Hlavní obsah
Pampas (Cortaderia selloana) není žádná tuctovka a na zahradě si zaslouží výsostné postavení. V záhonu uprostřed trávníku se k němu druží sporýše s petúniemi. Foto: Adéla Mclintock, Právo

Jsou trávy, které se spokojí s úlohou komparzisty. A pak je tu pampas s bohatstvím lat zářících do dálky jako proslulé doverské útesy a impozantním vzrůstem, které ho předurčují k roli superstar.

Pampas (Cortaderia selloana) není žádná tuctovka a na zahradě si zaslouží výsostné postavení. V záhonu uprostřed trávníku se k němu druží sporýše s petúniemi. Foto: Adéla Mclintock, Právo
Pampas - lapač podzimního slunce

Příslušníků čeledi lipnicovitých Poaceae je na světě jako máku. Namátkou třeba pšenice, kumarinem ovoněná tomka, kuriózní housenkovec, zahradními designéry vyhledávaná ozdobnice, stylový bambus či obávaný plevel pýr plazivý.

A mezi těmi všemi vyniká pampas neboli pampová tráva. Pojmenování získala podle místa původu – úrodných nížin Jižní Ameriky zvaných pampy. Říká se jí také kortaderie. Jde o počeštění latinského rodového jména Cortaderia.

Z několika desítek druhů budí senzaci kortaderie dvoudomá (C. selloana). Kdo touží po tom, aby mu zdobila zahradu, musí hrát podle jejích pravidel.

Úchvatná podívaná

Ač neúnavně kvetoucí hvězdnice a šanty, vyšňořené hejnem žíznivých bělásků, vypadají stále k světu, pokukují závistivě po pampasu, který ze sebe vydává to nejlepší teprve od půlky září do listopadu.

Gargantuovská odrůda Sunningdale Silver dává nový rozměr smíšenému záhonu. Úžas budí rovněž v solitérním postavení, třeba vedle bludného kamene.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Raší s příchodem května a jako spoustu jeho známých z říše dekorativních trav vytváří hustý trs obloukovitě klenutých, po celé délce štíhlounkých, i v zimě zelených listů bez lesku. Listová fontána tryská do výšky okolo 1 m a ještě větší šířky, klidně dvojnásobné.

Ale teprve až se nad trsem objeví pevná stébla převyšující 1,5 m, vykulí všichni nad tou nádherou oči. Na vrcholcích totiž vysedávají nejmíň půl metru dlouhé laty s perlově stříbřitými až nazlátlými, řidčeji narůžovělými klásky, hebčími než vlaštovčí chmýří. Ožívají s každým zafouknutím větru a vítr se také stará o to, aby po dešti nezůstaly dlouho zplihlé.

Chundelaté květenství připomíná prachovku, která však místo smítek lapá měkké světlo podzimního slunce.

Pravidla hry

Nesejde na tom, jestli si od zahradníka přineseme nejvyšší odrůdu ze všech jménem Sunningdale Silver, měřící okolo 3 m, či téměř poloviční kultivar Pumila s výrazně hustými květními latami.

Anebo jestli to bude 2 m vysoká Rosea s květenstvím vyvedeným do bledého plameňákově růžového odstínu či o 50 cm nižší Aureolineata s listy vroubenými zlatou linkou.

Kultivar Pumila se vychloubá širému okolí množstvím pochytaného sluníčka. Hustá květenství a strukturu listů dokonale vykresluje tmavý plot na pozadí.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Se všemi pampasy nakládáme stejně, v nárocích na stanoviště a pěstování se nerůzní. Co jim zaručí pevné zdraví, dlouhou životnost a spoustu obdivných pohledů?

Jednak je to dostatek slunce nebo aspoň rozptýleného světla na výhřevném místě, jednak odpovídající prostor. Ve stísněných podmínkách ztrácejí pověstnou majestátnost.

Dalším železným pravidlem je výsadba či rozsazení oddělků až na jaře a výhradně do perfektně drenážované, hluboké, spíš úrodnější půdy. Pampová tráva, ač je k suchu velmi tolerantní a dlouho mu odolává, potřebuje během letní sezony spoustu vláhy, jinak chudě kvete. Naopak přes zimu chce sucho.

Aby do středu trsu nestékala voda, svážeme ho důkladně koncem listopadu do snopu. Hrozí-li zima bohatá na srážky, nakupíme okolo něj větvičky chvojí, dobře poslouží i bambusová rohož, které odvedou vodu od báze rostliny. Květenství necháme povlávat ve větru anebo je odstřihneme a vložíme do vázy bez vody, kde po usušení vydrží dlouhé roky.

Trsy svázané do snopu dají rostlině větší šanci na přežití. Zatímco v létě chtějí kořeny vláhu, přes zimu jsou na mokro citlivé. S nepropustnou půdou se nekamarádí.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Na jaře můžeme seříznout celý trs k zemi nebo z něj jen odstranit polámané listy, záleží na tom, v jaké kondici se pampas po zimě ukáže. Pozor! Listy jsou drsné a po stranách ostré tak, že dovedou říznout bolestivě jako žiletka, takže si při práci chráníme kůži dlouhými rukávy a rukavicemi.

Solitér par excellence

Díky rychlému růstu a téměř teatrálnímu výrazu je pampas přímo stvořený pro sólovou dráhu. Harmonické zátiší vzniká ve spojení se sochami nebo třeba se slunečními hodinami posazenými na sloupku z cihel.

Moderně působí v doprovodu bludného kamene uprostřed ostrůvku vykládaného kačírkem nebo před tmavě natřeným plotem.

Dobře se však vyjímá i ve společnosti dalších rostlin. Zvlášť lichotivá je pro něj blízkost bělokvěté odrůdy pozdně kvetoucí sasanky (Anemone x hybrida) Honorine Jobert, růžových hvězdnic (Aster) a fialových sporýšů (Verbena bonariensis) na vysokánských, takřka bezlistých stoncích.

Stydět se nemusí ani po boku trávy třtiny ostrokvěté (Calamagrostis x acutiflora) Karl Foerster, jejíž útlá, upjatě vzpřímená květenství jsou pravým opakem načechraných lat pampasu.

Z dřevin se jako vhodní společníci nabízejí javor dlanitolistý (Acer palmatum) Dissectum Garnet, okrasná třešeň Sargentova (Prunus sargentii) či ruj vlasatá (Cotinus coggygria) Royal Purple. Jakmile je podzim vymaluje šarlatově červenou, vytvoří s pampasem úžasný kontrast.

Laty načechrané tak, že by se s nimi člověk nejraději pomazlil, působivě kontrastují s třtinou (Calamagrostis x acutiflora) tvarovanou po vzoru pletacích jehlic.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Téhle dvojici není co vytknout. Ruj vlasatá (Cotinus coggygria) převlečená do říjnového úboru vypadá s chocholy v odstínu šampaňského prostě senzačně.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Zvířátkům k užitku

Do středu travního trsu, svázaného na zimu do snopu, nefouká, neprší ani nepadá sníh, je v něm zkrátka útulno jako v plším pelíšku. Nemůže se pak nikdo divit, že se do něj milerád nastěhuje ježek, který celou chladnou část roku prospí jako dudek.

Komfortní útočiště před mrazem potěší berušky, škvory a také rejska, jednoho z nejdůležitějších bojovníků proti zahradním škůdcům. Sezona pampové trávy doznívá na sklonku zimy.

O zábavný program se na sklonku zimy postarají vrabečci, kteří dovádějí na latách a vyškubávají jemné klásky, aby z nich umotali měkkou podestýlku pro vajíčka.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Květní stébla se sice nelámou pod tíhou sněhu a ledu tak jako u běžněji pěstovaných ozdobnic (Miscanthus sinensis), zato laty poztrácely třpyt a připomínají zašedlé hadříky.

Napište nám

Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahradu a rádi byste se pochlubili?

Napište nám do redakce na adresu: bydleni@novinky.cz.

 

Jakmile je zmerčí parta vrabečků, nezbude z nich zhola nic, protože měkounce ochlupené klásky se ptáčkům bažícím po nové rodině náramně hodí k výstelce hnízd.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků