Článek
Místo, aby vyřkl „Ich bin Kölner – Jsem Kolíňan“, dal překvapenému posluchačstvu na vědomí, že je kolínské pivo.
Nejrůznější pivovary vyrábějí podle nařízení z roku 1516 až třicet značek, a to výlučně z chmelu, sladu a vody. Musí se vařit výhradně ve městě a nanejvýš v jeho nejbližším okolí.
„Hospodští Kölsch čepují do tenkých dvoudecilitrových sklenic a číšníci ho v nich roznášejí, protože je řídké a poměrně rychle ztrácí pěnu,“ vysvětluje průvodkyně Monika Brieskomová.
To, že Clinton obdivuje svého předchůdce v úřadě Kennedyho, není žádné tajemství. Fotografie, na níž si s ním jako školák potřásá rukou při návštěvě v Bílém domě, stála na čestném místě Clintonova psacího stolu, když se v lednu 1993 do prezidentského sídla přestěhoval.
Puritáni se ozvali
Také Kennedy v němčině neperlil a rovněž posunul význam. V červnu 1963, takřka dva roky poté, co Berlín zmrzačilo betonové monstrum – zeď, ujišťoval při legendárním projevu před radnicí v západoberlínském Schönebergu, že je Berlíňan: Ich bin ein Berliner.
Někteří jazykoví puritáni tvrdili, že se dopustil gramatické chyby, protože spisovná němčina nepoužívá pro označení obyvatele měst či zemí neurčitý člen „ein“. Věta tudíž měla znít správně: Ich bin Berliner.
A protože (der) Berliner je v hlavním městě i označení pro jeden druh koblihy, Kennedyho větu prý lze chápat také tak, že se považuje za tuto sladkost.
Monika Brieskomová si vybavuje, jak jednou vyprávěla o Clintonovi v Kolíně skupině amerických turistů. „Fandíme mu. A mimochodem, to pivo je lepší než kobliha,“ smáli se.
