Klid, rozhled do dálky a malebnost místa jako stvořeného pro rodinné výlety umocňuje mohutná konstrukce hradu Sádek na kopci. I on se pod rukama soukromého majitele v poslední době klube do krásy.

Víno se na Sádku pěstovalo už v 18. století. „V roce 1756 tady bylo víc ploch vinné révy, než jakou měly rozlohu zdejší domy,“ říká František Muška, průvodce po vinicích a také příležitostný sommeliér, s tím, že postupně však vinohrady ustoupily jiným plodinám a vinná tradice upadla v zapomnění.

Vinařství Sádek se rozkládá pod stejnojmenným hradem.

Vinařství Sádek se rozkládá pod stejnojmenným hradem.

FOTO: Jana Hanušková, Právo

Vše se změnilo dva roky před sametovou revolucí, kdy se Lubomír Lampíř, majitel vinařství Sádek, rozhodl místo, na němž se révě tolik dařilo, alespoň zbavit náletových dřevin. Pak půdu zúrodňoval a v roce 1989 konečně vysadil prvních 334 keřů vína.

V současnosti jich je asi dvanáct tisíc. Jsou mezi nimi odrůdy, jako je Müller Thurgau, Irsay Oliver, Muškát moravský, ale i Modrý Portugal nebo Neuburské, Rulandské bílé a šedé a další. I když jsou sádecké vinice na nejvýše položeném místě v Česku (420–480 metrů nad mořem) a jsou ze tří stran chráněné lesem, i je letošní pozdní mráz v noci ze 17. na 18. května poničil.

Neušly mrazu

„Staří vinaři si nepamatují, že by mráz byl tak pozdě. Až do Vídně jsou vinice zmrzlé, a to přitom rozhodla hodina a půl, všechno padalo před očima,“ líčí dramatickou situaci Lampíř. Nejvíc utrpěly keříky v nižších polohách. Jaká je produkce Sádku, která se ročně pohybuje kolem 180 až dvou set hektolitrů, mohou návštěvníci ochutnat pod krásnou pergolou s výhledem do kraje.

Výborné je Veltlínské zelené, za zmínku určitě stojí i Dornfelder nebo Modrý Portugal z roku 2010. Jen pět kilometrů je to odtud do Babic, kde se v roce 1951 odehrál tzv. babický případ, a proto jako připomínka na celou smutnou událost vznikla speciální edice sádeckých vín.

V roce 1756 tady bylo víc ploch vinné révy, než jakou měly rozlohu zdejší domy.

Kdo se cítí unavený, může se ubytovat přímo na vinici, v podkroví nově vybaveného sklepa. Funguje tu i hotel, ten je ale o poznání méně romantický. Ani děti se ve vinařském centru Sádek nebudou nudit. Zaskočit se dá do zahrady s čínskými léčivými bylinami nebo na vinařskou stezku se čtyřiceti různými odrůdami révy. Všechny jsou vyvedeny na začátku cesty na pergole Trento, jejíž typ můžeme najít při putování severní Itálií.

Nechybějí ani dnes už neexistující původní odrůdy s poetickými názvy jako Janek nebo Kamenorůžák. A jako třešinka na dortu se servíruje 14 způsobů, kterými se provádí řez vinné révy. www.vinarstvi-sadek.cz

Kozám se daří

Několik desítek párů očí se zvědavě otočí, když do chléva vstoupí návštěvník. Kozy bílé bezrohé, typické domácí plemeno, jsou hlavními obyvatelkami biofarmy DoRa. Ratibořice, které spadají pod Jaroměřice nad Rokytnou a jsou vzdálené jen necelých deset kilometrů od Kojetic, se tak díky 850 kusům koz staly největším zpracovatelem jejich mléka u nás.

„Jde o denní dávku, kozího mléka zpracujeme tisíc litrů,“ říká Matěj Pastrňák, spolumajitel farmy, s tím, že dnes zrekonstruované budovy získala jeho rodina v restituci.

Kozy na biofarmě DoRa vítají návštěvníky.

Kozy na biofarmě DoRa vítají návštěvníky.

FOTO: Jana Hanušková, Právo

„Zpět nám dali ale jen deset hektarů půdy, proto jsme zbývající museli nakoupit. Dnes jsme na svých původních sto padesáti hektarech,“ dodává Pastrňák. Podle něj návrat do zemědělství nebyl ani pro něj, ani pro rodiče jednoduchý. Začínali s králíky, pak se po návštěvě Francie nechali inspirovat chovem koz:

„Ze začátku jsme měli dvě, ručně jsme je dojili. Udělali jsme ale chybu, že jsme svoje výrobky nabízeli hlavně v okolí. Nikdo o ně neměl zájem, až velká města jako Praha, Brno nebo České Budějovice se stala hlavními odběrateli.“

Farma se také později zapojila do ekologického zemědělství, a tak jsou její výrobky s typickými modrobílými pruhy označeny jako bio. Dobře jdou na odbyt jogurty, tvarohové krémy, ale i ochucený syrovátkový nápoj.

Kozí farma v Ratibořicích.

Kozí farma v Ratibořicích

FOTO: Jana Hanušková, Právo

„Kdo má ke kozímu mléku averzi, bude třeba po vypití syrovátky překvapený, jak chutná. Kozí mléko se musí hned po nadojení zchladit a dostat pryč z chléva, aby nenačichlo zvířaty. Dojíme dvakrát denně, vše hned zpracováváme a druhý den čerstvé rozvážíme odběratelům,“ upozorňuje na záludnosti výroby mladý majitel.

Jak to na kozí farmě vypadá, mohou návštěvníci zjistit každou sobotu od 14 do 18 hodin. Kozí produkty ochutnají v restauraci přímo v areálu, koupit se dá i nějaký ten levandulový výrobek – voňavá bylina kvete v zadních zahradách DoRy. A možná za pár let bude možné v Ratibořicích i přespat. „Plánujeme, že bychom přistavěli i nějaké prázdninové apartmány,“ uzavírá prohlídku Matěj Pastrňák. www.kozimleko.cz