Článek
O stáří pevnosti nemají odborníci jasno. Zatímco podle některých vznikla až v polovině 19. století, místní úřady tvrdí, že to bylo už v 16. Tak či tak byla vystavěna na podzemní řece, a právě kvůli vyvěrajícím pramenům je památka v Libyi známá. „Voda je velmi osvěžující. Když ji pijete v létě, je velmi studená, zatímco v zimě trochu teplá,“ tvrdí místní obyvatel Masúd Mohamed.
Zatímco z ostatních tří osmanských pevností v zemi zbyly ruiny, ta v Qayqabu zůstala prakticky nedotčená. V minulosti sloužila pro vojenské a administrativní účely a guvernér z ní dohlížel na celou oblast. „Po odchodu Osmanů v roce 1911 přišli Italové, kteří pevnost využívali podobně,“ přibližuje osud památky během okupace mezi léty 1911 až 1943 šéf městské rady Ali Yahya.
Pevnost byla terčem vandalů
Pevnost byla následně využívána i jako škola, a to až do roku 1973. Poté v ní vzniklo archeologické muzeum vystavující fosilie, zkamenělé rostliny nebo horniny a nerosty. Mimo to ale také množství artefaktů z období antického Řecka a Říma.
V posledním desetiletí byla instituce zanedbávána kvůli občanské válce. „Pevnost se stala terčem vandalů. Městská rada se po skončení nepokojů shodla, že památka musí být uvedena do původního stavu, protože je symbolem města,“ vysvětluje Yahya.
Společně s vládními institucemi a organizací UNESCO se podařilo pevnost zrekonstruovat. Všechny škody, které památka utrpěla během první a druhé světové války i konfliktů, které následovaly, se podařilo napravit. Národní úřad pro památky se nyní chystá komplex znovuotevřít veřejnosti jako jednu z hlavních turistických i kulturních atrakcí v zemi.
Přestože se v Libyi nachází množství dalších pozoruhodných památek — mimo jiné právě z období antiky — je stále považována za velmi nebezpečnou. České Ministerstvo zahraničních věcí doporučuje do země vůbec necestovat.