Hlavní obsah
Útesy na Madeiře lákají k romantickým procházkám. Foto: Profimedia.cz

Na Madeiře pohled z útesů na moře bere dech

Tisíc kilometrů od evropských břehů a zhruba šest set od břehů afrických objevili v roce 1420 portugalští námořníci v Atlantiku ostrov, který nazvali Madeira. Od doby, kdy se ocitla na námořních mapách, stala se Madeira pravidelnou zásobovací zastávkou lodí, mířících k africkým břehům a později i těch, které pluly mezi Starým a Novým světem.

Útesy na Madeiře lákají k romantickým procházkám. Foto: Profimedia.cz
Na Madeiře pohled z útesů na moře bere dech

Zvěst o ostrově věčného jara se roznesla po Evropě a mezi návštěvníky, kteří přijížděli do lázní v Atlantiku, se v 19. století začaly objevovat i korunované hlavy a další významné osobnosti. Byla mezi nimi např. rakouská císařovna Alžběta, krásná Sisi, britský dramatik George Bernard Shaw a v roce 1950 jeho krajan, válečný premiér Winston Churchill.

Dokud se přes moře cestovalo jen na parnících, byla Madeira opravdu exkluzívním místem, kam se dostal jenom ten, kdo měl na takové prázdniny dost peněz, ale také dost času. V roce 1964 začalo na ostrově fungovat letiště. Dosavadní zámožná lázeňská klientela přišla do značné míry o svou výlučnost.

Dnes je Madeira někde nad propastí masového turismu, podobného tomu na jižněji ležících Kanárech. Vzhledem k tomu, že podmínky k lenošivému turismu nejsou tak příznivé, tak do oné propasti pravděpodobně nespadne.

Je tam celý rok jaro. I když je ve vnitrozemí sníh, na pobřeží dozrávají banány a kvetou orchideje. Na ostrově ale nejsou ty kilometry písčitých pláží pro lenošící rekreanty. Jeho přitažlivost je spíš v nabídce možností aktivního odpočinku. Nezanedbatelnou úlohu hraje i šarm a vznešenost, kterou ostrov zdědil.

Městečko Camara de Lobos na ostrově Madeira.foto: Profimedia

Ač po většinu času portugalské území, existenčně bývala Madeira více spojena s Británií. Zdejší víno bylo jediné, které se mohlo vozit přímo do britského zámoří. Všechna ostatní se musela nalodit v přístavech Jejího Veličenstva.

Angličané se stěhovali na Madeiru jednak kvůli příznivému podnebí, ale hlavně proto, že to bylo obchodně výhodné. Také dnes jsou britští návštěvníci těmi, kteří v tamním turismu určují tón.

Jediným skutečným městem na Madeiře je Funchal. Je proto samozřejmé, že je městem hlavním. Při pobytu na Madeiře je prakticky nemožné Funchal minout. Byla by to škoda, neboť ač pozoruhodnostmi zrovna neoplývá, pár jich tam přece jen za vidění stojí.

Samotný Funchal nad hlubokou zátokou je starosvětsky elegantní město s dlážděnými ulicemi, paláci, z nichž některé pamatují kolonizaci ostrova a jejichž tepané balkóny a mříže v oknech jsou díly skutečných kovářských mistrů. Je tam katedrála z počátku 16. stol. i bývalý františkánský klášter, v němž je dnes k vidění všechno, ce se týká proslaveného dezertního vína Madeiry.

V pátek dopoledne ožívá hlavní tržnice ve Funchalu

K nejvděčnějším atrakcím pro návštěvníky Funchalu patří Mercado dos Lavradores, hlavní tržnice, která ožívá především v pátek dopoledne. To se tam z celého ostrova sjedou pěstitelé zeleniny, ovoce a květin, řemeslníci, nabízející košíky, výrobky ze dřeva nebo krajky.

Je to nevídaná paleta barev, vůní, chutí a šikovnosti. K mání jsou i cibule, semena a sazenice, s nimiž pak návštěvníci Madeiry experimentují ve svých sklenících a zimních zahradách.

Madeirští rybáři zpracovávají svůj úlovek.foto: Právo/Bohuslav Borovička

Nejméně voňavou, ale pro nás suchozemce možná nejzajímavější je ta část tržnice, kde nabízejí svůj úlovek madeirští rybáři. Na plechových stolech jsou růžové špalky naporcovaných obrovských tuňáků, ryby malé i větší, včetně místní speciality – nevzhledného, černého a zubatého šupinoploutvce (pez espada).

Palacio del Monte, vysoko nad městem, bylo původně rezidencí britského konzula. Rozlehlý park je směsí Madeiry a Orientu. Můstky, altánky, Buddhové a draci, ale také stěny, na nichž jsou tradičními modrobílými obkladačkami ilustrovány významné chvíle portugalských dějin, např. dobývání Japonska.

Rady na cestu
Díky mírnému podnebí se denní teploty na Madeiře pohybují celý rok kolem 20 st. Celsia. V zimě je moře chladnější, ale hotely mají terasy na slunění a venkovní vyhřívané bazény. Madeira – klimatické lázně – láká především poklidnou atmosférou, dokonalým pohodlím a službami. Velmi oblíbené jsou vycházky ve vnitrozemí, místy, jichž se 21. století moc nedotklo.
Z pevniny se lze na Madeiru dostat prakticky pouze letadlem. Při individuální cestě to většinou znamená přiletět do Lisabonu a tam přestoupit na vnitrostátní linku do Funchalu. Cena zpáteční letenky se v takovém případě pohybuje kolem třiceti tisíc korun. Výhodnější je zájezd s cestovkou, který s veškerým zaopatřením pro týdenní pobyt vyjde zhruba na polovinu.
Vzhledem k hornatému rázu ostrova je doprava poměrně komplikovaná, zejména ve vnitrozemí a na severním pobřeží. Přibývá sice tunelů a rychlostních komunikací, ale dosud převažují poměrně úzké silnice, překonávající značné výškové rozdíly.
Autobusová doprava má docela hustou síť, ale vzhledem k době jízdy a k intervalům mezi jednotlivými spoji, je obtížně použitelná jinde než v okolí města Funchal.
Půjčení auta stojí zhruba tisíc korun na den. Návštěvníci této služby hojně využívají a místní řidiči se k nim chovají celkem ohleduplně.
Vstupní formality jsou stejné jako pro cestu kamkoliv do Portugalska, občan ČR nepotřebuje vízum, pokud se nemíní zdržet déle než 90 dní.
Čas je proti našemu o hodinu zpět. Letní čas platí od března do října.
yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Související články

Výběr článků