„Z té fotky to může vypadat, že jsem blázen. Realita je ale taková, že mám o radiaci docela hodně načteno a podobné zapózování rizikové není. Vím, co si můžu dovolit a jaká jsou zdravotní rizika. Když ale začne dozimetr pípat a hlásit zvýšenou radiaci, neopouštím místo a hledám zdroj. Zvědavost mi v takovou chvíli nedá. V zóně jsem strávil skoro pět dní a své tělo jsem vystavil ani ne dvojnásobné radiaci, než je v Praze běžné,“ napsal nám k fotce čtenář Novinek, který se podepsal jako Andy.

V černobylské zóně najdete velké množství vozidel, u kterých je možné naměřit vyšší radiaci.

V černobylské zóně najdete velké množství vozidel, u kterých je možné naměřit vyšší radiaci.

FOTO: Jakub Kynčl, Novinky

Je jedním z těch, kteří než aby ulehli na pláž, budou raději chodit s dozimetrem po takových místech, kterým by se většina běžné populace vyhnula obloukem. Stroj, u kterého se mladík nechal v provokativní „olizovací póze” vyfotit, je totiž proslulý drapák. Tedy součást zařízení, kterým se po nehodě odklízely pozůstatky katastrofy. V tomto případě je radioaktivita zaručená.

Lokalizované nebezpečí

Na mapě Pripjati, kterou jsem si před cestou do uzavřené zóny Černobylské jaderné elektrárny zakoupil, je lokalita drapáku jednoznačně označena jako jedno z nejradioaktivnějších míst celé zóny. Do okolí z něj má zářit až 900 mikrosievertů za hodinu.

Video

Pripjať a uzavřená zóna Černobylské jaderné elektrárny z dronu
VIDEO: pro Novinky Michal Kroužel

To není nic až tak strašného, protože i kdybyste strávili přímo u zdroje tohoto záření hodinu, radiace, kterou by vaše tělo absorbovalo, by se nerovnala ani jednomu milisievertu. Řečí normálního člověka: dostali byste o něco menší dávku radiace než při rentgenu páteře. Na druhou stranu byste během hodiny dostali do svého těla zhruba ekvivalent průměrné přirozené denní dávky na nějaké tři měsíce.

Nebezpečí vymezena

Já jsem u drapáku naměřil jen něco málo přes desetinu. Je však dost dobře možné, že jsem jen nevěděl, do jaké jeho části dozimetr umístit. Stroj byl totiž stejně jako všechny ostatní dekontaminován, avšak nějaká částečka při čištění zjevně unikla pozornosti. A částečky nezáří v takto nízkém množství do dáli, ale jen na velmi krátkou vzdálenost.

Kolikrát můžete procházet místem se zcela běžnou přirozenou radiací a a najednou narazíte na místo, které poměrně silně září i 30 let po nehodě elektrárny.

Kolikrát můžete procházet místem se zcela běžnou přirozenou radiací a najednou narazíte na místo, které poměrně silně září i 30 let po nehodě elektrárny.

FOTO: Jakub Kynčl, Novinky

Černobyl je na rozdíl od Fukušimy místem, kde jsou tzv. radiační hotspoty už velmi dobře prozkoumané, a rizika jsou tak v dnešní době poměrně zřejmá a jasně ohraničená. Vědeckých týmů tam už bylo tolik, že narazit na silný radiační hotspot, o kterém se doposud nevědělo, je tak trochu nereálné.

Skutečností však zůstává, že se radiace v okolí Černobylu drží vyjma kovových předmětů zejména v mechu. Není tak výjimkou, že když se zatouláte pár desítek metrů stranou od běžných tras, dozimetr začne bít na poplach, a přitom v okolí není zdánlivě nic. Radiace „sálá” ze země hustě zarostlé mechem. Takových míst je mnoho zejména v okolí pripjaťské mariny. A není zřejmě ani třeba mluvit o místě známém jako Rudý les.

Původní Rudý les je již dávno pokácený. Radiace v této oblasti však zůstává pro člověka příliš vysoká.

Původní Rudý les je již dávno pokácený. Radiace v této oblasti však zůstává pro člověka příliš vysoká.

FOTO: Jakub Kynčl, Novinky

Borovicový les v blízkosti Pripjati je dnes obecně znám jako Rudý les. Vlivem radiace les uhynul a skutečně změnil barvu na rezavě rudou. Součástí dekontaminace zóny bylo následně i jeho vykácení, zakopání a zasypání pískem a zeminou. Následně byly na tomto povrchu vysázeny nové stromky.

Dnes tu najdete mladý smíšený les, ale rozhodně nepočítejte s tím, že byste se tam mohli jen tak procházet. Tato oblast je pro člověka stále vysoce radioaktivní a mnohokrát nebezpečnější než samotná Pripjať. Průvodci vás tam rozhodně jen tak nepustí.

Temná turistika

Podobných nadšenců, jako je čtenář Andy, který navštívil černobylskou zónu počátkem tohoto roku, je podle internetových diskusních fór daleko více. Rozhodně to však zatím nestačí na to, aby se tímto zaměřením uživila nějaká česká cestovní kancelář.

Nicméně pokud se poohlédnete do zahraničí, některé cestovní kanceláře už nabízejí vyjma výletů do Černobylu také výlety do okolí Fukušimy. Další logický cíl, tedy jaderná elektrárna Three Mile Island u amerického města Harrisburg, tomuto typu turismu příliš nepřeje. Na tomto místě došlo k nehodě v roce 1979, ale fotit zde můžete spíše jen z dálky. Turistické návštěvy zde nefungují tak jako na Ukrajině.

Na parkovišti vyřazených vozidel v Pripjati se dozimetr nenudí. U tohoto vozu ukazuje přibližně 40krát vyšší radiaci, než naměříte v ulicích Prahy.

Na parkovišti vyřazených vozidel v Pripjati se dozimetr nenudí. U tohoto vozu ukazuje přibližně 40krát vyšší radiaci, než naměříte v ulicích Prahy.

FOTO: Jakub Kynčl, Novinky

Není nejmenších pochyb o tom, že je radiační turismus specifickou odnoží tzv. temného turismu, v rámci kterého lidé navštěvují místa obrovských katastrof, nehod či míst, o nichž se vždy hovořilo v negativních či smutných souvislostech. A pokud člověk tímto koníčkem tráví jen několik dnů či týdnů v roce, zdraví v ohrožení není. Zhruba 20 kilometrů aktivního pohybu denně má oproti válení na plážích (se stravováním all-inclusive) i nějaké ty výhody...

Již jsme vydali
Dva dny do katastrofy: Vrátil se žít do černobylské zóny. Neopustí ji ani v rakvi
Tři dny do katastrofy: I Ukrajina má svou „Blanku” – černobylský sarkofág
Čtyři dny do katastrofy: Opuštěný Černobyl? Ale kdeže
Pět dní do katastrofy: Z očí pripjaťské panenky mrazí i 30 let poté 
Šest dní do katastrofy: Bylo gigantické Oko Moskvy slepé?
Sedm dní do katastrofy: Uvnitř třetího černobylského bloku. Souseda tichého zabijáka

Zítra vyjde: V osudnou noc pracoval u turbín Černobylu. A žije