Češi byli u zrodu monumentální německé pevnosti, kterou navštívil Karel IV. i Napoleon

Nejlepší cesta, jak se do pevnosti dostat, je Labskou branou od Děčína kolem Národního parku České Švýcarsko. A jde to samozřejmě autem, ale i vlakem či autobusem. V našem případě byl nejlepší volbou vlak, protože jsme cestovali z Hřenska. Odtamtud je třeba se přeplavit přívozem za 40 korun do Shöny, odkud vyjíždějí Německé dráhy za 2,5 eura (asi 60 korun) přímo pod pevnost Königstein.

Rozlehlost stavby si uvědomíte hned po výstupu z vlaku, kdy spatříte pevnost na tabulové hoře Labských pískovců ve výšce 361 m n. m.

K Čechám má pevnost blízko. První zmínka o hradu pochází z roku 1233 z listiny Václava I., v níž je uveden jako hradní pán Gebhard vom Stein. Pokud jste tipovali, že hrad v té době patřil českému království, je to tak. Ve 14. století tvořily hrad tři budovy. V roce 1356 na hradě pobýval císař Karel IV. V 15. století hrad patřil místním vévodům a kurfiřtům, v roce 1516 vévoda Jiří Vousatý začal se stavbou kláštera.

Zlom nastal na konci 16. století, kdy byl hrad přebudován na pevnost a zámek. Předcházel tomu „geologický průzkum“ a hloubení jedné z nejhlubších studen, která měla úctyhodných 152 metrů. Začalo se se stavbou nového vstupu v části hradu Friedrichsburg, kasáren, věží a opevnění. Pevnost byla hotová v roce 1600.

Další úpravy pokračovaly o století později. Jednu ze zajímavostí nechal vybudovat Fridrich Saský, a to obrovský vinný sud, do kterého se vešlo 238 tisíc litrů vína. Pevnost v těch dobách sloužila také jako státní vězení, kde pobývali důstojníci, umělci a politici tehdejší doby.

V roce 1813 pevnost navštívil Napoleon, který nechal na protějším kopci zřídit vojenský tábor, aby chránil přechod francouzských oddílů přes Labe. V 19. století byla pevnost začleněna do německého pevnostního systému a postupně modernizována.

Konec vojenského využití byl odhlasován v roce 1913, následně se stala sanatoriem a také táborem ruských a francouzských válečných zajatců. V období druhé světové války zde byli vězněni polští a francouzští důstojníci a rovněž zde byly ukryty drážďanské umělecké poklady. Následovalo nápravné zařízení pro mladistvé a od roku 1990 patří Königstein Sasku.

Historie pevnosti je mnohem bohatší než tento skromný výčet. Popis rozsáhlé stavby nebude o nic jednodušší. Nejprve je nutné vyšlápnout kopec, samozřejmě lze vyjet výletním autobusem nebo vláčkem z městečka pod pevností, ale pěšky se můžete kochat nádhernými panoramaty s řekou Labe. Další kopec turisty čeká od pokladen, i když je u hradeb nainstalován výtah, ale během naší návštěvy nefungoval. Vstupné stojí 12 eur (asi 310 korun) a příjemným překvapením jsou nejen texty v češtině, ale také audio průvodce.

Při cestě k hlavní bráně Ravelin procházíte kolem velkého šípového valu a spodních hradeb, které na první pohled upoutají svou monumentalitou. Opevnění zapadá do skály, jako by ho stvořila samotná příroda. Přitom je to nejzranitelnější část pevnosti. Brána Ravelin zahrnuje i hrad Georgenburg, po jejichž průchodu se ocitnete ve střeleckém prostoru s padacím mostem, kde vás přivítá hlava Medúzy z řecké mytologie s vyplazeným jazykem.

Impozantní je průchod tzv. tmavou rampou s padací mříží, což je vlastně tmavá chodba, nad níž se vypíná jedna z nejstarších budov ze 16. století. V tmavé rampě je také katapult na vrhání kamení na nepřítele nebo vozový zvedák na kanony, protože koně sem nemohli.

Po opuštění průchodu se ocitnete v centru pevnosti, odkud máte mnoho možností, kde začít prohlídku. Můžete se přidat i ke skupinkám s průvodcem, jednou za čas i v češtině. Po levé straně blíže k řece stojí za zmínku původní hrad Georgenburg, v němž císař Karel IV. podepsal privilegia pro české obchodníky. My jsme se však vydali opačným směrem po hradbách. Z každé strany je neopakovatelný výhled do krajiny.

Popis celé pevnosti by zabral několik článků, takže zkusíme vybrat ty nejzajímavější prvky. Na jihozápadní straně narazíte na pozorovací věž z roku 1601, která je vybavena slunečními hodinami a zvonem. Kolem kasemat a kasáren putujeme kolem dokola a pod námi se tyčí rozlehlé lesy a tu a tam nějaká ta obec.

Při pohledu dolů z hradeb se leckomu může zatočit hlava, poněvadž výška už je to pořádná. O výtahy nebyla v pevnosti nouze už v minulosti. V místech dnešního výtahu stála již od roku 1589 jeřábí plošina, což byl výtah poháněný nejprve šlapacím kolem a pak parním strojem.

