Přikládám čipovou kartu k terminálu a čekám, co se bude dít. Po chvilce přestává po zdi téct voda a stěna se rozevírá. Voilà. Dveře do světa relaxace se otevřely opravdu stylově.

Dobře maskované dveře jsou jen pro předem objednané.

Dobře maskované dveře jsou jen pro předem objednané.

FOTO: Taťána Marenčíková, Novinky

Vcházím dovnitř. Vítá mě hosteska a nabízí místní minerální vodu jako uvítací drink. V krátkosti mi vysvětluje systém číslování procedur a ukazuje mi, jak si správně uvázat tógu. Plavky jsou totiž v této části lázní zakázány, stejně jako osoby do 16 let a mobilní telefony. Po rychlé sprše oblékám římský stejnokroj a vstupuji do první místnosti.

Je to sauna. Jen světlejší, prostornější, teploměr ukazuje 54 °C. Na připraveném lehátku trávím příjemným nahříváním patnáct minut. Poté se přesouvám do dalších dveří. Rovněž sauna, ale tentokrát teplejší a kratší.

Třetí dveře mě zavedou ke sprše a v následující místnosti mě vítá masérka. Pomáhá mi z tógy a dává mi vybrat ze tří druhů procedur. Jak tam tak stojím nahá, vrhám zamyšlený pohled na prosklenou stěnu s výhledem na zahradu a okolní hory. Všímá si toho a anglicky mě ujišťuje, že komplex je navržen tak, aby byl co nejvíce propojen s přírodou, ale není možné do něj vidět zvenku. Vybírám si medový peeling a užívám si voňavou masáž zad, rukou a nohou. Po túře národním parkem trefa do černého.

Interiér lázní prošel renovací, ale vzhled zůstal zachován.

Interiér lázní prošel renovací, ale vzhled zůstal zachován.

FOTO: Bogn Engiadina

Masérka se se mnou s úsměvem loučí a nasměruje mě k další proceduře, sprše imitující tropický déšť. Beru za kliku a ocitám se v parní lázni. Otáčím přesýpacími hodinami a prohlížím si mramorovou místnost. Tady je na každém návštěvníkovi, popřípadě jeho doprovodu, aby se dle své preference ochlazoval vodou z připravené hadice.

Když spadnou v hodinách poslední zrnka písku, pokračuji dál. A jsem v téměř totožné místnosti, jen oblaka páry jsou mnohem teplejší a hustší. Voda z hadice už příjemně nechladí, ale způsobuje tělu šok. Těším se, co bude dál. Vracím se pod tropickou sprchu. Následující procedura mě zaujme na první pohled.

Čeká na mě půvabný bazének s minerální vodou, ve kterém se v pravidelných intervalech spouštějí masážní trysky s teplým červeným světlem. Užívám si čtyřicetistupňovou léčivou vodu a obdivuji částečně prosklený strop zdobený pohanskými motivy. Téměř půlhodinka uběhne až moc rychle. Naštěstí se přesouvám do ještě lákavějšího bazénu s příjemným podsvícením a dekorem dvouocasých mořských pan. Stojím tam sama, po krk v průzračné horké vodě a sleduji milióny proudících bublinek. Připadám si jako v pohádce.

Království relaxace si užijete všemi smysli, ale na fotografování zapomeňte.

Království relaxace si užijete všemi smysly, ale na fotografování zapomeňte.

FOTO: Bogn Engiadina

Další procedura mě však velice rychle vrátí do reality. To studené modré světlo a komornější velikost nádrže mě měly varovat. Voda je tu ledová, tedy aspoň tak mi těch 16 stupňů po předchozích lázních připadá. I s hlavou se do ní na pár sekund nořím jen s těžkým sebezapřením. Ale co by člověk neudělal pro zdraví…

Rozklepaná se potřetí vracím k příjemné sprše a s opět uvázanou tógou hledám další stanoviště. Čas na čaj. A občerstvení z lokálních surovin. Poté se natírám tělovým mlékem, které si v lázních sami vyrábějí, a následně mačkám zvonek, jenž mě dělí od závěru rituálu.

Přivolaná pracovnice mě přivádí do panoramatického odpočinkového sálu s dokonalým výhledem na horský masiv, který nehyzdí žádné známky civilizace. Sundávám tógu a na lehátku se nechávám zabalit do hebkého kokonu z prostěradla a přikrývky. Cítím se příjemně unavená a kochám se krásou přírody. Ležím na dost možná nejpoklidnějším místě vůbec a s výhledem na stále ještě zasněžené vrcholky hor s úsměvem na rtech usínám.