Hlavní obsah
Vlídné letní večery odhalují zvuky a vůně, které za denního světla zůstávají tajemstvím. Počkat na ně se vyplatí. Foto: Adéla Mclintock, Právo

Neopouštějte zahradu hned, jak se slunce skutálí k obzoru, a vychutnávejte si tajemnou chvilku dohořívajícího dne. Možná vás udiví, kolik života a vůní se probouzí v šeru letní noci.

Vlídné letní večery odhalují zvuky a vůně, které za denního světla zůstávají tajemstvím. Počkat na ně se vyplatí. Foto: Adéla Mclintock, Právo
Užijte si vůni letního soumraku

Tma postupně stírá obrysy rostlin, z květů mizí barvy, jen na hladině rybníčku se mihotají poslední odlesky červánků. Večerní klid zbystřuje naše smysly, rychle tak zjistíme, že to v zahradě žije i po setmění.

V křoví haraší ježek, na lov se vydali taky netopýři a mezi nimi ve vzduchu hbitě kličkuje noční hmyz. Do tmy ho vylákala opojná vůně květů, ze které se zaraduje i náš nos.

Otázka přežití

Proč některým vonným rostlinám příroda poručila, aby ze sebe vydaly to nejlepší až po soumraku? To kvůli nočnímu hmyzu, na kterém je závislé jejich opylení a vůbec celá budoucnost, která se skrývá v semenech, jež by se bez opylovačů neurodila.

Dlouhozobka svízelová je jedním z motýlů, kteří zajišťují opylení rostlinám vydávajícím vůni navečer a v noci.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Není také náhodou, že spousta nočních voniček má květy bledých barev, často zcela bílé. Svítí jako majáky, takže si k nim martináči, lišajové či přástevníci najdou cestu i v nejhlubší tmě.

Spolu s nimi nad kalíšky sladké šťávy ponocuje dlouhozobka svízelová, jejíž umění sát nektar za letu můžeme při troše štěstí pozorovat i za bílého dne.

Záhon jako parfumérie

Na samém krajíčku se jako bohatě našlehaná mléčná pěna, ochucená medem, vzdouvají polštáře tařicovky přímořské (Lobularia maritima). Spolehlivě klíčí ze semínek vysetých přímo do půdy ke konci dubna.

Tu a tam nad nimi vykukují a nasládle kořenitou vůní svádějí střapaté hvozdíky (Dianthus), doplněné levandulí. Navazují na ně petúnie (Petunia) s bílými a fialovými květy vonícími po vanilce, které tvarem připomínají gramofonky. Na záhonu se cítí stejně dobře jako v truhlíku na balkoně.

Svěží citronové aroma vydechuje nocenka (Mirabilis jalapa). Trsy s květy vícero barev snadno vzcházejí ze semen.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Za úhledným řádkem petúnií vydechuje citrusové aroma nocenka (Mirabilis jalapa). Okolo 50 cm vysoká trvalka, u nás pěstovaná jako letnička, vytváří husté keříky, na nichž se střídají květy nejčastěji ve žluté a fuchsiově růžové barvě.

Výborně si rozumí s podobně vysokou bledorůžovou mydlicí lékařskou (Saponaria officinalis), která jí dělá garde po obou stranách.

Vůně mydlice lékařské (Saponaria officinalis) Rosea Plena je se západem slunce vydatnější, sladší a neodolatelná.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Hlavní hvězdou záhonu je duo složené z tabáku lesního (Nicotiana sylvestris) a večernice vonné (Hesperis matronalis). Pohledná příbuzná zelí večernice okoukala vůni od hřebíčku. Bohaté hrozny šeříkově fialových či bílých květů vystavuje na odiv v červnu, a po sestřižení znovu o prázdninách.

Ve výšce často přesahující 1 m se s nimi potkávají dlouze trubčité bílé květy nápadně olistěného tabáku, který oslazuje vzduch až do podzimu. Tam, kde roste tabák, nesmějí chybět růže, které za celým osázením vytvářejí působivou tečku.

Požitek pro oči i nos přinášejí růže doprovázené okrasným tabákem (Nicotiana sylvestris), který pěstujeme jako dvouletku.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Na místě záleží

Záhon večerních voniček promění i ten nejobyčejnější kout v romantickou kulisu. Až na pár výjimek, jako je např. stínomilná liliově parfémovaná bohyška (Hosta plantaginea), vyžadují rostliny dostatek slunce, aby byly zdravé a bohatě kvetly.

Večernice vonná (Hesperis matronalis) prozrazuje své přednosti ve svém názvu. Časem se rozrůstá do větších políček.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Založíme ho tam, kde nám bude dobře, až sluneční jas vystřídá vlahý vzduch večera. Třeba v útulném zátiší u patia, na kopečku s nejkrásnějším výhledem, na břehu rybníčka nebo pod okny, která pustí vůni do ložnice. Pak už stačí jen přivřít oči a zhluboka se nadechnout.

Voňavé vertikály

Kmeny stromů, oblouky, obelisky, treláže, loubí, zdi a pergoly můžeme utopit v obláčku vůně, aby zážitek letního ponocování byl ještě intenzivnější.

Jakmile se totiž ocitneme před sloupem, stěnou nebo přímo pod střechou upletenou z dlouhatánských šlahounů zimolezu ovíjivého (Lonicera periclymenum) či plaménku latnatého (Clematis paniculata), posetých květy od hlavy až k patě, zapomeneme ochotně na postel, zachumláme se do spacáku a zůstaneme až do rána.

Bujně rostoucí zimolez (Lonicera periclymenum) halí zeď do květů a večerní zahradu noří do obláčku líbezné vůně.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Obě vytrvalé popínavky šíří po okolí ovocně vanilkovou vůni, která nezpůsobuje bolehlav. Kdyby závodily v rychlosti, vyhrál by o chlup plamének. Ten se ve výšce několika metrů přidržuje pomocí ovíjivých listových řapíků a když rozkvete drobounkými bělavými kvítky, zaváháme na okamžik, jestli předčasně nenapadl sníh.

Miluje vlhčí zem a slunce, ale dobře roste i v polostínu. Kvete na nových letorostech. Každý rok v předjaří ho můžeme seříznout asi na 30 cm nad zemí.

Plamének latnatý (Clematis paniculata) je od srpna do začátku podzimu posetý tisíci voňavými hvězdičkami.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Zimolez, jehož asi 5 m dlouhé výhony se plazí po zemi nebo hadovitě ovíjejí po opoře, stačí jen občas prořezat, aby se z něj nestala nevzhledná spletenina.

Napište nám

Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahradu a rádi byste se pochlubili?

Napište nám do redakce na adresu: bydleni@novinky.cz.

 

Jeho vonná květenství složená z trumpetek v bílé, meruňkové a malinově červené barvě dokážou přilákat hmyz ze vzdálenosti bezmála půl kilometru. Zalíbení v něm našli i ptáci, kterým skýtá místo ke hnízdění i pohoštění, když se na podzim objeví svazky červených, pro člověka a domácí zvířata jedovatých bobulí.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků