Poslední variantu bych rovnou zavrhl. Když pro nic jiného, tak z bezpečnostních důvodů. Říká se totiž, podobně jako o singapurském letišti Changi, že se tam ztratila spousta lidí. Přišli na úřad, zabloudili tam a už nikdy nenašli cestu ven. Nikdo je nikdy neviděl, ale říká se, že tam někde, v samém centru Evropy, plném chodeb, zasedacích místností, bufetů, skladů, kotelen a poslaneckých kanceláří nenápadně a spokojeně žijí. Možná jsou i na nějaké výplatní listině.

Panuje, ale nevládne

Place Royal dominuje královský palác, oficiální sídlo rodiny, která -podobně jako v dalších evropských monarchiích - dědičně panuje, ale nevládne. Perla neoklasicistní architektury je většinu roku uzavřená. Den otevřených (jen některých) dveří se koná jen u příležitosti státních svátků.

Podobně je tomu s dalším z královských skvostů - se skleníky. Je jich šestnáct, jsou vzájemně propojeny a nejpůsobivějším z nich je Zimní zahrada. Královské skleníky obsahují jednu z nejrozsáhlejších a nejfajnovějších soukromých botanických sbírek na světě.

Také do skleníků se dostanete, jen když vás král pozve. Své podané i návštěvníky Belgie veřejně zve jednou do roka, zpravidla v posledním dubnovém a v prvním květnovém týdnu.

Na náměstí je ještě k vidění kostel St. Jacques sur Coudenberg, v němž jsou korunováni belgičtí panovníci a také nejvýznamnější církevní stavba ve městě, katedrála sv. Michala. V ní byl počátkem 16. stol. korunován Karel V. Habsburk, který byl římským císařem i papežem, vládl Španělsku a jeho americkým državám a velké části Evropy. Právem tvrdil, že nad jeho říší slunce nezapadá.

Velké tržiště

Když jsme u těch kostelů. Jednou z největších církevních staveb na světě je chrám Sacré Coeur de Koekelberg. Stojí nedaleko druhého z bruselských center Grand Place. Jeho vlámský název Grote Markt lze přeložit i jako tržiště, jímž ostatně kdysi bývalo snad každé náměstí.

Grand Place je bezesporu nejpůsobivějším místem Bruselu. Zásluhu na tom má nejen impozantní budova radnice, ale také cechovní domy, někdejší sídla řemeslnických sdružení. Ač jsou si duchem podobné, každý je jiný a z jejich bohatě zdobených fasád je patrné, jak spolu jednotlivé cechy soupeřily o prestiž, jak se předháněly, aby ukázaly: my na to máme.

Jednou za dva roky se zjara náměstí pokryje uměleckým kobercem živých begónií. Vzhledem k tomu, že se toto pozoruhodné představení konalo letos, další uvidíme až v roce 2008.

Kousek od náměstí, na křižovatce dvou úzkých ulic čurá do kašny Manneken-Pis, symbol Bruselu. Může se stát, že ho uvidíte oblečeného. Není to puritánství, spíš legrace. V Městském muzeu má čurající chlapeček několik stovek převleků, víc než Pražské Jezulátko. Je tam kostým Mickeyho Mouse a Pepka Námořníka, ale také třeba uniformy, které mu nechali ušít policisté a hasiči.

Odlehčené město

Mezi několika nej..., jimiž se Brusel chlubí, je i pojem nejzelenější město. Parků a často opravdu krásných a rozlehlých, je tam hodně.

Příjemné s příjemným - posezení na pozoruhodném místě - lze spojit na rozhraní dolního a horního Bruselu, na Place du Grand Sablon. Je to "šik" náměstí s množstvím "trendy" butiků, barů, hospůdek a kaváren.

Pokud vám to okolnosti umožní, běžte na Grand Sablon o víkendu. To se tam pod širým nebem obchoduje se starožitnostmi. Není to nějaký blešák, ale seriózní byznys, kvůli němuž tam přijíždějí i obchodníci a sběratelé ze zahraničí.

V té odlehčené části Bruselu je ještě jedno místo, které by si návštěvník neměl nechat ujít. Je nedaleko v úvodu zamítnutého centra, sídla evropských institucí. Je to čtvrť Ixelles, stavbařský ateliér secesních tvůrců.

Nejste-li znalci, nebo nemáte-li znalého průvodce, neriskujte případné vzdychání před napodobeninou zhotovenou současnými developery a běžte na jisto. Největším z architektů stylu art nouveau byl Victor Horta. Jeho dům, dnes muzeum, plný světla, točitých schodů a střešních oken, vám bude nejlepším průvodcem.

Nestihli jsme Atomium, které letos po rekonstrukci znovu otevřeli, čokoládu a mořské potvory, Minievropu, a Muzeum aut, o výletu do Waterloo ani nemluvě. Nestihli jsme spoustu dalších muzeí, jimiž je Brusel proslavený. Naštěstí je to od nás opravdu co by kamenem dohodil, takže na zpáteční cestě nemusíte litovat, ale těšit se.