Hlavní obsah

Renault 4 slaví šedesátku. Dodnes zůstává nejprodávanějším francouzským autem

28. 8. 2021, 5:59

Jedno z nejznámějších francouzských aut bylo levnou přepravou pro masy – a tentokrát není řeč o „kachně”. Renault 4, který se představil 28. srpna 1961, se za třicet let výroby stal nejprodávanějším francouzským autem historie.

Foto: Renault

Renault 4 s původní přední maskou z roku 1961

Článek

Francouzský automobilový průmysl dal světu řadu legendárních automobilů, dva asi neznámější pocházely z produkce továrny Citroën – malá lidová „kachna” 2CV a elegantní „bohyně” DS. Vůbec nejprodávanější francouzské auto – a jeden z nejvíce vyráběných vozů všech dob – ale zkonstruoval konkurenční Renault.

Veřejnosti se jeho „čtyřka” poprvé představila 28. srpna 1961, kdy si ji mohli prohlédnout francouzští novináři. O necelý měsíc později tento malý vůz zažil mezinárodní debut na autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem.

Foto: Keystone Pictures USA, Zuma, ČTK

Představení Renaultu 4 na autosalonu v londýnském Earl's Court v říjnu 1961

Do roku 1994, kdy v Maroku sestavili z dodaných dílů poslední exemplář, se vyrobilo celkem 8 135 424 Renaultů 4, což model řadí do nejvyšších pater historického žebříčku. Více kusů vzniklo jen Volkswagen Typ 1, řečeného „Brouk” (21,5 milionu), a Fordu Model T (16,5 milionu).

V přehledech vůbec nejprodávanějších modelů se sice před nimi objevuje Toyota Corolla s více než 44 miliony vyrobených vozů, v jejím případě se ale jedná o několik generací, technicky dost odlišných. Podobně je tomu i u dalších vozů, stojících nad Renaultem 4. „Čtyřka”, „Brouk” i Model T se ovšem od začátku až do konce výroby změnily jen minimálně.

Foto: Renault

Renault 4 s designem přední masky z let 1974-1992

Renault 4 se zrodil z potřeby konkurovat úspěšné „kachně”, představené v roce 1948, ze které byl díky výhodné ceně i jednouché technice prodejní hit. Renault, po válce bez náhrady znárodněný kvůli spolupráci s Němci za okupace, rozběhl vývoj nového vozu v polovině 50. let, na rozdíl od Citroënu ale neměl třeba s předním pohonem moc na co navazovat.

Jeep slaví 80 let. V začátcích pomohl porazit nacisty

AutoMoto

Měl nicméně ještě za války tajně konstruovaný malý Renault 4CV s motorem vzadu a pohonem zadních kol, ze kterého si vypůjčil pohonnou jednotku. S dnes běžnou koncepcí „všechno vpředu” ale v té době Renaultovi konstruktéři neměli příliš zkušeností, prvním takovým vozem v nabídce automobilky se stala až Estafette z roku 1959 – což ale byla malá dodávka.

Foto: Renault

Renault 4 v policejním provedení s původní verzí přední masky z roku 1961 po boku dodávky Estafette

Vývoj budoucího lidového vozu sice začal už koncem 40. let, dlouho se ale skoro nic nedělo, vlastně se hlavně hledalo vhodné pojetí – v té době automobilka vsadila na vozy s koncepcí „všechno vzadu”, jako byl 4CV nebo pozdější Dauphine. Teprve v roce 1956 čerstvě jmenovaný generální ředitel Renaultu Pierre Dreyfus udal kurs.

„Auta už nemůžou být jen sedadla a k nim přidělaný kufr. Dejte mi prostor,” poručil konstruktérům v čele s dalším nováčkem u firmy Yvesem Georgesem, kteří se pokynem řídili skoro beze zbytku. Opustili tradiční tříprostorové řešení – tedy navzájem oddělená místa pro motor, cestující a zavazadla – a vydali se na málo prozkoumané území.

Motor vrátili dopředu, díky pohonu předních kol je neomezovala hřídel, a tak měli dost místa pro pasažéry i náklad ve společné kabině. Dnes obvyklé uspořádání se v půlce 50. let dalo najít u kombíků, na trhu ale tehdy dominovaly sedany.

Foto: Renault

Renault 4 v policejním provedení

Dvouprostorové řešení umožnilo Renaultu nabídnout zákazníkům auto, které excelovalo v praktičnosti. Pohodlně se do něj usadila celá rodina, když ale bylo potřeba, stačilo sklopit zadní sedadlo a z auta byla rázem malá dodávka. Zadní stěna se navíc dala celá vyklopit, takže nebyl problém naložit velké předměty.

Něco podobného u třeba tradičněji pojatého Citroënu 2CV nešlo, třebaže se také držel koncepce „všechno vpředu”. Nahoře ukotvená otvírací zadní stěna ze „čtyřky” navíc udělala světově první masově vyráběný hatchback.

Foto: Renault

V nabídce byla i částečně plátěná otvírací střecha. Všimněte si svislých příček v oknech – skla se nestahovala do dveří, otvírala se jich jen půlka posuvem.

Protože měl Renault 4 konkurovat „kachně”, musel mít taky velmi pohodlné, měkké odpružení s vysokým zdvihem kol. Na všech kolech bylo nezávislé; vzadu byly použity zkrutné tyče, které ale svým uložením za sebou znamenaly, že zadní kola nebyla přímo proti sobě – jedno bylo o kousek víc vpředu než druhé.

Kromě velmi nízkých nákladů také toto řešení umožňovalo záď auta zvednout pro lepší průchodnost terénem s nákladem. Stačilo upravit body upevnění torzních tyčí do karoserie pomocí speciálních nástrojů, které Renault prodával.

Před 95 lety byl vyroben první automobil s logem Škoda

AutoMoto

Novátorské ale nebylo jen pojetí prostoru Renaultu 4, důležité změny proti předchozím modelům se našly na podvozku i pod kapotou. „Čtyřka” byla od počátku konstruovaná jako skoro bezúdržbové auto, u kterého stačilo dolévat benzín a občas vyměnit olej v motoru. Majitel už třeba nemusel pravidelně promazávat rozličná místa vozu, jak bylo do té doby zvykem, ani dolévat chladicí kapalinu.

Foto: Renault

Renault 4 s modernizovanou přední maskou po roce 1967

Renault 4 – přestože základní motor zdědil od staršího 4CV – například dostal uzavřenou chladicí soustavu s expanzní nádobou, kam unikala a odkud se zase vracela zahřátá kapalina. Další z dnes naprosto běžných řešení byl začátkem 60. let ještě docela čerstvý zlepšovák.

Předtím, než se novinka v roce 1961 představila prodejcům Renaultu, po nich novinářům a nakonec i běžným motoristům, měla za sebou předsériová auta desítky tisíc kilometrů v těch nejnáročnějších podmínkách. Tovární řidiči s nimi jezdili v mrazech Spojených států nebo Švédska, drsných cestách na Sardinii nebo horké a vlhké africké džungli.

Foto: Profimedia.cz

Interiér Renaultu 4 na fotografii z roku 1967

Na většinu z těchto míst (s výjimkou USA, kam se žádné francouzské automobilce na delší čas proniknout nepodařilo) se Renaulty 4 po letech vrátily a desítky let spolehlivě sloužily. Ať už byly vyrobené ve Francii, nebo v některé z dalších 27 zemí, kde v průběhu více než tří dekád vznikaly.

Během let se „čtyřka” dočkala zvenčí jen kosmetických změn, třeba chrom a hliník nahradily plasty, také interiér se měnil jen málo, ikonická je třeba řadicí páka vyčnívající z přepážky mezi motorem a kabinou. Pod kapotou se objevily různé motory od 747 do 1108 ccm a výkonu maximálně 34 koní (krátce prodávaná levnější verze Renault 3 se stejnou karoserií měla dokonce jen „šestistovku” o 23 koních), autu těžkému maximálně 720 kilogramů to ale stačilo.

Zejména v 80. letech ale začal Renault 4 přeci jen zastarávat a přestože zákazníky stále měl, nové emisní předpisy donutily továrnu v prosinci 1992 ohlásit konec produkce. Tedy – ve Francii. Ve Slovinsku a nakonec Maroku se vůz vyráběl ještě skoro dva roky.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků