Test Cooperu S: Mini, co je pořád mini

Pamatujete si, jak jsme minulý rok testovali Mini Countryman Cooper S E All4? [celá zpráva]

Tohle auto jsme nepochválili především kvůli tomu, že zcela popřelo svůj původ. Zcela popřelo to, co znamená mini. Bylo to velké, nafouklé, těžké auto s nebetyčnou cenovkou. Radost z jízdy se u něj vytratila. A právě ta radost z jízdy byla vždycky to, co pomáhalo vymazat všechna negativa těchto britských vozů.

Dnešní testovací auto ale bylo klasikem. Sice mělo pět dveří, přičemž ty zadní jsou spíš k smíchu, protože jsou tak úzké, že nasedání je tak trochu akrobatický výkon, ale je to stále to MINI. Ano, je to ten klasik, který není prodloužený, zvýšený, oživený elektrikou… Prostě klasika.

A ta klasika je opravdu pěkná. Na první pohled zaujme. A to nejen nás, ale kohokoli na ulici. Efektní je denní svícení po obvodu celých světel. Efektní jsou i zadní světla s půlenými britskými vlajkami. Efektní je… Vlastně na tomhle autě je většina věcí dělána na efekt. A funguje to.

A pokud otevřeme dveře a sedneme si do interiéru, najdeme také klasiku. Jenže už ne tu zastarale nelogickou, kdy otevírání oken bylo na středovém tunelu a rychloměr v tom ohromném kruhovém budíku. Už dávno u Mini pochopili, že efekt je sice důležitý, ale stejně tak je důležitá ergonomie.

Takže na vytknutí je tu jen velmi málo. Ale přece jen. Třeba že sedák je tak nějak nemile předkloněn kupředu a nepodpírá dostatečně stehna nebo že otevírání dveří má madlo kruhové páčky zrovna na zpětné straně, tedy nepohodlně na opačném konci, než člověk očekává.

Samozřejmě že v souvislosti s tímto autem nelze mluvit o nějakém prostoru. Nad hlavou je ho dost, ale třeba na ramena málo. Ramena se neustále potýkají se středovým sloupkem a zadní sedadla jsou pro větší postavy spíš nouzová. I kufr je podměrečný co do třídy. Ale očekává někdo od mini, že bude maxi? Možná od toho dřív testovaného, a tam toho místa také není nazbyt.

Základem pro dobré mini je hmotnost auta. I když vozy neustále tloustnou, tak Mini zastavilo tento trend u těchto menších klíčových modelů, a tak je 1145 kg ještě perfektní vizitka. A tak hned druhou věcí, která dělá dobré mini, je motor.

Cooper S je vybaven motorem, který mu vyloženě sluší. Je to čtyřválcový dvoulitr s výkonem 141 kW. A to je na tohle auto naprosto dokonalá hodnota. Víc výkonu snad ani nepotřebuje (i když samozřejmě milujeme verzi JCW). Takhle to absolutně stačí, a to i s automatem, který pracuje naprosto perfektně. Auto má postřeh na plynu, dostatek síly na předjíždění v každé situaci. Zvuk od výfuku je po přišlápnutí plynu sytý, ale ne příliš hlučný. Je tak akorát na to, aby vyvolal rozruch na ulici, ale ne aby vzbudil všechny spící. I když u motoru nemáme co vytknout ani v dolních, ani v horních otáčkách, jeho největší potenciál tkví někde uprostřed, kde je jeho charakteristika šťavnatá. Je to ta kontrola auta pod plynem, což je strašně nakažlivá věc, které, když někdo podlehne, si silně zvýší spotřebu, ale hrozně si užije.

A teď ta jízda. Ta je u mini velmi důležitá. Mini je prostě rychlé auto, které se vrhne do zatáčky a díky výbornému podvozku a lehké karoserii je rychlejší než většina konkurentů se silnějším motorem. A tady je to zase znát. Auto ukáže své kvality i při tom běžném popojíždění po ulicích měst. Směle se vrhá vpřed, nemá problémy každou klikatou ulici projet bez ubrání plynu, protože to prostě ustojí. Je neskutečně zábavné s ním jezdit, protože poslouchá na slovo. Je to jeden z mála vozů v nabídce všech automobilek, který ještě stále neztratil ten skvělý pocit z jízdy.

Tohle auto dokazuje, že má stále co říct zákazníkům, kteří mu zapomenou jeho nectnosti a mají na to, aby si pořídili takhle malé auto za cenu mnohem většího. Cena 742 196 korun je opravdu dost vysoká.