Test BMW 330e Touring: Nenápadný rychlík

Drobně modernizovaná řada 3 mnichovské automobilky BMW se mi dostala do rukou v plug-in hybridním provedení, označeném 330e. Mám plug-in hybridy rád – spojují možnost bezemisní jízdy ve městě se schopností bezstarostně vyrazit na dlouhou trasu, protože kapalné palivo doplníte za pár minut. Spolu s téměř třemi stovkami koní a jízdními vlastnostmi, pro něž mám opravdu vysokou laťku, to znamená, že mám docela velká očekávání.

„Trojka“ prošla faceliftem na jaře roku 2022 a má od té doby nový světelný podpis vpředu a pár dalších detailů, které ji činí o trochu výraznější. Není tu moc o čem mluvit, změny jsou veskrze kosmetické, vůz byl ušetřen gigantických bobřích zubů na přídi. Opticky je o něco širší a vypadá pořád k světu.

V interiéru je největší změnou duo displejů na prohnutém panelu – tvoří přístrojový štít a centrální obrazovku. S tím se pojí nový infotainment iDrive osmé generace, kterému stále nedokážu přijít na chuť. Z ovládání tlačítky totiž téměř všechno delegoval právě do displeje.

Nejvíc je změna znát u ovládání klimatizace či vyhřívání sedaček; přesun těchto prvků do displeje považuji za krok nesprávným směrem, protože jejich používání tak vyžaduje větší díl pozornosti řidiče. Dost nepřehledné je také menu s názvem „Všechny aplikace“, na které člověk skoro aby zastavil, dokud se ho nenaučí zpaměti. Naštěstí aspoň, na rozdíl od „krtka“ řady 2 nebo modelu X1, zůstal centrální ovladač s tlačítky kolem.

Příjemná však je podpora Androidu Auto, kterému se BMW dlouho bránilo. Telefon lze připojit bezdrátově a systém funguje bez problémů. Líbí se mi také možnost jeho otevření dlouhým podržením tlačítka pro hlasové ovládání, které tak má aspoň nějakou užitečnou funkci. (Vozy BMW totiž nelze ovládat hlasem v češtině – v angličtině či němčině je však hlasové ovládání skvělé – takže tohle tlačítko na volantu je běžně spíš dekorací.)

Prostoru pro lidi je akorát, „trojka“ nikdy nebyla příliš velkým autem, ale vejdu se na přední i zadní místa celkem bez problému. Trochu zklamáním však je nemožnost nastavit výšku předních pásů a také velmi tvrdé přední sedačky, které se sice dají všemožně nastavit včetně bočnic, ale nesedí se na nich příliš pohodlně. A také malý kufr, pod nímž je uložena baterie.

Je placatý, takže nákup většinou vozím za přední sedačkou, aby se mi z tašky nerozkutálel, a ani základní objem 410 litrů neoslní. Na druhou stranu se mi líbí dělicí síť integrovaná v roletce – tady vývojářům patrně včas došlo, že kufr bude často naložený až po střechu.

Zajímavostí je také možnost otevření jen skla pátých dveří, což tedy je u kombíků BMW běžné, ale u jiných značek moc ne. Ve výsledku jsem to však moc často nepoužíval, patrně ze zvyku otvírat celá vrata.

Tím nejlepším na vozech BMW tradičně bývá podvozek a tady to není jinak. „Trojka“ i v plug-in hybridní verzi dokazuje, že koncepce s motorem podélně na přední nápravě a pohonu zadních kol (ano, mám zde čtyřkolku, ale ta výrazně upřednostňuje zadní nápravu) je vynikající. Vůz je dobře vyvážený a při jízdě neochvějně sebejistý, chtěl bych snad jen o chloupek měkčí podvozek, ale i tak je v něm skutečná radost jezdit svižně.

A že svižně opravdu umí, ba i víc než svižně. Těch 292 koní sice vypadá jako papírový součet výkonu elektromotoru a spalovacího motoru, takže by se tomu nechtělo moc věřit, ale ať už bychom na motorové brzdě naměřili cokoliv, 330e v režimu Xtra Boost pod plným plynem letí jak smyslů zbavené. Až tak, že by to člověk do auta, které vypadá skoro jako běžný „mamamobil“, vůbec neřekl.

Ohromná síla je znát zejména v rychlostech do 100 km/h – tabulkovému údaji zrychlení na stovku 5,9 s nemám sebemenší důvod nevěřit – ale i nad touto metou při zrychlování na hodnoty běžné na německých dálnicích je výkon víc než přesvědčivý. Když k tomu přidám rychlé reakce elektromotoru a ohromnou pružnost, danou kromě „elektriky“ taky velmi širokým pásmem nejvyššího točivého momentu spalovacího motoru, výsledek je výborný.

Pozastavím se ale nad tím jízdním režimem – Xtra Boost. Je to varianta módu Sport a má za cíl poskytnout úplně všechno, co auto umí, to chápu. Ale proč je v důstojném kombíku nazvaný zrovna takhle pubertálně? Pochopil bych něco jako „Max Power“, možná i „Boost“, ale „Xtra“, ještě bez písmene E na začátku, mi sem opravdu nesedí.

I nabíjením živ je – nebo by měl být – plug-in hybrid, a jako u téměř každého vozu kategorie PHEV je to i v tomto případě docela velký kámen úrazu. Nedá se totiž nabíjet stejnosměrným proudem a nabíjení tím střídavým není zrovna rychlé; za 45 minut u stojanu ČEZu v 11,2kWh baterii přibylo jen 2,455 kWh energie, což odpovídá průměrnému nabíjecímu výkonu 3,27 kW.

BMW uvádí dobu potřebnou ke 100% nabití baterie z 230V/16A zásuvky ve výši tří a půl hodiny, a vskutku, když jsem vůz nabíjel zhruba takhle dlouho, zatímco jsem vysedával v restauračním zařízení, plně se nabil.

Škoda, že není palubní nabíječka aspoň sedmikilowattová, ideálně jedenáctikilowattová; to by nepůsobilo připojování vozu, zatímco jdete pro rohlíky, jako zbytečnost. Smyslem elektrické části ústrojí je tak zejména nabíjení doma a v práci, kde vůz běžně stojí hodiny.

Závěrem se sluší zmínit dobře fungující světlomety s technologií LED Matrix a zajímavé počítání spotřeby, které najednou ukazuje spotřebu elektřiny i benzínu a podle toho, na co jedete, to druhé klesá. Dává to ve výsledku docela dobrý smysl. A jen pro úplnost – dojezd na plně nabitou baterii odhaduji někam k 35-40 km, což jsou zhruba dvě třetiny katalogového údaje, zjištěného dle normy WLTP.

A tak lze uzavřít, že se hybridní „trojka“ Mnichovu vážně povedla. Jediné dvě vážné minely spatřuji v novém infotainmentu a tvrdých sedačkách, jinak je všechno na 330e Touring opravdu prvotřídní a vážně mě baví s ní jezdit. A to až tak, že se mi nechce ji na konci téměř týdenního soužití vracet.