Jak se naučit otáčet kormidlem v Nizozemsku, Chorvatsku i Francii

Největším problémem při první plavbě je odrazit se od břehu. „Nezáleží, jestli jste na řece nebo na moři. Všichni čekají, že kapitán vše vyřeší, protože je kapitán. Je to zákonité, neboť většinou, ač je to parta přátel nebo rodina, moc toho nevědí. Rozhodování zůstává na vás,“ varuje zkušený kapitán Pavel Kocfelda.

Pokud dojde k nějakému problému, úřady jednají jen s vůdcem plavidla, na moři se mu říká skipper. Ideálně tvoří posádku tři a více osob, které kapitánovi asistují při vyvazování lodi, v komorách a podobně.

„Češi mají málo vody, proto pro ně zůstává plavba tak trochu exotická. Sice jezdíme na výlety, ale že by si někdo pravidelně všímal značek, bójí nebo jak pracuje plavební komora, není mezi Čechy obvyklé,“ popisuje situaci námořník.

Mezinárodní průkaz vůdce plavidla si můžete udělat buď u nás na Státní plavební správě, testy na rekreační plavbu na řeky a podél pobřeží jsou jednodušší než řidičský průkaz, nebo na malý člun přímo v Chorvatsku. Krátce s vámi pohovoří, prozkoušejí vás a vydají průkaz, který je platný v teritoriálních vodách Chorvatska a v okolních vodách díky mezinárodním dohodám.

Nejčastěji ho využívají jachtaři, protože druhá kategorie umožňuje plavbu na jachtách včetně užívání lodního rádia. U nás se tento druh průkazu dělá velmi složitě. Chorvatsko je pochopitelně nejnavštěvovanější. Je dopravně dostupné, mizí tu jazykové bloky a má nejkrásnější pobřeží v Evropě se stovkami ostrůvků.

Plavba je zde relativně bezpečná, díky chráněnému Jadranu nejsou ještě velké vlny. Přesto tu vládnou určitá specifika počasí, jako jsou větry jugo nebo bóra, ale s předpovědí počasí se není čeho bát. Jediný problém je s tím, že Chorvati začínají turismus zneužívat. Lidé si stěžují na ceny služeb, marín a jídla. Navíc nejsou technické služby vždy na úrovni.

Když si nadšenci udělají průkazy, jezdí na další praktické výlety do Nizozemska, aby poznali loď zblízka. Tam mají možnost za rozumných podmínek strávit dva dny na lodi a naučit se zásady plavby: vybavení lodi, práce s vařičem či jak se proplouvají mosty. Vyzkoušejí si loď v přiměřené velikosti, aby zjistili, jak funguje setrvačnost. A že to není zas tak složité, protože se jezdí pomalu. Potom už opravdu není problém vzít loď a užít si dovolenou. Pokud si zájemci udělají kurz na jaře, mohou v létě před rodinou vystupovat v Nizozemsku jako rodilí kapitáni.

S plavbou podél pobřeží je to ale náročnější. Dostatečnou praxi podle odborníků získáte jen tím, že se někomu budete koukat přímo pod ruku. A to nejméně tři týdny. „Pokud budete dodržovat základní pravidla, jako je kontrola počasí a sebekázeň - raději den počkáte a nebudete hazardovat - můžete na lodi strávit bezchybnou dovolenou. Lodě se jen tak nepotápějí, občas se poškodí nějaké plavidlo. Takových událostí je ale daleko méně než automobilových nehod,“ uzavírá kapitán.

„Lidé mají problém v momentě, kdy na ně padne definitivní zodpovědnost. Teď už vám nikdo neporadí. Už jste naložili věci a známí nebo rodina čekají, co bude a co jim řeknete. Co mají dělat, kam pojedou? Někdo to ani, jak se říká, nevydýchá. Udělá si všechny papíry, ale během první plavby zjistí, že ho unavuje mít pořád zodpovědnost. Ostatní se rekreují. Ráno si dají panáčka, koupou se, čekají na vaše pokyny,“ popisuje zkušenosti Pavel Kocfelda.

Kapitán hledá v mapě, kontroluje, jaké bude počasí. Když přijedete do maríny, přihlásíte loď, ráno ji půjdete zaplatit a tak dále. Je to neustálá starost o loď, ale i o posádku, protože za ně odpovídáte, aby někdo nespadl do vody.

