Hlavní obsah
Sbírková zahrada. Vznikla z vášně dvou zahradníků. Množství a skladbu dřevin by jí mohlo závidět leckteré arboretum. Foto: Adéla Mclintock, Právo

Roubené stavení se zahradou s vůní mechu a jehličí

Nejspíš není nikoho, kdo by si cestou kolem fortelné chalupy dvou zahradníků Milana a Marcely nepoložil otázku, co se asi skrývá za hradbou utkanou z měňavých odstínů voňavého jehličí.

Sbírková zahrada. Vznikla z vášně dvou zahradníků. Množství a skladbu dřevin by jí mohlo závidět leckteré arboretum. Foto: Adéla Mclintock, Právo
Roubené stavení se zahradou s vůní mechu a jehličí

Na cestě malebným Podkrkonoším vás stále něco nutí zastavit, ať už je to skalní útvar, kopec s vyhlídkou málem až na konec světa, nebo pohádkově krásné roubené stavení. V jednom takovém bydlí manželé Žižkovi.

Milan sem jezdil s rodiči už od dětství. Jakmile měl příležitost, zapustil kořeny v obci Dolní Brusnice natrvalo. A spolu s ním jeho žena i stovky stromů a keřů nevídaných půvabů.

Jehličnany nenudí

Nezáleží, jestli projdete kolem chalupy po chodníku z šedé žuly nebo to vezmete zkratkou přes útulný interiér, nakonec stejně oněmíte úžasem nad výhledem ze zápraží směrem do údolíčka brusnického potoka, který spolykal zbytky sněhu a s hlasitým mumláním se řine do řeky Labe.

Barevné jehličí. Podařené kompozice budí úžas nad tím, kolik barev a odstínů mohou mít různé druhy jehličnanů.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Úchvatné představení tu rozehrávají dřeviny v celé škále tvarů a velikostí od miniaturních buclatých čarověníků přes elegány se štíhlou postavou až po ramenaté velikány, kteří špicemi přesahují štít chalupy.

Stačí, aby malinko zafoukal vítr, a scéna jako by ožila postavami trpaslíků a obrů v zelených, někdy nažloutlých i docela zlatých, lehce vínových, namodralých či šedě stříbřitých kabátcích ovoněných jehličím a pryskyřicí.

Navzdory množství jehličnanů nepůsobí kompozice nečitelně. Každý totiž dostal možnost předvést se z té nejhezčí stránky. Jejich habitus i barevné nuance vynikají nejen díky správně zvolené pozici a odstupňování, kdy velcí nezaclánějí malým, ale také proto, že je Milan prostřídal s opadavými druhy, které hustou hmotu rozvolňují a prosvětlují.

Něco pro fajnšmekry. Takový klenot vznikne, když se čarověníky z borovice kleče naroubují na výhony borovice lesní.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

„Je to osvědčený tip, jak předejít tomu, aby malý prostor působil stísněným dojmem. Člověk navíc získá k zahradě bližší vztah, když vidí, jak se během sezon proměňuje.“

Nemyslete si ale, že jehličnany zůstávají neměnné. Jehličí se pravidelně obnovuje a podle věku nebo roční doby mění odstíny, někdy dokonce barvu. Třeba zelená kryptomerie (Cryptomeria japonica) je ke konci roku jako z mědi.

Překvapení na každém kroku

Zahrada slouží jako ukázkové arboretum se zahradnictvím. Lidé si sem mohou přijet pro radu, inspiraci i odolné rostliny vypěstované v podhorských podmínkách a nenajde se snad nikdo, kdo by neocenil možnost vidět svůj vytoužený stromek v dospělém věku.

Jezírko pod břízou. Vlhčí vzduch kolem něj prospívá zakrslým jehličnanům a zároveň slouží jako napajedlo pro ptáčky.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Za víc než dvacet let se na zahradě sešla smetánka z říše dřevin včetně převislého cypřišku zvaného botanickou hantýrkou nutka (Chamaecyparis nootkatensis) Pendula, nazlátlého cypřišku hrachonosného (Ch. pisifera), řídce větveného smrku ztepilého (Picea abies) Virgata či severoamerické borovice pokroucené (Pinus contorta), v níž se zabydlela nejen veverka, ale i škála řas a lišejníků.

Populární čarověníky. Přirůstají tak pomalu, že si toho člověk sotva všimne. Pro jejich nenáročnou povahu zájem o ně strmě stoupá.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Na zatravněném svahu při okraji kamenité cesty roste borovice lesní (Pinus sylvestris), nad kterou užasne i slovutný botanik. Její koruna je totiž utvořena z desítek naroubovaných čarověníků borovice kleče (Pinus mugo), což jí dává něžný obláčkový vzhled typický pro zahrady v japonském stylu. A slyšeli jste už o hruškojeřábu (Sorbopyrus)? Mezidruhový kříženec vás překvapí vzhledem i sladkostí plodů.

Sněženky ze skládky

Manželovu sbírku doplňuje Marcela svými oblíbenými lesními a stínomilnými trvalkami, jako jsou čemeřice (Helleborus), těch má asi třicet druhů, trojčety (Trillium) a všemožné kapradiny.

Nedočkavé sněženky. Marcela je zachránila ze skládky a teď jí každý rok ve větším počtu provázejí na cestě k jaru.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

„Stromy jsou skvělé nejen pro ptáky nebo k zajištění soukromí, ale i proto, že nám dávají příležitost pěstovat rostliny, které by na slunci neměly šanci.“

V jejich stínu se daří také mechu, který smaragdově zelenými bochánky šperkuje kameny v zídkách i na schodech, a zahradě tak propůjčuje čarovnou náladu.

Ostrovy zeleně. Ani v zimě tu nuda nehrozí. Na každém kroku návštěvníky čekají malá i velká překvapení v podobě vzácných rostlin.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

„Chcete-li pod stromem sázet, nebojte se odstranit jeho nejspodnější větve. Uvidíte, jak prokoukne, když pod ním nebude strašit jen tma a holá hlína,“ líčí zahradnice.

Projdete-li kolem jezírka, ve kterém se jako v zrcadle zhlíží smuteční bříza, přes trávník s ostrůvkem čarověníků až k polostinnému záhonu s vínovými pryšci (Euphorbia amygdaloides) Purpurea a strakatými listy dlužich (Heuchera), přivítají vás už v polovici února špičatá poupata sněženek, které Marcela našla za potokem na hromadě rostlinného odpadu.

„Je jich rok od roku víc a pokaždé mi připomenou, že jsme jaru zase o krůček blíž než včera.“

Může se vám hodit na Seznamu:

Napište nám

Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?

Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků