Hlavní obsah

Z městečka Rukapáně romantickým Chittussiho údolím pod Železné hory

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Barva řeky Doubravy je proměnná, břehy lemuje zelená ve všech odstínech, nyní v pozdním jaru i žlutá blatouchů či petrklíčů. K tomu šeď skal a balvanů, přes které se řeka převaluje a utváří peřeje.

Foto: Vratislav Konečný

Peřeje Doubravy

Článek

Šedočerná zemina přecházející do hnědé, barevná paleta, která inspirovala Antonína Chittussiho (1847 až 1891), narozeného v Ronově nad Doubravou. Jeho zdejší pobyt se zapsal do nesmírně plodného a krátkého života malíře s nepřehlédnutelným knírem. Proto se krátká pasáž řeky v romantickém údolí nazývá po něm.

Tematicky prošel od historických motivů, portrétů k plenérovému krajinářství. Tvořil i ve Francii, ale část života strávil pod Železnými horami. Chittussiho obrazy jsou součástí malé galerie v Nečasově ronovské vile. Secesní dům navrhl sochař František Bílek pro svého švagra Jaromíra Nečase. Chittussiho proslavil zejména obraz Údolí Doubravky za soumraku.

Foto: Vratislav Konečný

Ronov nad Doubravou si zahrál v Binovcově filmu z roku 1942 jako Městečko na dlani.

Údolí mezi zaniklými osadami

Tehdy ještě málo zastavěná krajina mezi Ronovem nad Doubravou/Doubravkou a obcí Mladotice se nazývá na jeho počest Chittussiho údolím. Nádherná, zhruba dvoukilometrová cesta je naprosto nenáročnou procházkou.

Šel jsem proti říčnímu proudu z Ronova nad Doubravou, které si zahrálo coby fiktivní Rukapáně ve filmu Václava Binovce. Námět poskytl román Jana Drdy Městečko na dlani. O filmu a natáčení najdete zmínku na infopanelu u kostela.

Foto: Vratislav Konečný

Informační panel o Ronově a Chittussim

Z náměstí vede cesta k původně románskému kostelu Svatého Kříže, který se hřbitovem zůstal ze zaniklé osady Protivany. Turistická značka vás svede na břeh řeky, v této partii klidné.

Přejdete přes vybetonované koryto mlýnského náhonu, mlýn stával na kraji Ronova. Do náhonu přivádí vodu tunel vykutaný ve skále. Podle pověsti přes padesát metrů dlouhou díru vyrazili dva vězni za přislib zproštění trestu.

Foto: Vratislav Konečný

Za městem stojí kostel Svatého Kříže, pod ním vede turistická cesta údolím.

O pár set metrů dál přehrazuje plynulý tok Martinovský jez. Vpravo na břehu je vidět další z kostelů. Svatý Martin zbyl ze vsi Stusyně, patřící benediktinskému klášteru svatých Petra a Pavla ve Vilémově.

Foto: Vratislav Konečný

Martinovský jez

Majetek mu přinášela těžba stříbronosných a zlatonosných rud v Železných horách. Zanikl v husitských válkách. Ves zřejmě nepřežila třicetiletou válku a nebyla již obnovena.

Klid se mění v divočinu

V této partii se říční ráz mění, balvany ve vodě dávají vznik několika peřejím - i koryto dělá několik zákrut.

Foto: Vratislav Konečný

Doubrava v divočejším tónu

Doubrava je vodácká řeka, ale nyní naprosto prázdná. Sjízdná je za jarního tání nebo po vydatných deštích, má sjízdné dva úseky, tento je z Pařížova do Ronova. Dvakrát za rok se organizovaně splouvá při odpouštění pařížovské nádrže.

Pod Železné hory

Cesta končí v Mladoticích, kde ještě na začátku obce vidíte v řece několik balvanů. Zde se u mostu a malé dřevěné zvonice nachází další z informačních tabulí přibližující nesmírně turisticky zajímavý region Železných hor.

Foto: Vratislav Konečný

U Mladotic Chittussiho údolí končí.

Odtud se můžete vydat zpět do Ronova, já jsem využil stopu do Třemošnice. Na okraji stojí technická památka Berlova vápenka. Z nádražíčka vede trať úvraťové železnice klikatící se od Železnými horami přes Žleby do Čáslavi.

Foto: Vratislav Konečný

Berlova vápenka v Třemošnici je technickou památkou a zároveň muzeem.

Z vlaku vidíte v kopcích siluetu hradu Lichnice. Chittussi ji také zvěčnil na obraze Krajina se zříceninou. Lichnice postavená Ronovci bývala strážním hradem, založeným ve 13. století. Karel IV. ji v roce 1350 zařadil do korunního majetku čili mezi hrady, které neměly být dávány do zástavy.

Pobořena byla po výnosu Ferdinanda III. z roku 1648, na jehož základě byla zasažena řada českých hradů; panovníka vedla obava, aby se opuštěné objekty nestaly útočištěm loupeživých band. Od té doby byla Lichnice zdrojem stavebního materiálu. Zřícenina je od roku 2017 ozdobena rozhlednou nazvanou Milada.

České středohoří: Krajinou zřícenin středověkých hradů

Tipy na výlety

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám