Automobilka Subaru slaví 70 let. Proslavila se v rallye, začala ale skromněji

Dnešní automobilka Subaru začínala s malými motocykly, od 60. let minulého století přidala do výrobního programu i automobily. Dnes je Subaru známé hlavně produkcí aut s pohonem všech čtyř kol a „boxery“, tedy plochými motory s protiběžnými písty, které továrně přinesly úspěch i ve světě motorsportu. Na přelomu století patřily speciály Subaru Impreza mezi nejrychlejší auta světových rallye.

Automobilka - ale nejen ona - se zrodila na troskách továrny Nakadžima, která za druhé světové války vyráběla například nejlepší japonskou stíhačku druhé poloviny konfliktu, typ Ki-84 Hajate. Firma, jež dodávala císařskému letectvu i námořnictvu širokou škálu stíhaček, bombardérů, transportních letadel nebo osvědčené motory, vznikla už v roce 1918 a byla první japonskou továrnou na aeroplány.

Po porážce Japonska ale země nesměla vyvíjet ani vyrábět letadla a Nakadžima se rozpadla na řadu menších továren, které převzali jejich někdejší zaměstnanci. Díky tomu ale zkušení technici a inženýři nastartovali japonský automobilový průmysl.

Jednotlivé firmy často nesly v názvu jméno nejvyšší japonské hory Fudži a v polovině roku 1953 se pětice z nich spojila v novou společnost, pojmenovanou (v anglické verzi) Fuji Heavy Industries (FHI). Už od roku 1946 ale vznikal u Fuji Sangyo první dopravní prostředek, skútr Rabbit, který se podobně jako o pár měsíců mladší italská vespa inspiroval u malých motorek používaných za druhé světové války americkými vojáky. Skútr, který se vyráběl až do roku 1968 a během let se dočkal technických novinek, jako byl elektrický startér nebo automatická převodovka, ale představoval jen první krok.

Rok po založení Fuji Heavy Industries přišla společnost s prvním autem, modelem Subaru 1500, ve své době se ale ukázal být spíš slepou uličkou. Čtyřdveřového sedanu se nakonec vyrobilo jen 20 kusů, a přestože u uživatelů včetně taxikářů uspěl, nakonec se sériové výroby nedočkal. Ve stejný čas totiž chystaly podobné automobily také továrny Toyota a Prince (jeden z předchůdců Nissanu) a vedení FHI se v obavách z nezbytných nákladných a nejistých investic do výrobního zařízení rozhodlo zamířit jiným směrem.

Druhým automobilem se značkou Subaru - což je mimo jiné japonské označení pro souhvězdí Plejád, jež má továrna dodnes ve znaku - se stal maličký městský vůz Subaru 360. Dvoudveřové autíčko specifické japonské kategorie kei car, které se začalo vyrábět v roce 1958 (jen o dva roky později přišla s podobným vozem R360 třeba i Mazda), trochu připomíná křížence Fiatu 500 a Volkswagenu Brouk. Zadní nápravu tři metry dlouhého a 130 centimetrů širokého vozítka poháněl taktéž vzadu uložený dvoutaktní řadový dvouválec o objemu 356 kubických centimetrů.

Subaru 360 se vyrábělo až do roku 1971 a celkem jich z bran továrny vyjelo přes 390 000, z toho několik desítek tisíc se vyvezlo do Austrálie, a dokonce i do Spojených států. V té době už továrna kromě kei car (jež produkuje dodnes, nyní se ale jedná o přeznačené modely Daihatsu) sériově vyráběla i první „opravdový automobil“, v říjnu 1965 představené Subaru 1000. Litrový sedan (a časem i kupé nebo kombi) s pohonem předních kol dostal pod kapotu pohonnou jednotku s protiběžnými písty. Motory typu boxer jsou dodnes poznávacím znamením značky Subaru.

O šest let později přišel nástupce modelu 1000 a jeho faceliftované verze FF-1, pro který továrna zvolila italské jméno Leone. A „lev“ se stal dalším přelomovým subaru, jako první se totiž v roce 1972, kdy Japonsko hostilo zimní olympiádu v Sapporu, dočkal pohonu všech čtyř kol.

Do té doby přitom byla „čtyřkolka“ - pokud se odhlédne od malosériového britského Jensenu FF - doménou terénních aut, kde se obvykle k trvale poháněné zadní nápravě připojovala ta přední. Japonští inženýři na to šli ale přesně opačně, vepředu uložený boxer poháněl přední kola a v případě potřeby se pákou zapojil pohon těch zadních.

První verze řešení, které je dnes známé jako symetrický pohon všech kol, si získala velkou popularitu v horách Švýcarska nebo amerického Colorada, kromě zvýšené průchodnosti nabízela i díky boxeru nízké těžiště a optimální rozložení hmotnosti. V součtu to znamenalo jedinečné jízdní vlastnosti. V roce 1986 - šest let poté, co Audi nabídlo model Quattro s trvalým pohonem všech čtyř kol - přišlo se stálou „čtyřkolkou“ také Subaru. Prvním modelem s touto technikou bylo aerodynamické kupé Subaru XT, později se dočkal i zbytek výrobní řady (výjimkou byly malé vozy a hlavně kei cars s motorem vpředu a pohonem přední nápravy).

Na přelomu 80. a 90. let pak přišly dva nadmíru populární modely, které Subaru vyrábí dodnes: velký sedan a také kombi Legacy (1989), a hlavně nástupkyně leonu pojmenovaná impreza (1992). Zvýšená verze Legacy nazvaná Outback představená v roce 1996 byla jedním z předchůdců dnes nadmíru populárních SUV, druhý vůz se pak nesmazatelně zapsal do srdcí fanoušků rallye. Colin McRae, Richard Burns a Petter Solberg získali za volantem speciálu Subaru Impreza WRC v letech 1995, 2001 a 2003 tři tituly mistra světa. V roce 2008 ale Subaru z šampionátu odešlo, zdůvodnilo to světovou ekonomickou krizí.

Automobilka (její jméno nese od roku 2017 i mateřská FHI) je sice propojená s mamutí Toyotou, jež vlastní pětinu akcií a jejíž značka Daihatsu poskytuje Subaru základ pro její kei cars, jinak ale vzhledem k používané technice stojí poněkud stranou. Tedy s výjimkou kupé BRZ, což je dvojče Toyoty GR86. Její roční prodeje se v posledních letech pohybují kolem 800 tisíc aut (před covidem to bylo i přes milion), největším trhem jsou USA, kde se loni prodalo přes půl milionu vozů Subaru. Pro srovnání, v Evropě našlo kupce zhruba 17 tisíc aut. V České republice bylo v loňském roce registrováno necelých 900 nových vozů značky Subaru.