří na špičku a ostatní deklasuje například prostorem pro zadní pasažéry. Verze Scout je pak příjemným mezistupněm mezi klasickým kombi a populárními SUV.