Velkou vilou velké ženy jsou Ratibořice kněžny Kateřiny Vilemíny Zaháňské

Hlavní rezidenci měli Kuronští v Jelgavě nedaleko Rigy, barokní palác je největší barokní zámeckou stavbou v Pobaltí. Nádherná je i letní rezidence v Rundale. Řada nemovitostí ale zmizela, většinou za válečných konfliktů.

Do českého podhůří se Petr Biron stěhoval po roce 1795, kdy se v Rusku zhoršovala vnitropolitická situace, své území postoupil carevně Kateřině II. S rodinou a rozsáhlým dvorem odjel na rezidenční zámek do Zaháně/Saganu na jihozápadě dnešního Polska.

Letním sídlem se mu stalo náchodské panství s reprezentačním zámkem, Ratibořice sloužily jako letohrádek. Ten nechal postavit v letech 1702 až 1705 na místě starší tvrze majitel náchodského panství Lorenzo Piccolomini. Italský rod získal majetek po zavraždění Albrechta Valdštejna a následném „porcování“ obrovského vévodova majetku.

Když roku 1800 zemřel Petr Biron, obrovský majetek zdědily dcery. Nejstarší Kateřina Frederika Vilemína Benigna, vévodkyně zaháňská, princezna kuronská (1781–1839) byla jednak velmi krásná, jedna velmi chytrá žena. Barokní stavbu nechala upravit v klasicistním a empírovém stylu, kolem zámku postupně vznikal rozsáhlý přírodně krajinářský park.

Nechala postavit lovecký pavilon a palmový skleník. Poslední úpravy vznikly až po její smrti, zemřela roku 1839 ve Vídni, když nedlouho předtím navštívila Ratibořice.

Kněžna udržovala rozsáhlé společenské a politické styky, velmi úzký kontakt udržovala s rakouským kancléřem Klemensem Václavem Metternichem, ten velmi žárlil na její další přátele. Mezi nimi byli W. Goethe, W. Humboldt, francouzský politik Talleyrand. V roce 1813 zde několikrát pobýval i ruský car Alexandr I. Na nedalekém zámku v Opočně se projednávala taktika tří panovníků proti Napoleonovi.

Paní kněžna je stále mezi návštěvníky Ratibořic ve velké oblibě, hlavně kvůli románu Boženy Němcové Babička. Při návštěvě zámku se dozvíte mnoho podrobností ze života velmi činorodé ženy, jí je věnována podstatná část prohlídkové trasy nazvané Doba vévodkyně zaháňské. Představuje společenské salony z dob klasicismu, empíru a biedermeieru, tedy největší slávy zámku.

Byla třikrát neúspěšně vdaná, díky evangelickému vyznání byly její sňatky rychle rozvedeny. Velmi úzce se přátelila s Alfredem Windischgrätzem, po návštěvě v Londýně v roce 1814 se sblížila s básníkem Byronem. Na ratibořickém zámku poskytovala útočiště schovankám – Luise Segnoret de Villiers, Kláře Bresslerové, Marii ze Steinachu a Emílii von Gerschau. Marie byla předlohou pro komtesu Hortensii v díle Boženy Němcové.

V roce 1830 nechala kněžna zbořit staré panské bělidlo a rodiče Barunky se přestěhovali do vlhkého sklepního bytu. Tady už ale s Panklovými, Janem a Terezií, babička Marie Magdalena Novotná-Čudová nebydlela. S Terezou se stále hádala, nakonec se odstěhovala k mladší dceři Johaně. Zemřela v roce 1841 ve Vídni, pohřbili ji na dnes již zrušeném hřbitově.

Do Zaháně se Panklovi odstěhovali z Ratibořic na jaře roku 1845. Němcová, v tu dobu již provdaná, navštívila rodiče v roce 1848. Její Babička je idealizované dílo, které má se skutečností společné jen máloco.

Zámek do současné pseudorenesanční podoby jednoduché vily přestavěli poslední majitelé z rodu Schaumburg-Lippe v letech 1860–1864. Těm je věnována další část expozice. Jednoduchou siluetu zámku zdůrazňuje střešní altán.

Zámky v Ratibořicích a Náchodě jsou v posledních stoletích dějinně spojené, návštěva jednoho by měla znamenat poznat i ten druhý.

V roce 1866 probíhala v oblasti střetnutí mezi vojsky Rakouska-Uherska a Pruska. Vše skončilo rakouskou porážkou u Hradce Králové. Oba objekty sloužily jako vojenské lazarety, na boje je tu nesčetně památek.

Schaumburgové hráli velkou a pozitivní roli v regionu, za jejich vlastnictví přišel do podhůří Krkonoš pokrok. Poslední majitel náchodského panství princ Vilém Bedřich, ač nebyl nacistou, byl na přímý příkaz Vladimíra Clementise odvezen policejním vozem z Ratibořic do Žakše u lázní Kudowa, nedaleko česko-polské hranice. Tady zemřel v naprosté chudobě, jeho ostatky převezli zámečtí úředníci do Náchoda, kde je s rodinou pochován na vojenském hřbitově. Jednoho z jeho synů nacisté věznili v koncentráku.

U Náchoda se nachází pevnostní oblast z první republiky, středem obrany je tvrz Dobrošov. Nad městem stojí oblíbená Jiráskova chata s rozhlednou. Velmi známý je zámek v Novém Městě nad Metují. Za návštěvu stojí podzemí barokní pevnosti Josefov či nedaleký Kuks. Náchod je východištěm tras na Orlické hory a do Broumovského výběžku.