Při prvních krůčcích se budoucí kapitáni učí, že lodě něco váží a mají výtlak. Nezabrzdí hned jako auto. „Malé kajutové lodi váží něco mezi 3 až 12 tunami, kvůli setrvačnosti jen tak nezastavíte. Pokud jedete na gumovém člunu, tak uberete otáčky na motoru a člun sedne, protože váží pár kilo i s vámi. Kajutová loď ve stejné rychlosti jede ještě dalších 50 metrů. Na kurzech pro začátečníky se pracuje se setrvačností, čím pomaleji jedou, tím rychleji se zastaví,“ vysvětluje námořník.

Nejjednodušší místo, kam se vydat na první plavbu, jsou nizozemské kanály. Navíc zde nepotřebujete průkaz vůdce malého plavidla (VMP). Při předání lodi s vámi udělají „kolečko“ a vypustí vás. Nizozemsko má výhodu v tom, že je protkáno hustou sítí kanálů, řek a jezer, během plavby lze tedy měnit trasu podle nálady.

Jezdí se tam pomalu, protože velikost některých kanálů a jejich hloubka jsou malé. Loď saje vodu do vrtule a ta potom spolu se záďovou vlnou vytváří efekty vlnobití a sání. Pokud se jede rychle, vlny ničí břehy i lodě, které jsou ukotvené. A těch jsou v Nizozemsku tisíce. Každý obyvatel nebo rodina má alespoň jednu.

Druhým důvodem je ochrana břehů. Většinou jsou kanály upravené uměle. „Plujete po kanálech, a pod vámi je vesnice o čtyři metry níže. Nizozemci jsou na to dost přísní, zvláště v přírodních rezervacích. Občas to hlídá i vodní policie. Většina Holanďanů je ohleduplná, plují na lodích, které mají omezenou rychlost do dvanácti kilometrů za hodinu,“ doplňuje kapitán. Před každou vesnicí jsou rychlostní značky 6 km/h, což je rychlejší chůze. Loď se dá zastavit na pár metrech, poté co se zařadí zpětný chod. Nákladní loď zbrzdí na sto metrech, námořní má na to několik mil.

Až se rozhoupete k první plavbě, tak si nejprve vyberte loď podle počtu osob posádky. Před cestou získejte co nejvíce informací. O tom, kde se kotví, co vás to bude stát, jaké jsou poplatky za mosty a přístavy a kauce za loď. Ty začínají v Chorvatsku na 1000 eurech, v Nizozemsku jsou většinou okolo 300 až 600 eur.

Firma by vás měla vybavit mapami, odpovědět na všechny dotazy týkající se elektřiny či třeba velikosti ledničky na lodi. „Doporučoval bych takové, které se zaobírají menším okruhem, a tudíž rozumí perfektně dané lokalitě,“ radí kapitán Pavel Kocfelda. Zeptejte se, jaké okruhy doporučují a co lze v dané lokalitě navštívit.

Za první republiky u nás byla tradice v podobě aktivního jachtklubu a v Podolí se dělaly závody. Socialismus potlačil sportovní plavbu jako přežitek doby. Zůstalo pár jachtklubů, které se udržely přes zoufalé vazby na vysoké politiky, a čas od času se jim podařilo vycestovat mimo republiku.

V zásadě máme rekreačně splavné jen dvě řeky a několik přehrad. Překážkou je hlavně naprostá nevybavenost. Začíná se to trochu zlepšovat, sem tam se postaví nějaké přístaviště, které splňuje alespoň částečně evropské normy. Pracují na tom Jihočeši, jejich samospráva má o vodní turistiku velký zájem. Takže se tam Vltava intenzívně splavňuje a připravuje se plavba až do Českých Budějovic.

Ve Francii se jezdí jednosměrně, buď můžete jet tři dny tam a tři dny stejnou cestou zpátky, nebo zvolíte týdenní plavbu, ale musíte si pak zkoordinovat dopravu zpět k autu. Krásné výhledy na kopcovitou krajinu potěší oko každého, ale s překonáváním kopců budete muset zdolávat také řadu plavebních komor. Francouzi nemají tolik okruhů jako Nizozemci, ale tento nedostatek dohánějí lahodným vínem, sýry a hrady v okolí řek.