V roce 1880 slavila nezávislá Belgie padesáté výročí. Královské sídelní město Brusel mělo asi 160 000 obyvatel a král Leopold II. získal velké peníze z kaučuku, slonoviny a dalších surovin získávaných v kolonizovaném africkém Kongu. Takže si mohl dovolit rozšířit hlavní město. Vybral si k tomu především několikakilometrovou cestu do Tervuerenu. Ta byla dokončena právě k pozoruhodné výstavě Cinquantenaire.

Padesátiletí obohatilo město o několik nových paláců, arkády, královské sloupořadí. V roce 1910 se konala výstava v Solbosch nedaleko lesa Cambre. Tam vedla Avenue des Nations a stala se další hranicí luxusního Bruselu.

Král Leopold III. získal peníze z kaučuku, slonoviny a dalších surovin, dovážených z Konga a mohl si dovolit rozšířit hlavní město

Své první století slavila Belgie výstavami v Antverpách a v Liege, ale hlavní město ani tehdy nezůstalo v pozadí. Na pahorku Heysel uspořádalo výstavu století sice až v roce 1935, ale vznikl okres Brusel II s dlouhou trasou až ke královskému paláci. Tato výstava, Exposition Universelle, se stala slavným ukončením ulice zahrad a paláců, které rozšířily prostor Bruselu.

FOTO: TJ, Právo

A tak se dostáváme k zatím poslední, ale nejznámější Světové výstavě, EXPO 1958. Hlavní město Belgie už bylo Velkým Bruselem, pláň Heysel byla připravena nejen na evropská, ale i na světová setkání, což tato výstava prokázala.

Město dostalo Atomium

Dnes je futuristické Atomium, symbol výstavy v roce 1958, daleko nejznámější stavbou Bruselu. Nachází se ve čtvrti Laeken, na pláni Heysel, kde jsou už od roku 1935 prostory pro veletrhy a velké výstavy. V sousedství desítek pavilónů všech důležitých států světa, mezi nimi i ČSR, byl postaven giganticky zvětšený (tvrdí se, že 165miliardkrát) model „molekuly“ železa. Široké tubusy s jezdícími schody spojují 9 součástí (koulí) „molekuly“, každá o průměru 18 metrů a vážící 200 tun.

Atomium, vysoké 102 metry, je jedinou stavbou, která dodnes z EXPA 58 zbyla. Atomium, jež mělo symbolizovat rozvoj vědy po 2. světové válce, potřebovalo po 50 letech opravy a ty byly provedeny v letech 2004–5. Než se dostaneme od Atomia k historickým památkám, musíme se ještě zmínit o další stavbě, která architekturu připomíná, ale je jen zmenšeninou, v níž zvláště mládež poznává nejzajímavější budovy Evropy.

Atomium

Atomium

FOTO: fotobanka Profimedia

Je to výstava Mini-Europe, rozložená na 2,5 ha plochy nedaleko Atomia. Najdeme tam více než 300 maket nejznámějších staveb a monumentů zemí EU, například 4 metry vysoký londýnský Big Ben, 8 metrů dlouhý madridský zámek Escorial, ale i výbuch Vesuvu. A můžete na zmenšené hasičské lodi asistovat i při požáru v Barceloně. Děti do 120 cm mají vstup zdarma.

Za návštěvu stojí také rozlehlá výstavní síň Ghislaina Mahyho, který shromáždil téměř 300 motorových vozidel vyrobených v posledních 100 letech. Je to skvělá podívaná pro milovníky aut v nádherném parku Cinquantenaire a jmenuje se Autoworld Brussels.

Kosmopolitní metropole

V Bruselu pracuje na 30 tisíc lidí v institucích a úřadech Evropské unie. Tři čtvrtiny z nich jsou cizinci.

Nadto mají v Bruselu své evropské vedení stovky zahraničních a nadnárodních společností. Kromě toho se v Bruselu pohybuje minimálně 15 000 lobbistů. Připočteme-li zaměstnance jejich kanceláří, tlumočníky, překladatele, kteří se v posledních letech dále rozmnožili, dostaneme se k opravdu impozantním číslům.

FOTO: Bohumil Brejžek

Evropské instituce a pomocníci obsadili prý 30% z 10 miliónů čtverečních metrů kanceláří, které jsou v tomto městě k dispozici. Je tu i početný diplomatický sbor. Na velvyslanectvích a v institucích EU a NATO působí na 6400 diplomatů. Také mezinárodní tisk je zde mohutně zastoupen: 1300 akreditovaných zpravodajů a techniků, kryjících politickou mašinerii EU. Množí se taky mezinárodní školy a školy jazykové.

Jako sídlo vedení spojené Evropy rozvinul Brusel velmi silně styk s ostatním světem. Cestující do Bruselu jsou při vstupu oslovováni plakáty Vítáme vás v Evropě! Bruselské letiště odbavilo v roce 2010 kolem 17 miliónů pasažérů. Bruselská železniční síť je s ostatní Evropou spojena superrychlými vlaky. Do Paříže se odtud dostanete za 80 až 90 minut, v Londýně jste vlakem Eurostar za 2 hodiny a střed Evropy má s Bruselem každodenní a několikeré spojení železniční, letecké i autobusové.

Historické památky

Ani nová, kosmopolitní role Bruselu nezastínila historické skvosty středověkého stavitelství, jako jsou paláce na Grote Markt, mezi nimi pozdně gotická radnice z 15. století a Broodhuis (Králův dům) ze století 16., kde je dnes Městské muzeum. Zde jsou uloženy dokumenty o dějinách města, krajky, koberce, porcelán a taky sbírka dnes již 800 kostýmů a uniforem pro sošku Manneken Pis, čůrajícího chlapečka.

Manneken Pis

Manneken Pis

FOTO: fotobanka Profimedia

Bronzovou postavičku vytvořil v 17. století sochař Duquesnoy, první jeho oblečení mu bylo věnováno v roce 1698. Dvakrát byla soška ukradena a dnes, bohatě zásobena oblečením, stojí stále, většinou nahatá, na kašně za radnicí.

Královský palác

Kolem symetrického parku, kterému se říkalo Warande, byla ve 2. polovině 18. století vybudována elegantní čtvrť v klasickém stylu. Ohraničuje ji budova parlamentu a přes park naproti ní Královský palác, taktéž z konce 18. století a přestavěný začátkem století 19. Kdysi stál na tomto místě palác burgundských vévodů a císaře Karla V.

Vlevo od paláce začíná ulice Ducale s výstavnými patricijskými domy. Z druhé strany parku se jde Královskou ulicí (Rue Royal), odkud je krásný pohled na neobyzantský Mariánský kostel. Poblíž parlamentu je také katedrála sv. Michaela, postavená v 13.–18. století na pohorku, z něhož se dalo v té době ovládat město.

Ulicí de la Regence za Královským palácem se dostanete k obrovskému Justičnímu paláci s několika zajímavostmi. Byl postaven koncem 19. stol., je větší než Petrský dóm ve Vatikánu, do výšky měří 103 metry a místo, kde stojí, bylo kdysi Šibeničním kopcem.

Kromě desítek kostelů má Brusel také asi 70 muzeí. Je mezi nimi Královské muzeum umění a dějin, Muzeum válečného umění, Muzeum kostýmů a krajek, Muzeum panenek a miniatur a v parku Rervueren je také koloniální muzeum s cennými kolekcemi především z Konga.

Pralinky nad zlato

Belgické pralinky jsou známé i v Česku, ale takový výběr jako v Bruselu doma nemáme.

FOTO: fotobanka Profimedia

Brusel je totiž městem čokolády. Jak se k tomu toto město dostalo? A proč právě pralinky jsou typicky belgickým zbožím? Začalo to v 17. století, když kuchař francouzského maršála de Choiseul de Plessis Praslin začal obalovat uvařené a sloupnuté mandle v rozpuštěném cukru a později v čokoládě. Francouzi (a také obyvatelé Belgie) už předtím dávali příbuzným a přátelům při křtu dětí jako dárky uvařené mandle.

Pralinky všech tvarů, barev a chutí

Pralinky všech tvarů, barev a chutí

FOTO: fotobanka Profimedia

Vylepšené a oslazené se pak staly v Belgii pralinkami, zatímco ve Francii zůstaly nadále jen čokoládou. Jako pralinky je nabízel od roku 1857 lékárník Jean Neuhaus, jemuž šlo o to, osladit hořké pilulky. Ale na bruselské výstavě v roce 1910 představil pralinky místní Řek Leonidas Kestekides. Byly tak výtečné, že o tři roky později mu za ně král udělil zlatou medaili.

FOTO: fotobanka Profimedia

Pralinky značek Neuhaus a Leonidas se pak staly hlavními značkami těchto sladkostí. Řekova rodina původně vyráběla 40 kg pralinek denně. V roce 1990 překročila roční výroba v továrně na bruselském předměstí Anderlecht již 10 000 tun.

Belgické pralinky všemožných značek zaplavují dnes Evropu a jejich cena množstvím klesá. Luxusní krabičky s pralinkami Leonidas, Neuhaus, Godiva, stále ještě ručně vyráběnými, jsou však nadále vyvažovány zlatem.

Deváté umění – belgická specialita

Před dvaceti lety bylo v Bruselu otevřeno Belgické centrum komiksu. Ti, kdo mají rádi toto „deváté umění“, by si je měli prohlédnout. Dozvědí se tam, že právě v Belgii se zrodili Šmoulové, ale také Tintin, proslavený kreslířem G. Rámym s pseudonymem Hergé.

Tintinova dobrodružství vycházela také v češtině v knižní i časopisecké formě. A tak jsme si i my zvykli na komiksy. Ty belgické nejsou určeny jen dětem. Zaujaly jak dospívající, tak dospělé především v žánru science fiction, fantasy, mytologie, expresionismu.

Komiksy v ulicích

Komiksy v ulicích

FOTO: fotobanka Profimedia

V Čechách se každoročně objevují nové a nové komiksové výstavy, především v místnostech Zastoupení Valonsko-Brusel. I letos tam už byla výstava Franka Pé, malíře, sochaře a ilustrátora komiksů, který se v poslední době inspiroval dílem Alfonse Muchy v příběhu dívky Celestine.