Hlavní obsah
Někteří zaměstnanci manufaktury si k práci rádi rovnou zapálí. Foto: Profimedia.cz

V nejstarší dominikánské manufaktuře na doutníky. Vyrobí jich tu miliony ročně

Místností se nesou zvuky cvakání, klapání a šustění. V řadách za sebou sedí desítky lidí skloněných nad pracovními stoly, které kryje plexisklo, od některých ke stropu stoupá kouř. Zaměstnanci nejstarší manufaktury na doutníky v Dominikánské republice se takřka nezastaví, ti nejlepší denně vyrobí i 400 kusů. Nahlédnout jim pod ruce může i běžný turista.

Někteří zaměstnanci manufaktury si k práci rádi rovnou zapálí. Foto: Profimedia.cz
V nejstarší dominikánské manufaktuře na doutníky. Vyrobí jich tu miliony ročně

Doutníky si řada lidí spojí spíše s Kubou. Stejně neodmyslitelně ale patří i k Dominikánské republice, kde se tabák konzumoval dlouho před věkem zámořských objevů a Kryštofem Kolumbem. Dnes ho v zemi zpracovávají desítky manufaktur.

Tou vůbec nejstarší je La Aurora v Santiagu de los Caballeros, druhém největším městě Dominikánské republiky, která byla založena roku 1903. Místní doutníky, kterých se tu ročně vyrobí úctyhodných šest milionů, putují zejména na americký trh, menší část pak do Evropy. Návštěvnickou zajímavostí je, že lidé mohou kromě malé muzejní expozice o pěstování a sklízení tabáku vidět i samotnou manufakturní část, kde zjistí, jak celý proces výroby doutníků probíhá.

Vše ručně a s péčí

Náročné je už samotné pěstování tabáku, který svou cestu začíná v malých květináčích a následné dorůstá na plantážích, a to do výšky až 1,5 metru. Po sklizni se suší a fermentuje, vše se navíc dělá ručně, aby se listy neporušily — to je podle našeho průvodce Miguela, který má v La Auroře na starosti americký trh, naprosto zásadní. Správná fermentace zabere nějaký čas, je ovšem klíčová k tomu, aby se chuť tabáku dobře rozvinula. Poté se listy opatrně slisují, zabalí a dopraví do továrny.

Rostlinky tabáku se nejprve pěstují v halách, poté se přesazují na plantáže.

Foto: Michael Švarc, Novinky

Základem je vytřídit tabákové listy, aby do balírny neprošel žádný nekvalitní.

Foto: Michael Švarc, Novinky

„Tyhle bedny dorazily až z Nikaraguy,“ ukazuje Miguel na jednu z krabic. „La Aurora vyrábí doutníky z tabáku, který není jen dominikánský, často jde o mix,“ vysvětluje, zatímco kousek opodál několik zaměstnankyň kontroluje a třídí listy, aby se doutníky vyrobily skutečně z těch nejkvalitnějších.

Připravené listy putují do nejzajímavější místnosti celé manufaktury, kde se doutníky balí. V nevelké hale sedí odhadem tak třicítka lidí, kteří jsou doslova hypnotizovaní prací a naší skupinky si moc nevšímají ani ve chvíli, kdy si je všichni fascinovaně fotíme zblízka.

Balení doutníků je náročná práce, která vyžaduje jistý um.

Foto: Michael Švarc, Novinky

Na plexisklech jsou připevněné tabulky, kde si každý zaměstnanec stanoví svůj denní cíl podle svých dovedností. Učni ho mají kolem stovky, nejlepší mazáci pak zvládnou vyrobit i od 300 do 400 kusů. Nutno podotknout, že pracovníci jsou placeni právě za každý jeden doutník.

„Většina tu zůstává i poté, co splní svůj cíl. Nejde totiž o klasickou práci s pevně danou mzdou, i když stále máte určité výhody, jako zdravotní či životní pojištění a další benefity,“ vysvětluje Miguel s tím, že baliči doutníků si vydělají mnohem více než jiní manuální pracovníci v La Auroře – je to kolem 28 tisíc dominikánských pesos, což je zhruba 11 tisíc korun.

„Jak vidíte, ubalit doutník vyžaduje značnou dovednost,“ konstatuje Miguel. O tom se při pohledu pod ruce místních zaměstnanců, které hbitě kmitají, nedá pochybovat.

Zaměstnanci jsou placeni za každý jeden doutník, který vyrobí.

Foto: Michael Švarc, Novinky

V rámci exkurze má jedna z členek naší skupiny jedinečnou možnost vyzkoušet si, jak se doutník balí. Běžně si něco takového turisté zkusit nemohou a vzápětí chápeme proč. Akorát by totiž pracovníky okrádali o drahocenný čas, a tedy i peníze. Jednohlasně si říkáme, o kolik pesos jsme pracovnici, která musela uvolnit stůl, asi během pěti minut připravili.

Každá země má to svoje

Kolorit výrobní haly doplňují pracovníci, kteří při výrobě doutníků rovnou jeden kouří – místnost je kvůli tomu autenticky cítit. Ptám se proto Miguela, zda jsou všichni zaměstnanci La Aurory automaticky i kuřáci. „To nejsou, ale někteří si zkrátka rádi zapálí. Doutníků si mohou dát, kolik chtějí, ale samozřejmě si ho musí ubalit,“ tvrdí Miguel.

„Dominikánské doutníky jsou známé po celém světě, i když v Evropě si lidé asi vybaví spíše ty kubánské,“ připouští náš průvodce.

„Každá země je v tomto ohledu jedinečná a nelze říct, že by některá vyráběla lepší doutníky než druhá. Všude se totiž kombinuje tabák, ať už použijete brazilský, peruánský, nikaragujský, nebo kterýkoli jiný,“ dodává.

V manufaktuře mají i některé skutečně archivní doutníky.

Foto: Michael Švarc, Novinky

„Doutníky vyrobené v Dominikánské republice patří ke světové špičce. V rámci našich poznávacích zájezdů i fakultativních výletů na pobytových zájezdech mohou naši klienti navštívit rodinnou firmu La Aurora nebo jinou vybranou výrobnu doutníků,“ uvedla tisková mluvčí CK Čedok Eva Němečková.

„Během exkurze jsou turisté seznámeni nejen s procesem pěstování tabáku a s tradicí a dovedností správného ručního balení doutníků, ale i se samotným uměním vychutnání si doutníků, což sami Dominikánci považují za obřad,“ doplnila s tím, že doutníky si lze dovézt i jako oblíbený suvenýr z dovolené.

Doutníky jsou hezký suvenýr. Obzvlášť v některé z dárkových krabiček.

Foto: Michael Švarc, Novinky

Návštěvu výrobny končíme v obchodě, kde se dají sehnat doutníky třeba v nejrůznějších luxusních boxech. Mají tu i speciální výroční edice nebo doutníky s příchutěmi. Coby zajímavost si vyžádáme doutníky pro nekuřáky, respektive úplné začátečníky, abychom si Dominikánskou republiku vychutnali skutečně do posledního doušku – nebo v tomto případě spíše potáhnutí.

Později večer však většina z nás zjišťuje, že zálibu v kouření doutníků skutečně nenajde a že bude lepší zůstat raději u karibského rumu.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků