Hlavní obsah

Pražský hrad, rekordman mnoha tváří

Právo, Dana Braunová

Již jedenáct století se tyčí nad Vltavou a po stejnou dobu je odtamtud prakticky nepřetržitě spravována země. Svými rozměry – 570 metrů délky a 130 metrů šířky – je Pražský hrad zapsán v Guinessově knize rekordů jako největší hradní komplex na světě.

Foto: Jaroslav Soukup, Novinky

Pražský hrad

Článek

Je sídlem hlavy státu, kde přijímá oficiální hosty, hlavním turistickým magnetem v zemi, památkou UNESCO, hlavním stánkem římskokatolické církve, kde jsou ve svatovítské katedrále uloženy ostatky pěti svatých, muzeem, v němž návštěvníci obdivují bezpočet uměleckých i architektonických skvostů, místem konání velkolepých výstav a kulturních akcí. Dají se vůbec tak mnohačetné funkce skloubit?

Foto: Petr Horník, Právo

Křížová kaple

Podle ředitele Správy Pražského hradu Ivo Velíška se to daří: „Hradem ročně projde skoro šest miliónů lidí, z nichž zhruba milión a půl zavítá do jeho nitra.“ Hradní brány se otevírají v pět ráno, úderem sedmé napochoduje na svá tři stanoviště první hlídka Hradní stráže. Nedlouho po nich se už začnou rojit japonští turisté.

Převažují cizinci

„Návštěvnost má vzestupnou tendenci ročně zhruba o deset procent,“ říká ředitel odboru turistického ruchu Správy Pražského hradu František Kadlec. Podle jeho srovnání je návštěvnost asi pětkrát vyšší než třeba v 70. letech. „Tehdy sem chodili hlavně tuzemští návštěvníci, organizované skupiny, školy, teď převažují zahraniční turisté.“

Počátky turistického ruchu spadají do doby vzniku republiky. Návštěvníky tehdy doprovázeli zřízenci prezidentské kanceláře. Prohlídky byly zdarma (bylo tomu tak až do počátku 70. let), omezovaly se však na Královský palác a Zlatou uličku. Katedrála byla až do roku 1929 staveništěm. „Před rokem 1918 zůstával hrad provinčním císařským sídlem ve správě dvorské komory, jeho prostory nebyly přístupné,“ upozorňuje František Kadlec.

Foto: Petr Horník, Právo

Hradem ročně projde skoro šest miliónů lidí, z nichž zhruba milión a půl zavítá do jeho nitra.

Na počátku 30. let začal organizovaný cestovní ruch, autobusy Čedoku tehdy dokonce směly areálem hradu projíždět.

Václav Havel přišel v roce 1989 na Hrad s úmyslem co nejvíc ho otevřít veřejnosti. Zpřístupnila se Královská zahrada, dříve zavřená, Jižní zahrady, do té doby otevřené jen o víkendech a svátcích, výstavní prostory se rozšířily o Císařskou konírnu a tereziánské křídlo, na nádvoří purkrabství se začaly pořádat Letní shakespearovské slavnosti.

Zajímavou procházku nově nabízí Jelení příkop, který je podle doktora Kadlece zbytečně opomíjen: „Všichni chvátají po Prašném mostě rovnou do Hradu, málokdo sejde do Jeleního příkopu. Přitom to je enkláva panenské přírody uprostřed velkoměsta. Odtamtud vnímáte impozantnost Hradu, nečekané podhledy na katedrálu, na obrannou zeď, u níž vznikla Zlatá ulička.“

Ta rovněž patří k jeho oblíbeným místům: „Představuje odvrácenou tvář honosných paláců a katedrály. V jednom domku například žila vyhlášená jasnovidka. Když se připravovalo znovuotevření uličky, přihlásila se paní, která se jako studentka přišla jasnovidky zeptat, jak jí dopadne maturita. Popsala nám zařízení domku a podle toho se rekonstruovala expozice.“

Restaurovat, nikoli měnit

Ředitelka odboru Památkové péče Kanceláře prezidenta republiky Ivana Kyzourová má spočítáno, že hradní mobiliář čítá na 16 000 sbírkových předmětů, z nichž se jich mnoho používá – od nábytku přes koberce po porcelán. Její odbor dohlíží na veškeré restaurátorské práce, opravy a stavební zásahy, které bývají komplikované pro historickou hodnotu objektů. Ty pravidelnou údržbu potřebují i kvůli masovému turistickému ruchu.

„Je to pro památky velká zátěž, mění se třeba klima v objektech, zejména v Katedrále a Starém královském paláci, lze tam pustit jen omezený počet lidí,“ připomíná Ivana Kyzourová. Jako příklad uvádí Svatováclavskou kapli v Katedrále sv. Víta, kde mimo jiné v důsledku velké koncentrace návštěvníků kondenzovala z jejich dechu vlhkost, a po nástěnných malbách se šířily plísně. V letech 2006–2011 byly malby kompletně restaurovány.

Svatovítská katedrála je pro hradní památkáře nekonečným příběhem. Právě připravují další opravu střechy, aby vydržela nadcházející sněhovou nadílku. „Nemyslím, že kdokoli z nás zažije katedrálu bez nějakého lešení,“ dodává. Restaurovat, nikoli měnit – tak by se dala charakterizovat filozofie hradních památkářů.

„Jakékoli zásahy či vizuální změny se mají dít z nějaké praktické potřeby, ne pro změnu samotnou,“ upřesňuje ředitelka Kyzourová.

Podle ní by třeba dnes tak radikální úpravy, jaké na Hradě prováděl ve 20. letech architekt Josip Plečnik, nebyly možné. „Propojil zahrady kolem Pražského hradu, což je bezvadné, ale také zasáhl do historických exteriérů i interiérů. Bylo štěstí, že prezident Masaryk vybral k tak razantním zásahům vynikajícího architekta, přesto si myslím, že Plečnikovy zásahy na Hradě jsou někdy brány trochu nekriticky."

Foto: Petr Horník, Právo

Michal Parašín ze servisního odboru Správy pražského hradu dbá i o to, aby v sídle hlavy státu stále vlály čisté vlajky.

"Vůbec už pak nejsem nadšená z některých úprav provedených v 90. letech. Považuji třeba za samoúčelné Šípkovy úpravy druhého nádvoří, zejména jeho markýzu nad vchodem do Kanceláře prezidenta republiky. Šípkovo tvarosloví prostě Hrad neunese.“

„Pražský hrad není místem, na kterém by se něco mělo měnit, návštěvníci očekávají, že uvidí to, co vytvořila historie, ne co jsme my vymysleli,“ doplňuje Ivo Velíšek.

„Naopak se snažíme objekty a prostory vracet původním účelům.“ Jako příklad uvádí Rožmberský palác, který byl v minulosti přebudován na kanceláře a garáže. Po rekonstrukci se otevřel návštěvníkům v podobě, kterou měl, když v něm žily šlechtičny. Podobně Zlatá ulička, kde prodejny suvenýrů nahradily dobové expozice. V červnu příštího roku bude moci veřejnost posoudit, jak se podařilo vrátit Jižní zahrady do podoby, kterou jim vtiskl Josip Plečnik.

Je pozoruhodné, že rozměry hradního areálu zůstaly od jeho založení v 9. století prakticky stejné. „Tehdy to bylo jednoduché hradiště s příkopem, uvnitř dřevěná zástavba a kultovní část s kamenným knížecím stolcem, na který nového knížete posadili. To se udrželo do 12. století. Vedle hradu bylo sněmovní pole, kde se scházeli rodoví předáci,“ popisuje vedoucí archeologického výzkumu na Hradě Jan Frolík.

Bořivoj přišel k hotovému

Poslední výzkumy potvrdily, že Pražský hrad nebyl založený knížetem Bořivojem, jak jsme se učili ve škole, ale zhruba 80 let před jeho nástupem. „Od poloviny 9. století tu existovalo jakési ústředí. Kdo tu žil, nevíme,“ říká dr. Frolík.

„Podle nálezů to musela být společenská elita. Našly se tu náznaky opevnění, drobná kování, ozdoby šatů a šperky původem nejspíš z Karpatské kotliny nebo ze Západní Evropy. Bořivoj pochopil, že musí toto místo ovládnout, aby mohl vytvářet stát.“

Archeologický výzkum probíhá na Hradě už od roku 1925. V 70. letech minulého století objevili hradní archeologové pohřebiště v Lumbeho zahradě, kde se pohřbívala elita z doby Bořivoje a Spytihněva.

Foto: Milan Malíček, Právo

Rekonstruovaná vila v Lumbeho zahradě se před šesti lety stala domovem prezidenstkého páru.

Ne všechny archeologické poklady se však podařilo zachránit. V 80. letech, kdy probíhaly masivní rekonstrukce hradních zahrad, se dostala do skluzu stavba zahradního skladiště. Mělo stát na místě smetiště, kam se vyhazovalo smetí ze šlechtických paláců. Stavební technik nechtěl přijít o prémie, a tak místo nechal rychle vybagrovat a vyvézt. Podle doktora Frolíka vznikla nenapravitelná škoda, protože odpadní jímky jsou pro archeology unikátní zdrojem nálezů.

Velké překvapení je čekalo při nedávné opravě podlahy Vladislavského sálu. „Našli jsme mnoho předmětů z organických hmot, kusy knih, listiny, hrací karty, knoflíky, prsteny, příbory, pocházející převážně z rudolfinské doby. Jsou důkazem toho, že to bylo místo nejvyššího myslitelného luxusu: našli jsme nejstarší pistácie, olivy a kávová zrna na sever od Alp. A nejstarší buráky v Evropě.“

O luxusu, v němž obyvatelé Hradu žili, svědčí i nejstarší nález čínského porcelánu v Rožmberském paláci. Je datován před rok 1541 (tehdy Pražský hrad vyhořel), v té době se do Číny nedostalo víc než 15 lodí.

„Nestojíme o to, abychom rozkopali úplně všechno,“ odpovídá Jan Frolík na otázku, zda je po více než 85 letech systematického archeologického výzkumu na Pražském hradě ještě co objevit. Velkou neznámou jsou spodní vrstvy prvního nádvoří, které bylo upraveno ještě před ustavením archeologického pracoviště a nezasahovalo se do něho žádnými výkopy. „Je od roku 1919 zakonzervováno, nicméně tam bychom očekávali ty nejstarší nálezy.“

Jazz mezi renesancí a barokem

Další zvláštností Pražského hradu je, že se mezi románským zdivem, gotickou katedrálou, renesančními paláci a barokními sochami pravidelně pořádají koncerty a výstavy. Vedle stálých expozic v Obrazárně, Královském paláci, ve Zlaté uličce, ve věži Mihulka se každý rok připravuje několik jednorázových výstav v prostorách Jízdárny, tereziánského křídla či Letohrádku královny Anny. V prosinci se například v Císařské konírně představí velkolepé poklady moskevského Kremlu.

Hrad nabízí i hudební lahůdky. Vedle cyklu Hudba Pražského hradu, kde se koncerty pořádají ve Španělském sále, Rudolfově galerii, Nové galerii i v církevních prostorách jako katedrála a bazilika sv. Jiří, si na své přijdou i milovníci jazzu. Z iniciativy prezidenta Klause se zde ročně pořádá v nejrůznějších venkovních i vnitřních prostorách na deset jazzových koncertů.

„Je unikum, že sídlo hlavy státu je dějištěm významných kulturních akcí,“ upozorňuje vedoucí oddělení kultury Správy Pražského hradu Václav Beránek. „Využívají se přímo reprezentační prostory, kde se pořádají prezidentské recepce, večeře, volba prezidenta.“

Kulturní akce se musí pochopitelně koordinovat s jinými činnostmi na Hradě, a tak se občas stane, že se koncert kvůli nějaké státní návštěvě přesune do jiného prostoru.

Krásnější než v Louvru

V něm ovšem nikdy nechybí krásná květinová výzdoba. Jak by ne, když má Hrad vlastní produkční zahrady, kde se uprostřed velkoměsta pěstuje 72 druhů okrasných rostlin, včetně tisícovky orchidejí.

Šestadvacet zdejších zahradníků a zahradnic se nejvíc pyšní dekorativními záhony, kde každý rok pozměňují obrazce a pečlivě je po celou sezónu udržují. „Musím říct, že ani v pařížském Louvru jsem neviděl tak pěkné vzorce a tak pečlivou údržbu,“ říká při pohledu na záhony v Královské zahradě Miroslav Porcal.

Foto: Profimedia.cz

Ledeburská zahrada

Slova chvály má i pro květinové dekoratéry, kteří podle pokynů hradního protokolu připravují květinovou výzdobu hradních sálů a stolů, kytice a věnce pro oficiální účely. Dokupuje se jen výjimečně. Hlavně tehdy, když je třeba dát do kytice na počest hosta modrá barva, zlý sen všech zahradníků. Tady pomohou jen barvou napuštěné chryzantémy.

Hradní zahradníci připravovali také oslavy 28. října. Bylo potřeba vyzdobit Starý královský palác, kde bude prezident předávat státní vyznamenání, i Španělský sál a přilehlé chodby a salonky, kde se koná recepce. Na výzdobu spotřebovali mj. tisíc růží, 2 tisíce asparágusů, 500 anturií.

Desítky květináčů se rychle přemísťují zpátky do skleníků, protože v hradních chodbách nemají dost světla a nedají se kvůli parketám a vzácným kobercům zalévat. A ve sklenících se už vedle nich derou ke světlu vánoční hvězdy…

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám