Pražský Geosvět nabízí minerály, trilobity i meteorit ze Švédska

Jiří Ruml a Lubomír Thin si před třemi lety splnili sen, když nejkrásnější kousky ze svých sbírek kamenů představili veřejnosti ve zcela novém muzeu. Jeho vstupu v pražské Londýnské ulici dominuje venkovní les zkamenělých stromů a araukaritů.

V roce 2008, v prvním roce existence muzea, si expozici prohlédlo na pět tisíc zájemců. O dvanáct měsíců později se prostory rozšířily o stejně rozlehlé podzemní patro a počet návštěvníků se zdvojnásobil. O definitivní podobu expozice se však stále ještě nejedná.

Napřesrok majitelé počítají se zprovozněním dalších prostor, které budou patřit minerálům výhradně z Krušných hor – z dolů Jáchymov (uran), Cínovec (rudy) a Měděnec (stříbro).

Krušné hory jsou známé také velkým množstvím žil křemenných hmot – ametystů, jaspisů či achátů. Krása těchto polodrahokamů okouzlila ve 14. století císaře Karla IV. Nechal proto na Ohři postavit šest vodních pil, na kterých se řezaly vzácné minerály, které posloužily k výzdobě několika kaplí.

V muzeu Geosvět je k vidění model takové pily, zmenšený v poměru 1:4. Původní mlýnské kolo mělo asi šest metrů a díky jeho převodům se dával do pohybu drát, který s pomocí abraziva kameny řezal.

K nejnovějším přírůstkům patří v Galerii Geosvět minerály ze Slovenska. Ve vitrínách našly svoje stálé místo teprve nedávno.

„Podařilo se nám získat sbírku ze Slovenska – konkrétně z lokality Banská Štiavnica,“ přibližuje nejnovější přírůstky jeden z majitelů Lubomír Thin.

„Za pozornost stojí určitě celá sbírka. Okolí tohoto města je jedním z nejstarších těžebních míst nejenom na Slovensku, ale i v celé Evropě. V oblasti těžili už Keltové, kteří zde rýžovali zlato.“ Ve středověku se tady dobývaly železné a stříbrné rudy. Více se o historii hornické činnosti máte šanci dozvědět přímo v muzeu v Banské Štiavnici.

Jedna z expozic je věnována právě zdejším dolům. Slovenská lokalita by se dala přirovnat k naší Příbrami, dnes už rovněž uzavřené důlní oblasti.

Vaší pozornosti by neměly ve vitrínách pražské Galerie uniknout krásné vzorky tzv. žezlových ametystů. Jedná se o tenké krystaly, na jejichž vrcholcích narůstá ametyst v širší podobě, což vytváří dojem jakéhosi žezla. Nádherné jsou také vzorky kovově lesklých rudních minerálů – např. galenitu a sfaleritu.

Průhledný žlutooranžový sfalerit, kterému se říká kleofan, se občas používá ve šperkařství. Má vysoký index lomu, díky němuž se kámen po vybroušení pyšní vysokou brilancí.

Ročně se na světě popíše okolo čtyř desítek nových minerálů. „Jen výjimečně se jedná o velké exempláře s krásně barevnými krystaly,“ vysvětluje Lubomír Thin. „Většinou to jsou jen nepatrná mikroskopická zrna, na první pohled nepostřehnutelná, navíc často i nevzhledná. Popsat takový nový minerál přestavuje pro vědce práci minimálně na půl roku,“ dodává.

„Z geneticky zajímavé lokality Krupka v Krušných horách bylo popsáno několik nových minerálů. S jejich premiérovou prezentací počítáme v nové části muzea, kterou připravujeme,“ tvrdí Thin. Ve stávající expozici budí největší zájem vitrína věnovaná luminiscenci. „To, co se tu děje, se nedá slovy popsat,“ říká náš průvodce. „Kámen, který je šedobílý, se v ultrafialovém záření změní až na nezdravě zelený, růžový či fialový, modrý…“

Ve speciální expozici se můžete pokochat vnitřní krásou nerostů, která není vidět pouhým okem ani pod mikroskopem. Díky luminiscenčním vlastnostem vykouzlí ultrafialové záření jakousi kouzelnou barvoměnu. A kdo dává přednost lesku zlata, může si u vedlejší vitríny prožít svoji zlatou horečku.

V těsném sousedství blyštivé krásy našel svoje místo starý brusičský stůl z přelomu 19. a 20. století. Sloužil k broušení českých granátů, které se těžily a stále ještě těží v lokalitě okolo Turnova. Tvůrci expozice neopomněli vzdát hold francouzskému badateli Joachimu Barrandemu. Přestože přijel do Čech stavět železnice, osudnou se mu stala paleontologie – konkrétně trilobiti. Napsal o nich několik dodnes žádaných knížek.

S trojlaločnými členovci, kteří vyhynuli na konci prvohor před 251 milióny lety se v expozici setkáváme ještě v souvislosti s padělky. „Stejně jako v jiných oblastech objevují se i mezi zkamenělinami,“ říká Lubomír Thin.

„Nejznámější zemí, kde se ve velkém vyrábějí, je Maroko. Když si tam koupíte trilobita, v lepším případě je slepený ze dvou či tří skutečných kusů, v horším je celý uměle vymodelovaný.“ V pražském muzeu se však můžete těšit pouze z originálů, v nepřeberném množství i velikostech od několika milimetrů až po úctyhodných 30 centimetrů. Stejně je tomu i v případě vystavených vzorků fosilií. Většina otisků listů, palem a přesliček pochází z našeho území.

K nejtěžším exponátům patří v muzeu unikátní železný meteorit ze Švédska, který na Zemi dopadl zhruba před miliónem let. O jeho skutečném místě dopadu se však vedou diskuse.

„Objeven byl mezi kameny v ledovcovém poli,“ vysvětluje spolumajitel galerie. „Nejspíš byl ale ledovcem tlačen ještě ze severnějších míst, než kde byl nakonec objeven. V surovém stavu má na svém povrchu písek se rzí, rozříznutý, vyleštěný a vyleptaný nabízí úžasný pohled na strukturu svých krystalů železa s niklem a dalšími minerály.“ Je jedním z mála, který si tady můžete osahat v jeho obou podobách – přírodní i opracované. Třeba se vám podaří získat z něho část vesmírné energie…

Nepřehlédnutelná je rovněž chlouba zdejší expozice – jeskynní perla. Na modelu je navíc prezentován způsob jejího zrodu. K raritám patří i tři dinosauří hnízda nalezená v severní Číně – dvě jsou originální, jedno v kopii.