Hlavní obsah
Rozbřesk na poušti je výjimečným zážitkem. Foto: Michael Švarc, Novinky

Přespání na Sahaře. Bez signálu a s nejkrásnějším východem slunce

Džíp se s chrčením motoru drápe na dunu. Slunce se už už chystá zapadnout a barví tak písek do červena. Civilizace zůstala daleko za námi a my máme namířeno do jednoho z kempů v tuniském národním parku Jebil, abychom strávili noc na Sahaře, největší poušti světa.

Rozbřesk na poušti je výjimečným zážitkem. Foto: Michael Švarc, Novinky
Přespání na Sahaře. Bez signálu a s nejkrásnějším východem slunce

Pusto, kam jen oko dohlédne. Sem tam mezi pískem nebo kameny vyčuhují nízké keře, na kterých se pase několik velbloudů. Přestože Sahara pokrývá plochu skoro tak velkou jako jsou Spojené státy americké, je tuniský národní park Jebil jediným, který se na jejím území nachází. A ačkoli je situován na samém okraji pouště, na zážitku z jeho návštěvy to nic neubírá.

Řidič důmyslně manévruje pustou plání nebo po dunách a mě celou cestu překvapuje, že přesně ví, kudy má jet. Kromě vyjetých kolejí od jiných džípů, které ale někde lehce zavál zlatý písek, se mi nedaří najít prakticky žádný bod, podle kterého by se dalo orientovat. Jak se ale později dozvídám, náš řidič se v saharské oblasti narodil, podobnou cestu podnikl navíc nesčetněkrát, a tak si je právem jistý, že nás veze správným směrem.

Přes duny vás přepraví džípy.

Pískem prokukuje docela bujná vegetace.

Foto: Michael Švarc, Novinky

Už samotná cesta po Sahaře je zážitkem, přestože je krajina víceméně monotónní. Poušť navíc vypadá jinak, než jsem si ji představoval. Tady na okraji je spíš hliněná a kamenitá než písečná. Když už konečně vyjedeme na duny, džíp se po nich začne houpat a celé osazenstvo auta nadskakuje a kýve se ze strany na stranu, jak to hází.

Od tuniského města Douz, jemuž se přezdívá brána Sahary, je to do Campu Mars, který je naším cílem, skoro tři hodiny. Vzdušnou čarou to daleko není, první hodinu se jede po silnici, ale pak přijde na řadu offroad.

Cesta se natahuje kvůli jízdě po dunách, které zkrátka nedovolují vyšší rychlost než nějakých 30 kilometrů v hodině. Někdy i méně. Důležité je stihnout dorazit víceméně za světla, ve tmě už by se zřejmě ani ostřílení řidiči nezvládli dobře orientovat.

Chce to termo prádlo

Asi necelou hodinu před cílem uprostřed pouště zastavujeme. Zjišťujeme totiž, že několik dalších džípů za námi zřejmě zapadlo kdesi v písku, a tak na ně musíme počkat. Zrovna zapadá slunce. A i když to je přírodní kýč nejhrubšího zrna, jde zároveň o jeden z nejhezčích zážitků, které mohou člověka na poušti potkat. Tím druhým je svítání.

V kempu jsou desítky různě velkých stanů.

Foto: Michael Švarc, Novinky

Stany disponují klasickými postelemi, včetně peřin.

Foto: Michael Švarc, Novinky

Do kempu, jenž je jedním z pěti, které se v oblasti nacházejí, dorazíme po soumraku, kdy má obloha temně modrou barvu. Přivítá nás vcelku rozlehlé tábořiště s velkým centrálním stanem. A před ním plápolající oheň se židličkami do kruhu.

Po ubytovaní se v prostorném stanu, který disponuje klasickou postelí, a dokonce i drobnou koupelnou se záchodem, převlékáme do teplého oblečení. Teploty na poušti klesají v noci i k nule, a to v zimě i v létě. Zima je ale k přespání vhodnější pro ty, kdo dobře nesnášejí vysoké teploty. Na přelomu ledna a února je přes den na okraji Sahary příjemných 20 stupňů.

Když si sedáme kolem táboráku, jeden z místních zaměstnanců, oblečený jako nefalšovaný Tuareg, pokládá do ohně amforu, ve které se dělá maso k večeři. V popelu se také pečou tradiční tuniské placky připomínající pitu. Jí se nicméně už v hlavním stanu, který je vyzdoben koberci.

Přepych, v němž se nacházíme, umocňuje pocit, že jsme vlastně vůbec neopustili civilizaci. Z omylu nás ovšem vyvádí absence jakéhokoli signálu. Trocha digitálního detoxu ale ještě nikomu neuškodila.

V areálu stálo i letadlo. Konal se tam totiž festival Malého prince. Beránky pak vykouzlilo samotné nebe.

Foto: Michael Švarc, Novinky

Když už se konečně ukládáme ke spánku ve stanu, je skoro půlnoc. Oblohu sem tam kalí přecházející mraky, ale když je jasno, jsou hvězdy vidět velmi zřetelně. Někde lze zpozorovat i pásmo Mléčné dráhy.

Do postele, v níž nechybí klasická peřina a deka z velbloudí srsti, je třeba si obléknout termo prádlo. A ideálně pár dalších vrstev oblečení, aby člověk přes noc neprochladl.

Ráno si přivstaňte

Prakticky hned usínám, v okolním tichu to ani jinak nejde. Ještě před tím si ale nastavuji budík na ráno, protože nechci propásnout východ slunce, který je před půl osmou. Vyplatí se ale vstát ještě dřív na rozbřesk.

Obloha má hned několik odstínů barev.

Foto: Michael Švarc, Novinky

Vylézt po probuzení z postele je zkouška silné vůle. Chladný vzduch proniká přes plachty stanu — jsou asi tři nebo čtyři stupně nad nulou. Nasoukat se do vymrzlých a tvrdých džínů trvá věčnost.

Chystám se vylézt na nejvyšší dunu, která se nad kempem tyčí a všímám si, že už na jejím vrcholu několik kolegů stojí. Během stoupání do kopce se mi nohy boří do písku a za chvíli ho mám plné boty. A pěkně studí.

Ten krkolomný výšlap ale za tu podívanou stál. To, co vidím, je asi nejkrásnější východ slunce, který jsem v životě spatřil. Člověk se při tom pohledu jen stěží ubrání patosu. Obloha se barví do odstínů rudé, jasně červené, růžové i oranžové. Všichni se mlčky díváme.

Po snídani nás čeká cesta zpět do civilizace. Chladný noční vzduch se postupně začíná zase oteplovat, je ale příjemně svěží. A my se znovu houpeme v džípu po dunách.

Jak se ubytovat v poušti

Ubytování v Campu Mars si lze zamluvit online. Jedna noc vyjde osobu na zhruba 2200 korun, dva lidi pak na 3600 korun, což není sice zrovna levné, ale jde přeci jen o jedinečný zážitek. V ceně je navíc zahrnuta i snídaně a stany jsou poměrně luxusní.

Do kempu se sami nedopravíte. Jakmile si ubytování rezervujete, domluvíte se s provozovatelem na vyzvednutí. Výchozím bodem je tuniské město Douz, kde se potkáte s řidičem džípu.

Zimní období je na výlet na Saharu ideální. Nejen z hlediska přívětivějších teplot, ale také pokud se bojíte tamních zvířecích obyvatel. Štíři i hadi v zimě spí, poušť je klidnější a klidnější tak můžete být i vy.

Vybavení, respektive oblečení, skutečně nepodceňujte. Na noc si přibalte funkční prádlo, klidně i teplejší tepláky, mikinu a tlusté ponožky. Pro chození v dunách se zase hodí vysoké kotníkové boty, ale přes den, když je teplo, zvládnete chůzi v písku bosí nebo v sandálech.

Ve stanech je i malá koupelna se záchodem, do kterého se proti zápachu sypou piliny. Kemp nicméně disponuje i klasickými splachovacími záchody. A alespoň si budete lámat hlavu nad tím, kam trubky asi vedou. Vedle toalet jsou i sprchy.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků