Z městečka Rukapáně romantickým Chittussiho údolím pod Železné hory

Šedočerná zemina přecházející do hnědé, barevná paleta, která inspirovala Antonína Chittussiho (1847 až 1891), narozeného v Ronově nad Doubravou. Jeho zdejší pobyt se zapsal do nesmírně plodného a krátkého života malíře s nepřehlédnutelným knírem. Proto se krátká pasáž řeky v romantickém údolí nazývá po něm.

Tematicky prošel od historických motivů, portrétů k plenérovému krajinářství. Tvořil i ve Francii, ale část života strávil pod Železnými horami. Chittussiho obrazy jsou součástí malé galerie v Nečasově ronovské vile. Secesní dům navrhl sochař František Bílek pro svého švagra Jaromíra Nečase. Chittussiho proslavil zejména obraz Údolí Doubravky za soumraku.

Tehdy ještě málo zastavěná krajina mezi Ronovem nad Doubravou/Doubravkou a obcí Mladotice se nazývá na jeho počest Chittussiho údolím. Nádherná, zhruba dvoukilometrová cesta je naprosto nenáročnou procházkou.

Šel jsem proti říčnímu proudu z Ronova nad Doubravou, které si zahrálo coby fiktivní Rukapáně ve filmu Václava Binovce. Námět poskytl román Jana Drdy Městečko na dlani. O filmu a natáčení najdete zmínku na infopanelu u kostela.

Z náměstí vede cesta k původně románskému kostelu Svatého Kříže, který se hřbitovem zůstal ze zaniklé osady Protivany. Turistická značka vás svede na břeh řeky, v této partii klidné.

Přejdete přes vybetonované koryto mlýnského náhonu, mlýn stával na kraji Ronova. Do náhonu přivádí vodu tunel vykutaný ve skále. Podle pověsti přes padesát metrů dlouhou díru vyrazili dva vězni za přislib zproštění trestu.

O pár set metrů dál přehrazuje plynulý tok Martinovský jez. Vpravo na břehu je vidět další z kostelů. Svatý Martin zbyl ze vsi Stusyně, patřící benediktinskému klášteru svatých Petra a Pavla ve Vilémově.

Majetek mu přinášela těžba stříbronosných a zlatonosných rud v Železných horách. Zanikl v husitských válkách. Ves zřejmě nepřežila třicetiletou válku a nebyla již obnovena.

V této partii se říční ráz mění, balvany ve vodě dávají vznik několika peřejím - i koryto dělá několik zákrut.

Doubrava je vodácká řeka, ale nyní naprosto prázdná. Sjízdná je za jarního tání nebo po vydatných deštích, má sjízdné dva úseky, tento je z Pařížova do Ronova. Dvakrát za rok se organizovaně splouvá při odpouštění pařížovské nádrže.

Cesta končí v Mladoticích, kde ještě na začátku obce vidíte v řece několik balvanů. Zde se u mostu a malé dřevěné zvonice nachází další z informačních tabulí přibližující nesmírně turisticky zajímavý region Železných hor.

Odtud se můžete vydat zpět do Ronova, já jsem využil stopu do Třemošnice. Na okraji stojí technická památka Berlova vápenka. Z nádražíčka vede trať úvraťové železnice klikatící se od Železnými horami přes Žleby do Čáslavi.

Z vlaku vidíte v kopcích siluetu hradu Lichnice. Chittussi ji také zvěčnil na obraze Krajina se zříceninou. Lichnice postavená Ronovci bývala strážním hradem, založeným ve 13. století. Karel IV. ji v roce 1350 zařadil do korunního majetku čili mezi hrady, které neměly být dávány do zástavy.

Pobořena byla po výnosu Ferdinanda III. z roku 1648, na jehož základě byla zasažena řada českých hradů; panovníka vedla obava, aby se opuštěné objekty nestaly útočištěm loupeživých band. Od té doby byla Lichnice zdrojem stavebního materiálu. Zřícenina je od roku 2017 ozdobena rozhlednou nazvanou Milada.