Pěstují se keříčkové odrůdy i s nepevným stonkem, převislé. Pro tyto begonie je také důležité, aby na místě, kde jsou, byly chráněny proti velkému větru a přívalovým dešťům.

Hlíznaté begonie jsou citlivé na padlí. To se u nich objevuje nejčastěji od srpna až do konce vegetace. Je dobré proti němu rostliny postříkat preventivně např. Rubiganem nebo Bayletonem, eventuálně přípravkem Biool.

Begonie hlíznatá -převislá.: Begonie hlíznatá -převislá foto: Právo/Zdeněk Prchlík

Vysazují se z koupených hlíz zpravidla v únoru do rašelinového substrátu asi 5 cm pod okraj květináče. Když vyrazí, květináč se dosype cca 2 cm pod okraj. Stonek begonie do něj spolehlivě prokoření a rostlina bude pevnější.

Co a jak po odkvětu

Po sezóně se nechají truhlíky nebo květináče bez zálivky. Když stonky zaschnou, hlízy se vyberou a uloží do téměř suché rašeliny, pilin, hoblin (tvrdé dřevo, jehličnany). Tak přečkají v chladu (do 15 °C) dobu do výsadby na jaře. Tyto druhy a odrůdy se ve velkém množí ze semen, doma také dělením hlíz nebo řízků.

Pokojovové begonie zdobí listem

Druhou skupinou begonií jsou tradiční pokojovky, představované druhem begonia rex. Jsou to begonie okrasné listem. V přírodě žijí v podrostu, s prodlužujícím se stonkem se snaží dostat po kmeni do korun. Jejich listy bývají výrazně barevné, stříbřité, světlé i tmavé. Důležitým předpokladem výrazných barev je dostatek rozptýleného světla. Na tmavém místě barevné kresby ustupují zelené barvě.

Zajímavé je množení. Nové odrůdy vznikají z výsevů semen, starší se udržují řízkováním. Známý je pokus, kdy se list begonie položí na množárnu ve skleníku, na několika místech se žilnatina listu prořízne a list přimáčkne k rašelině či perlitu, písku. V místě řezu se nejprve objeví kořínky a později malá rostlinka, připomínající velkou. Tímto způsobem vyrobíme z jednoho listu víc než deset sazenic, shodných s mateční rostlinou.

Hlíznaté begonie přezimují uskladněné ve sklepě, bohatě kvetou od května..: Hlíznaté begonie přezimují uskladněné ve sklepě, bohatě kvetou od května. foto: Právo/Zdeněk Prchlík

Populární voskovky

Populární jsou výsadby suchovzdorných voskovek. Hodí se do parku, do záhonů ve městě (odrůdy vysoké okolo 30 centimetrů), do truhlíků, misek (ty mají 10, 15 či 20 centimetrů). Jsou spolehlivě odolné vůči slunci a suchu. Kvetou celé léto až do prvních mrazíků. Ty je poškodí natolik, že je dobré je okamžitě vytrhat.

Begonie semperflorens, známé spíše pod lidovým názvem voskovky, jsou 15 až 30 centimetrů vysoké a ze všech kvetoucích begonií se pěstují nejsnadněji. Jsou pestré v barvě listu i květu. Existují kombinace zelených listů s bílou, růžovou, červenou, květy s odlišným lemováním. Další možností jsou bronzové nebo červené listy a též bílý, růžový či červený květ, někdy s odlišným vroubením květu.

I když se voskovky mohou uchovat do nového roku, nikdy se tak neděje. Od ledna vysévají zahradníci semeno jemné jako prach na dobře urovnané, utlačené truhlíky. Přimáčknou se a zalijí opatrně postřikem. Přikryjí se sklem. Při 20 °C se za týden objeví malé voskovčičky. Přepichují se do hnízd, špetek, později se vysazují také po několika na větší spon. Při sázení do kelímků je vhodné sázet ty silné sólo, ty slabší necháme po 2 až 3 kusech v kelímku.

Velkokvěté begonie potřebují závětrné stanoviště a raději je opatříme v pozdějším období růstu oporou..: Velkokvěté begonie potřebují závětrné stanoviště a raději je opatříme v pozdějším období růstu oporou. foto: Právo/Zdeněk Prchlík

Ven sázíme otužené rostliny až po ledových mužích v druhé polovině května. Neotuženým rostlinám spálí slunce doběla horní listy.

Begonie jsou tzv. vápnostřežné, což znamená, že nesnášejí přítomnost vápníku v půdě a v hnojivech. Na setí a sázení se používají substráty vhodné na vřesovištní rostliny - azalky, rododendrony, vřesy a vřesovce, rojovníky, borůvky. Také hnojiva by měla mít stejné parametry, navíc k hnojivům na jmenované druhy přibývají ještě hnojiva na orchideje.

Velkým problémem begonií jsou choroby z přelití a padlí. Pokud padlí zaútočí, je třeba ho zničit nebo alespoň zastavit chemickými přípravky nebo olejovými preparáty.