Znáte jostu? Lysý kříženec černého rybízu a angreštu vás překvapí svou skromností

Historie křížení rybízu a angreštu se táhne minimálně do 30. let minulého století. První tehdejší vyšlechtěné odrůdy se ale nesetkaly s valným zájmem a brzy vymizely. Široká zahradnická veřejnost si oblíbila až křížence vyšlechtěného ve druhé polovině 70. let minulého století v tehdejší NDR. Nový ovocný druh dostal jméno josta, latinsky Ribes nidigrolaria.

Jostu je v současnosti možné získat v několika odrůdách, především ale ve dvou variantách, tj. v keříkové a stromkové formě, kdy jako podnož slouží nejčastěji meruzalka zlatá.

Zahradníci začátečníci na ní ocení značnou nenáročnost, co se týká péče a ošetřování. Nejlépe se jí daří v nížinách a středních nadmořských výškách, kde má také největší úrodu. Ve vyšších polohách ale přežije také, jen svého majitele obdaří chudší úrodou.

Libovat si bude v hluboké humózní půdě, jež nemá sklony vysychat. Stromky a zejména keře jsou v dospělosti dosti rozložité, proto je kolem stromků třeba počítat s metrem a půl volného místa, u keřů pak se dvěma metry.

Josta k velké radosti zahrádkářů neláká pozornost živočichů, tj. ani škůdců, jen zcela výjimečně v letech přemnožení se do ní mohou pustit mšice, ale i ptáků, jako jsou špačci či kosi. Není třeba se rovněž obávat parazitických onemocnění, například padlí.

Jostu lze sázet jak na jaře, tak na podzim, druhá varianta je lepší, protože stihne do zimy ještě důkladně zakořenit a na jaře už může vykvést. Sklizeň plodů s charakteristikou načernalou barvou, která je ale lehce průsvitná, začíná zhruba v polovině července, ve vyšších polohách až v polovině prázdnin.

Plody, jež jsou na rozdíl od angreštu lysé, ale mají jejich zbytky okvětních lístků, které je dobré před zpracováním odstranit, dozrávají postupně, zobat je lze tedy až do konce prázdnin.

Z jednoho keříku či stromku je možné sklidit 3 až 5 kilogramů bobulí, množství záleží na místě pěstování, ale také na věku rostliny. Nejlepší úrodu mívá až ve čtvrtém roce. V prvních třech letech bývá úroda menší a je třeba se tím nenechat odradit.

Důvodem, proč ji na zahradě zkusit pěstovat, jsou především její chuťové vlastnosti a obsah vitamínů. V těchto ohledech si od obou „rodičů“ vzala josta totiž to nejlepší.

Černý rybíz je známý vysokým obsahem vitamínu C a bioflavonoidů (tzv. vitamínu P), které v organismu působí jako antioxidanty. Mnoho lidí ovšem odrazuje od konzumace tohoto ovoce jeho výrazná chuť, která jim není příjemná.

Josta má mírnou chuť blížící se spíše chuti angreštu, někdo v ní může nalézt i stopu chuti po kiwi. Přesto má rovněž velký obsah vitamínu C i P.