Další budovy na jižní straně jsou nejen další kasárna, ale také důstojnické kasino z roku 1885 nebo zbrojnice ze 16. století. Přejdeme bývalý hradní vchod nad dnešním parkovištěm, mírový lazaret, až dojdeme na úzký chodník vedoucí po hradbách osazených strážními věžemi z roku 1600. Pevnost je tak velká, že z druhé strany máme menší les, který se zde udržuje spíše ve formě parku. Posadit se tam můžete pod stromem a dát si svačinu. Kazit vám to však může pohled na kasárna určená původně pro vojáky s morem.

Nejvýchodnější výběžek skalní tabule se nazývá Králův nos, odtud již začínají excelentní výhledy na údolí Labe s dalšími tabulovými horami a Saským i Českým Švýcarskem. V těchto místech jsou i dva pozoruhodné body. Jedním je skalní štěrbina, kterou se 18letý kominický učen dostával na černo do pevnosti. Že by za nějakou svou láskou? O kus dál je skála, po které utekl jako jeden z mála vězňů generál Henri Giraud.

Je zde i plošina, kde kdysi stával 300 let starý dub, který nezničila vojska, ale až několik úderů blesků. Při jednom z nich údajně v roce 1925 zemřeli tři návštěvníci. Cedule na pevnosti také upozorňují na nebezpečí při pohybu venku při bouřce.

Na severní straně upoutá pozornost věž z hradu Friedrichsburg, která nyní slouží svatebčanům a různým veselicím. Kousek od ní je občerstvení, kde jsme s překvapením zjistili, že prodavač mluví česky. Protože na Königsteinu bydlely celé rodiny, lze tu nalézt také budovy určené pro ženaté vojáky. Pěšina kolem hradeb dovede návštěvníky zpět k původnímu hradu Georgenburg a od něj na Augustovo náměstí. Obklopují ho budovy sloužící k různým účelům.

Jednou z nejproslulejších je renesanční zámeček Magdalenburg vybudovaný v roce 1621 nad sklepením středověkého pivovaru. Byla to víceúčelová budova – ve sklepě bylo víno, pivo, kořalka, o patro výš obilí a luštěniny a o pár schodů nahoru komnaty saského dvora. Jeho útroby skrývají například točité schodiště do komnaty kněžny.

Ve sklepě byl v roce 1725 postaven obří sud na víno, který pojmul již zmíněné stovky tisíc litrů a měřil 10 metrů. Během sta let byl naplněn jen dvakrát a pak se rozpadl. Dnes tam můžete vidět menší sudy, ale prohlídka sklepení určitě stojí za to.

Ještě zajímavější je budova Brunnenhaus, kde je ukrytá studna. Patří mezi nejhlubší v Sasku a údajně je druhou nejhlubší v Evropě. Vybudovali ji kutnohorští havíři pomocí špičáku a perlíku během několika roků. Voda se na povrch dostávala žentoury, pak šlapacím kolem, ve kterém šlapali vojáci nebo dělníci. Museli ujít 28 tisíc kroků, aby vytáhli dostatek vody.

Až ve druhé polovině 19. století je vystřídal parní stroj a o 40 let později elektromotor. Fungoval až do roku 1967. Pokud máte štěstí, přijdete do budovy zrovna ve chvíli, kdy je poháněcí souprava předváděna. Studna je osvětlena, ale na dno nemáte šanci dohlédnout. V budově je také výstava o historii studny s interaktivními prvky.

V pevnosti nemůže chybět ani původně románský kostel sv. Jiří. Je nejstarší budovou na Königsteinu, ze 13. století, kdy dělal společnost českému hradu. Z této doby se zachovala oblouková okna a malba na kůru. V 17. století byl přestavěn a vysvěcen, o dvě století později však utrpěl tím, že sloužil jako tělocvična nebo kinosál. Bohoslužby byly obnoveny v roce 2000.

U náměstí najdete také infocentrum i s česky hovořící obsluhou nebo restauraci. Rozlehlá nízká budova představuje nejstarší kasárna v Německu, její spodní patro pamatuje ještě 16. století. Vedle je klenotnice, která ukrývala saský stání poklad, nebo stáj s hlavní strážnicí. V parném dni může přijít vhod také procházka po zahradě nebo bývalém cvičišti.

Königstein byl ve svých dobách doslova malé město, kde byla škola a hřbitov, mělo vlastní tržní i soudní pravomoc. Vojáci měli také civilní zaměstnání jako zedník, tesař či truhlář. Nechyběli učitelé, lékař nebo farář. Chován zde byl dobytek a pěstována byla zelenina.

Návštěva pevnosti zabere nejméně půl dne, ale raději si na ni rezervujte celý den. Rozhodně to stojí za to a těch 9,5 hektaru, na kterých se Königstein rozkládá, nelze jen tak rychle proběhnout. Po cestě zpět se můžete podívat do městečka pod pevností.

Může se vám hodit na Firmy.cz: