Hlavní obsah
Vyobrazení boha Anubise, bohyně Isis a faraona Tutanchamona. Foto: Profimedia.cz

Faraonovu hrobku obestírají záhady. Její objevitelé měli zemřít na kletbu

Do podzemí vedou necelé dvě desítky schodů a na jejich konci je vstup do několika nepříliš prostorných místností. To je to místo, kde se 4. listopadu 1922 začal odvíjet patrně nejslavnější příběh v dějinách egyptologie. Britský archeolog, samouk Howard Carter, našel v Údolí králů na Nilu dosud jedinou zachovalou hrobku egyptského faraona.

Vyobrazení boha Anubise, bohyně Isis a faraona Tutanchamona. Foto: Profimedia.cz
Faraonovu hrobku obestírají záhady. Její objevitelé měli zemřít na kletbu

Na konci schodiště je vstup do dvou místností, které jsou přístupné jen velmi omezenému počtu návštěvníků. V té první leží už tři a půl tisíce let protagonista tohoto příběhu. Nevelký scvrklý mužík s hnědou vysušenou pokožkou, v dřevěné rakvi, tvář pod slavnostní maskou, zakrytý až po bradu bílou přikrývkou, zpod níž mu na druhém konci koukají nohy. To je dnešní podoba Tutanchamona, někdejšího vládce veliké a vyspělé říše.

Mumie byla mnohokrát zkoumána skupinami odborníků z Egypta i ze zahraničí, ale nikdy neopustila podzemí, do něhož ji v roce 1323 před naším letopočtem uložili.

V cizím hrobě

Tutanchamonova hrobka je v porovnání s jinými, které byly (pohříchu již prázdné) v Údolí králů nalezeny, docela malá. Dvě ze čtyř místností jsou přístupné návštěvníkům, ale i kdyby se zpřístupnily všechny, moc by to nepomohlo. Egyptologové mají logické vysvětlení. Faraon se z tohoto světa odebral nečekaně a příliš mlád. Jeho vlastní hrobka (pořizovala se pro budoucího nebožtíka obvykle za jeho života a podle jeho pokynů) nebyla ani zdaleka dokončena, a tak mumii šoupli do té již hotové, která původně měla patřit někomu méně významnému.

Jak tak Tutanchamona kvapně pohřbívali, aniž měli čas všechno náležitě nachystat, byly v hrobce i předměty, které podle nápisů patřily jiným budoucím nebožtíkům. Aby Tutanchamon na onom světě nestrádal, sehnali narychlo náležitou pohřební výbavu a dali ji do hrobky, v níž ho uložili.

Nález v pustině

Údolí králů na západním břehu Nilu, nedaleko dnešního Luxoru, je vyprahlá pustina, v níž nenajdete ani snítku zeleně a kde i v zimě dosahuje teplota třiceti stupňů. Šedivé prašné kopce a mezi nimi široké kaňony, v jejichž svazích je vydlabáno několik desítek větších i menších hrobek, do nichž staří Egypťané pohřbívali své panovníky. Mnohé byly nalezeny již před několika stovkami let. Poklady v nich uložené spolu s nebožtíky dávno zmizely.

V Údolí králů na západním břehu Nilu je pohřebiště faraonů a velmožů.

Foto: Profimedia.cz

Začátkem minulého století začal v oněch místech bádat Howard Carter. Věděl přesně, co hledá, ale trvalo mu osm let, než narazil pod vrstvou skalní sutě na schody ve skále, které vedly k zapečetěným dveřím. Stalo se to v pravý čas, neboť jeho mecenáši Georgi Herbertovi, hraběti z Carnarvonu, začala docházet trpělivost a možná i peníze.

To se stalo již zmíněného 4. listopadu 1922, ale Carter musel čekat dvacet dnů, neboť lord z Carnarvonu si vymínil, že u případného nálezu chce být přítomen. V prvních hodinách a dnech se v duších obou mužů střídaly chvíle nadšení a zklamání, ale jak postupně a opatrně pronikali do nitra hrobky, nadšení zcela převládlo.

Pohřební výbavu sice nebylo s čím srovnávat, ale byla ohromná. Množství zlata šperků, zbraně, lovecký vůz, předměty denní potřeby, připravené pro další život v záhrobí, truhly, vázy, lehátka, ale i sochy a sošky samotného faraona, posvátných zvířat i sochy zpodobňující bohy. To všechno bylo pečlivě oprášeno, popsáno, vyfoceno a zabaleno.

Na samotného Tutanchamona narazil Carter teprve po více než třech letech. Jedna ve druhé byly uloženy rakve a v té poslední, vyrobené ze zlata, byla faraonova mumie obalená pruhem látky v několika vrstvách. Její obličej a hruď zakrývala zlatá maska, umělecké dílo nedozírné hodnoty.

Dnes je v hrobce pouze nebožtík, všechno ostatní (soupis čítal na pět tisíc předmětů) je buď v Egyptském muzeu v Káhiře, nebo v muzeích a v soukromých sbírkách po světě.

Dítě na trůně

Tutanchamonovi bylo osm nebo devět let a už byl ženatý, když se po smrti svého otce stal faraonem. Jeho otec Achnaton způsobil v tehdejší společnosti pozdvižení, když zrušil dosavadní božstva v čele s Amonem a nahradil je všechna jediným bohem — Atonem. Za Tutanchamona vládli jeho rádci, mocní mužové tehdejší doby. Jedním byl vysoký hodnostář jménem Aje a druhým generál Haremheb. Spolu s kněžími zavrhli Atona a vrátili se ke starým pořádkům.

Maska v hrobce je replika. Skutečnou mají v muzeu v Káhiře.

Foto: Profimedia.cz

Tutanchamon zemřel ve věku osmnácti až dvaceti let. Za tu dobu se nestihl ničím proslavit a nebýt Carterova objevu, zůstala by po něm v dějepise starověkého Egypta jen zmínka. Díky mimořádným okolnostem však jsou jeho život a smrt probírány ze všech stran. Zejména předčasná smrt a její příčiny jsou předmětem mnoha spekulací.

Většina egyptologů, mezi nimi i český vědec Jaromír Málek, který desítky let působil v Griffith Institute v Oxfordu a právě životem Tutanchamona se podrobně zabýval, se kloní k tomu, že faraon zemřel v důsledku infekce, která se mu dostala do otevřené rány poté, co si při pádu z loveckého vozu zlomil nohu.

Méně střízlivá, ale o to lákavější, je teorie spiknutí, při němž byl faraon zavražděn. Svědčí prý o tom krevní výron v dutině lebeční. Poslední výzkumy, které provedli egyptští vědci, zase prý prokázaly úmrtí na malárii.

Faraonova kletba

Nejoblíbenějším tématem, které souvisí s objevením Tutanchamonovy hrobky, je faraonova kletba. Tak jako není dodnes jednoznačně vysvětlena jeho smrt, zůstávají záhadou četná úmrtí těch, kteří se první fáze odkrývání hrobky zúčastnili.

Lord Herbert z Carnarvonu zemřel v dubnu 1923. Do ranky při holení se údajně dostala infekce, s níž se jeho tělo ani za pomoci lékařů v hlavním městě, kam byl převezen, nevypořádalo. V září téhož roku zemřel Carnarvonův mladší bratr Aurby. Záhy po něm následoval Carnarvonův tajemník Richard Bettel. Mluví se v této souvislosti také o smrtících bakteriích, jedech, jimiž byly napuštěny stěny hrobky, či o vražedných plísních.

Jiní přežili

Výběr ale může být zaměřen i opačným směrem. Sám Carter zemřel sice v pouhých 64 letech, ale teprve v roce 1939. Fotograf, který zdokumentoval všechny detaily hrobky a předmětů v ní, Harry Burton, zemřel o rok později. Carnarvonova dcera Evelyn, která také do hrobky vstoupila, zemřela v požehnaném věku v roce 1980. Lékař, který jako první „vybalené“ tělo faraona ohledal, se dožil 87 let. Faraon je ve volbě svých obětí zřejmě poněkud vybíravý.

Do skutečné hrobky, jejíž desetiletá rekonstrukce byla dokončena v roce 2019, se může návštěvník podívat, jen když bude mít štěstí, zajistí si rezervaci s dostatečným předstihem a bude si ochoten připlatit. Od roku 2014 je ale zpřístupněna replika faraonovy hrobky vyvedená tak, aby do nejmenšího detailu odpovídala té skutečné. Má to zabránit poškození nebo zničení nenahraditelných artefaktů nevyčíslitelné hodnoty.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků